Jdu si ještě uvařit kafe, jo? Já vím, že už je půl osmé... Tak už jsem zpátky s modrým šálkem a posledním dnešním panáčkem slivovice. To je totiž tak:Včera výborný koncert na Morávce v rámci Festivalu sněhu, a že ho tam bylo! Už jen kodrcavá cesta Tam přes Frýdlant, Krásnou, Pržno a Raškovice byla čirou zimní poezií v prudkém odpoledním slunci. Hned po příjezdu jsme s dětma šli na pohádku o Zlatovlásce - báječné!!! V nejlepším slova smyslu ochotnické dětské divadlo - ochotně a s láskou. Dojemné. Pak cimbálovka a pak my. Dle dohody jsem se až do začátku koncertu staral o děti, aby mohlu Zuzana/Agentura pracovat a probrat s kapelou po dlouhé pauze vše potřebné. A moc mi to vyhovovalo, užili jsme si! Koncert gud, hodinová smažba s pár přídavkama. A hurá domů, po ledové cestě pomalu čtyřicítkou, nechat spěchající a riskující nešťastníky riskovat a spěchat. Doma kosa, topení se ňák nezapnulo a tak jsem musel sám sebe pochválit za nasekané třísky nachystané v krbu. Obstarat společně koně a psy a děti. Stát v tichu noci na zasněžené louce zalité světlem měsíce tak, že je vidět daleko do kraje a hladit frkající koně - sotva dvě hoďky potom, co jsem zpocený slezl z pódia - to má teda taky něco do sebe!
Žádné komentáře:
Okomentovat