Rozhovory o Dobré s lidmi, kteří mají co říct: starosta Jiří Carbol

Rozhovor se současným starostou Dobré Jiřím Carbolem vyšel v Doberských listech v říjnu.

Vy jste už v minulosti působil jako starosta i místostarosta. Ve kterých letech?

Na obecním úřadě v Dobré jsem začal pracovat v roce 1994 jako místostarosta s kolegou Milanem Stypkou, který byl starostou. A do tohoto úřadu jsem se dostal po přemlouvání mých kolegů z volební strany KDU-ČSL. Byl jsem v této pozici do roku 2000, kdy jsem odešel na krajský úřad. 
 

Čím jste se živil před tím, než jste nastoupil na pozici místostarosty?

Před rokem 1994 jsem čtyři roky podnikal v soukromé rodinné firmě, zajímavé je to, že před tím jsem byl stavař, ale v rodinné firmě jsem s bratrem a otcem pracoval v domácím uzenářství.

Jaké byly hlavní problémy Dobré v době 1994 až 2000? Podařilo se je nějak vyřešit?

Když jsme nastoupili, tak se začala dělat plynofikace obce, takže jsme postupně připravovali ty jednotlivé stavby, byla to asi největší investice. Další velká investice byla rekonstrukce střech na základní škole, kde byly původně střechy ploché, my jsme nechali zprojektovat střechy sedlové a následně jsme na ně získali dotaci, takže do školy přestalo zatékat.V letech 1999 a 2000 jsme realizovali výstavbu řadových domků naproti Sýpky, takzvaných Lentilek, a celou dobu jsme s kolegou Milanem bojovali za obchvat Dobré. To byl asi největší úkol před náma, prosadit, aby se doprava přesunula z centra obce na obchvat.

V tom jste byli na rozdíl od Frýdku-Místku úspěšní.

V tom jsme byli úspěšní jak já vždycky říkám díky tomu, že se ve Frýdku-Místku rozhádali, jestli chtějí severní nebo jižní variantu obchvatu a zasekli se na tom. Díky tomu jsme my mohli uplatnit náš obchvat Dobré, protože byly volné finanční prostředky a ministerstvo dopravy za ně mohlo vybudovat tu silnici. 
 

Všiml jste si nějakého rozdílu mezi tehdejší atmosférou a tou současnou?

Já myslím, že odlišné to bylo v tom, že lidé měli takové pozitivní očekávání budoucích změn, po té revoluci v roce 1989 to bylo všechno ještě takové čerstvé, dneska už to je více než dvacet let, takže lidé jsou už někdy trošičku zklamaní z toho vývoje, a to se v té atmosféře také projevuje. 
 

Co jste měl na starosti jako náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje?

Jako náměstek hejtmana jsem měl na starosti sociální věci, zdravotnictví a kulturu. Byl to docela široký záběr s tím, že jsem v roce 2002 přebíral devět krajských nemocnic do správy a s tím bylo spojeno velké množství práce, seznamování se s tím prostředím, s těmi problémy, s konkrétními lidmi, kteří měli toto řízení v nemocnicích na starosti a podobně. Byl to pro mne docela velký záběr. 
 

Mezi léty 2006 až 2010 jste byl poslancem, čím jste se zabýval v té pozici?

Když jsem byl v poslanecké sněmovně, tak jsem byl hlavně ve výboru pro zdravotnictví, mimoto jsem byl ještě ve výboru petičním a ve výboru pro evropské záležitosti. To zdravotnictví ale bylo opět nejhlavnější, protože je to velice složitá oblast, má spoustu dlouhodobě neřešených problémů, a v té době se kolem toho vedly dlouhé odborné diskuse. 
 

A podařilo se Vám prosadit některé zákony, na kterých jste se podílel?

Podílel jsem se na návrhu někerých zákonů, nebo spíše spolupodílel, a byly to zákony, které drobně upravovaly třeba zdravotnické prostředí. Hlavně jsme v té době nepovolili privatizaci fakultních nemocnic a nepovolili jsme privatizaci zdravotního pojištění, což si myslím, že by tak mělo zůstat a že to tenkrát bylo dobře.

A bavila Vás pozice poslance?

Ta práce je zajímavá, není úplně jednoduchá, mne to bavilo, i když samozřejmě tam není vidět ten konkrétní výsledek práce. Tady když je člověk ve funkci starosty nebo místostarosty a řeší konkrétní investice, ať je to výstavba kanalizace, oprava školy nebo výstavba chodníků, tak je ta práce víc vidět. 
 

A vyžaduje to třeba i jiný styl práce, třeba jinou strategii?

Zcela jistě. Práce v poslanecké sněmovně je více o přípravě zákonů, o budování těch podkladů, o diskusi s odborníky, kteří tomu rozumí a kteří musí tomu poslanci, který není přímo odborníkem v té oblasti, poradit. Člověk se na ně musí spolehnout. Určitě to je jiná práce. Tady starosta nebo místostarosta řeší konkrétní problémy občanů své obce, takže to je zase více práce s lidmi. 
 

Co se stalo, že jste se nakonec stal starostou, když ve volbách vyhrála strana Milana Stypky?

Já jsem zase získal více preferenčních hlasů, my jsme se tak dohodli s kolegou Milanem a našli jsme společný model, který nám oběma vyhovuje, a doufám, že se to projeví na tom, jak úspěšní budeme ve výsledcích naší práce.

Co se Vám podařilo za první rok ve funkci prosadit nebo změnit?

Ten první rok za chvilku bude končit. Učitě jde o velkou investici, rozšíření splaškové kanalizace, která nám sice vyčerpala obecní pokladnu, ale zase na druhou stranu přinese občanům určitý komfort v bydlení. Mimoto děláme taky opravy některých místních komunikací, například teď jsme začali realizovat opravu cesty kolem mateřské školky, kde se vybudují parková stání pro auta, současně se vybuduje taky retardér a retardérový přechod na školní hřiště, tak aby se zvýšila bezpečnost dětí, které chodí na hřiště ze školy. Připravujeme se taky na další investiční akce v dalších letech.

Zaznamenal jsem v minulosti, že kolem stavby kanalizace byly problémy, že se nedařilo splnit úřední povinnosti, už je to všechno v pořádku?

No, kanalizace má jiný problém, který jsme nemohli ovlivnit, a to ten, že minulé zastupitelstvo nepřijalo dotaci, takže se to celé staví z vlastních prostředků, a to bude znamenat omezení jiných investic. Například potřebujeme nutně zateplit Základní školu a Mateřskou školu, v těchto objektech jsou už asi třicet let stará okna a je potřeba s tím něco udělat. Bohužel se na to nepodařilo v minulých letech získat žádné dotace. V této investici budeme potřebovat i vlastní prostředky, kterých máme málo. 
 

Jak velká část kanalizace bude chybět po tom, co se podaří dostavit současné rozšíření?

Bude chybět v těch okrajových částech, kde je výstavba kanalizace ekonomicky nerentabilní, takže se nedostaneme úplně všude, ale tak to je ve většině podobných podhorských obcí. Pokud je rozloha obce příliš veliká, tak se ta kanalizace provádí jenom v těch urbanizovaných, soustředěných místech výstavby. Mám takový pocit, že nyní bude mít kanalizaci celé centrum. 
 

Co všechno může rada obce ovlivňovat, může třeba nějak pomáhat místním podnikatelům?

Pomoc místním podnikatelům spočívá v tom, že se jim vytvářejí podmínky, aby mohli realizovat nebo se podílet na realizaci těch investic v obci.

A co společenský život v obci?

Snažíme se investovat do kulturního a sportovního života. Podporujeme občanskou společnost, kterou chceme rozvíjet, a jedna z těch aktivit, která se teď momentálně rozjíždí, je ta, že jsme nechali vytvořit nové webové stránky obce, na kterých budou mít mnohem větší prostor právě nejrůznější občanské iniciativy, například spolky jako myslivci, hasiči, včelaři, ochránci životního prostředí atp.

A máte třeba i další plány jak do budoucna podpořit ten spolkový život?

No, my se snažíme o to, aby se spolkový život vzájemně mezi sebou trošku víc poznával a to i v rámci našich partnerských obcí. Snažíme se o to, aby si tyto spolky rozvíjely spolupráci samy, pokud možno co nejvíce, protože to si myslíme, že je to pro ně motivující. 
 

Jaké užitky přináši partnerství s těmi obcemi?

Jednak se ti lidé mohou vzájemně poznávat, mohou si vyměňovat zkušenosti, mohou se vlastně takhle povzbuzovat k tomu, aby i oni něco změnili ve svém okolí, a to považujeme za dobré. 
 

Co patří ke každodenní náplni Vaší práce, čím vším se musíte zabývat?

Tady ta každodenní náplň činnosti obsahuje zajištění běžného chodu obecního úřadu, všech našich příspěvkových organizací, domova pro seniory. Dále takové ty běžné věci jako je pečovat o čistotu a pořádek v obci, nebo třeba i řídit zaměstnance, kteří tu jsou na veřejně prospěšných pracech. Já myslím, že to je spousta takových drobných úkonů. 
 

Co je největší cíl, čeho by jste chtěl v tomto období dosáhnout? Co by jste chtěl v Dobré změnit?

Největším cílem je rekonstrukce a zateplení Základní školy, protože to je investiční akce, která je taky finančně velmi náročná. Pro nás je priorita získat na tuto akci dotaci, protože z vlastních prostředků to nejsme schopni realizovat, takže se na to soustřeďujeme nyní úplně nejvíce. Taky jsme si k tomu vzali poradce firmu Mot Mac Donald, která nám zajišťuje profesionální přípravu a zpracování těch žádostí o dotaci. A doufáme, že se nám to teda v tomto období podaří.

Procházíte se někdy po Dobré, pokud ano, kam?

Já se procházím po Dobré v rámci investičních akcí, kdy chodím řešit na různá místa ty konkrétní problémy, jinak se procházím tak asi jako každý jiný občan.

Kam chodíte v Dobré do hospody?
No, hospody různě, co si tak vzpomínám, tak jsme měli společné sezení s našimi slovenskými hosty na Sýpce, taky jsem se zúčastnil plackových hodů na Špici, takže postupně tak navšťevuji všechny ty restaurace, které tady v Dobré máme.

(Reportáž) Vrchol Festivalu sněhu

1. února se na Morávce konal vrchol festivalu sněhu. Festival sněhu je pravidelná akce, která probíhá v zimních měsících a jejíž součástí jsou různé přednášky, koncerty a podobně. Líbí se mi nápad udělat festival v zimě – když se všichni kulturní promotéři snaží umístit největší akce na léto, je to určitá alternativa ukazující, že lidé se mohou smysluplně setkávat kdykoliv v roce. Že v zimě nezbývá jenom sledování televize.

I já jsem se této akce zúčastnil a proto z ní přináším krátkou reportáž. Ještě před příchodem do areálu festivalu (akce se konala v tělocvičně a na školním dvoře ZŠ Morávka) jsem se byl se svým otcem projít z Morávky přes Ropičku na Kotař. Při cestě zpátky jsme zavítali do velmi zajímavé místní hospody Ateliér, z níž dýchala svobodomyslnost. Byla pitoreskně vybavena různými uměleckými předměty a pohodový výčepní čepoval nejrůznější piva, včetně piv minipivovaru U koníčka. 

Na dvoře zmíněné základní školy se měl konat jarmark. Bohužel přišlo jen málo stánkařů (tak kolem osmi), takže zahrada vypadala trochu pustě. Také lidí nepřišlo mnoho, zato tam pobíhalo hodně dětí. Většina lidí totiž přišla se svými dětmi, pro ně byla připravena od čtyř hodin i pohádka. Na té jsem sice nebyl, ale od kamarádky jsem se dozvěděl, že při ní byla tělocvična docela plná. Tělocvična byla hlavním sálem, kde probíhaly i pozdější koncerty, trochu jsem nechápal, proč byly uprostřed ní před pódiem umístěny žíněnky. Na druhou 
 stranu – třeba to v dětech přispěje k probouzení zájmu o kulturu.

První věc, kterou jsem při příchodu viděl, byla přehlídka místního kynologického klubu. Několik cvičitelek ukazovalo, jak dokázaly vycvičit své psy. Někteří psi poslouchali trochu méně, někteří poslouchali více a ukázali docela dobré kousky – vyhledávali osoby podle pachu, plazili se, otáčeli se a podobně. Celou prohlídku podle mne prolínala myšlenka společného učení se, a to bylo možná to nejpodstatnějí.

Co se tohoto tématu týče, čtyři z pěti členů následující kapely Kajkery byli učitelé. Tuto kapelu mám rád už dlouho, jsem jejím velkým fanouškem. Vždycky mne na jejich hudbě oslovovala velká pohoda, a ta nechyběla ani tentokrát. Navíc podle mne muzikanti ještě více vybrousili svou hru na nástroje, takže mi kapela místy připomínala zahraniční kytarové kapely. Texty prolínalo zaujetí detaily okamžiků, věcí či míst, ale na druhou stranu i hodně životních zkušeností. Ač, jak jsem napsal, hrála kapela dost pohodově, docela mne dojala písnička, kterou zpěvák věnoval své již bohužel mrtvé babičce – a to se o takové emoce zpěvák nijak nesnažil. 

Poslední částí programu, kterou jsem viděl, bylo vystoupení frýdecko-místeckého folklórního souboru. I oni do svého programu včlenili určitou výuku – vysvětlovali lidem, jaké kroje se kde na frýdecko-místecku nosily a jaké byly jejich součásti. Zaujalo mne to, že na slovenské straně lašska se jednoduché kroje nosily ještě po druhé světové válce. Ostravička má dvě části, jedna se stará o hudbu a ta druhá předvádí tance. Tance byly někdy fyzicky náročné (někteří tanečníci v jedné písni skákali 'v kliku') a byly do nich zahrnuty i prvky divadla (drobné spory se střídaly se spoluprácí). Po vystoupení si připravili výuku tanců i pro publikum, to už jsem ale odešel.

Myslím si, že je super, že se takováto originální akce na Morávce koná. Je jasné, že by organizátoři měli některé věci vypilovat (například zmíněný jarmark) a jiné lépe promyslet(uspořádání prostoru v tělocvičně), ale jak bylo během festivalu - v areálu Základní školy Morávka - znát, učíme se všichni. Někteří víc, někteří míň – například nazvučení sálu bylo podle mne perfektní.