Sbírka Pošli to dál ...

Pozvánka na několik kulturních akcí v mikroregionu na příští týden (30 června. - 6. července)

Přečtěte si další díl pravidelné rubriky o tom, co se v mikroregionu děje následující týden. Obce mikroregionu Morávka připravily přehledný seznam sportovních, kulturních i jiných akcí, které se budou konat v průběhu letošního léta. Můžete jej shlédnout například na stránkách Nižních lhot.

Křesťanské setkání dětí na Prašivé
1. července se děti z Moravskoslezského kraje potkají s regionálním katolickým biskupem. Setkání se odehraje ve Vyšních lhotách, v areálu Kamenité. Součástí bude mše svatá a výstup k nově zrekonstruovanému kostelu na hoře Prašivá. Od jedné do tří bude probíhat společný program, a o půl čtvrté se odehraje závěrečné požehnání.

Výstava v malé galerii v Raskovicích
Obrázky s duchovním rozměrem. Tak by se dala popsat tvorba Tomáše Prováznika, který až do konce srpna vystavuje v raškovické Malé galerii (prostor přidružený k místní knihovně). Pokud se chcete jít podívat, bude galerie otevřená v úterý a ve čtvrtek od devíti do pěti.

Poutní místa na Těšínsku
Výstava s názvem „Poutní místa na Těšínsku“ se bude konat ve dnech 13.6. až 9. 11. 2014 ve Výstavní síni Musaion v Havířově, Pavlovova 583/2 (pobočka Muzea Těšínska). Výstava představí poutní místa a tradice historického území Těšínského Slezska. Z české části se jedná jak o známá tak i méně známá místa: Bílý Kříž (Staré Hamry),Bruzovice, Frýdek, Gruň (St. Hamry), Prašivá a dále.


 




Ostatní informace
V doberské knihovně mají děti do 14 let registraci zdarma. Tato akce platí během letních prázdnin.

Základní a mateřská škola v Řaskovicích obhájily titul Ekoškola. Titul jim byl opětovně přidělen ve čtvrtek 19. června v Praze. Žáci s učitelkami si udělali rovněž výlet po pražských památkách.
 
Našel se pes – kříženec Jack Russel Teriéra. Majitelé nechť volají na číslo 732 823 758 nebo 558 412 306.

Představení Malé galerie v raškovické knihovně

Poutní místo Prašivá, 90 let chaty Klubu českých turistů na Prašivé

V následující sérii článku představím čtenářům vesnickou galerii, která funguje v raškovické knihovně. Malá galerie funguje již více než 10 let a stará se o ni knihovnice Marie Zemanová. Jako první přináším rozhovor, který vyšel ve sborníku o galerii v roce 2007. Sborník se jmenuje Malá galerie Raškovice 1997 - 2007 a vydala jej obec Raškovice.

Galerie na vesnici, to je opravdu ojedinělý a vzácný úkaz..?

K zaujetí pro výtvarné umění i k myšlence provozování galerie mě před mnoha lety přivedla osobnost Evy Kučerové – Landsbergrové .To setkání bylo pro mne osudové. Poprvé jsem měla možnost pracovat s člověkem, pro něhož je lidské nasazení a profesionalita naprostou samozřejmostí.

Při organizování výtvarných aktivit a především při instalacích konkrétních výstav mi Eva poskytla příležitost se mnoho naučit a získat k této oblasti blízký, vnitřní vztah.Tuto bytostnou zkušenost jsem zúročila při své samostatné práci ve Střediskovém kulturním zařízení v Raškovicích  v letech 1986-1991, kde jsem spolu s dalšími činnostmi uspořádala samostatnou výstavu obrazů Bohuslava Dyby, Ledy Pešatové, Miluše Březinové,  Anny Šenkové, Barbory Baumrukové, Anny Šmalcové, také dětské výtvarné tvorby a dvě prodejní výstavy Díla, českého fondu výtvarných umění.  V  roce 1995 jsem  začala pracovat v místní knihovně  a v jejím předsálí zařídila Malou galerii se stálým výstavním programem.

Jak se vůbec utvářel roční rytmus galerie, střídání výstav jednotlivých osobností, dětská výtvarná tvorba , národopisné výstavy, její vlastní dlouhodobá koncepce ?

Vyvíjela se postupně, pomalu: z dalších kontaktů s jednotlivými výtvarníky, z rozvíjející se spolupráce se školami, z významných události ze života obce. Přelomový okamžik nastal s otevřením Památníku Raškovic v roce 2002, kdy se přirozeně začaly pořádat národopisné výstavy. Impuls k obnovení místních tradic vzešel během přípravy jedné z výstav Josefa Nitry. Obrátila jsem se tehdy na paní Jiřinu Veselskou, která mi poskytla nedocenitelné lidské i odborné zázemí, bez něhož a také  podpory obecní samosprávy a dalších nadšenců  by se  otevření  a následná činnost stálé národopisné expozice nemohla realizovat. Koncepce galerie tak vyplynula jak z provázanosti činností s místem, lidmi, jejich tradicemi, tak i ze zájmu autorů regionu, spřízněných s místem a galerií.

K výjimečným regionálním umělcům, kterým se podařilo daleko překročit hranice nejen regionu patří Eva Kučerová –Landsbergrová a Petr  Bednář.

Za svůj mimořádný tvůrčí přínos v oblasti email artu se jim dostalo mezinárodního uznání, vystavují v evropských galeriích, jsou organizátory uznávaného Mezinárodního sympozia smaltu ve Frýdlantu nad Ostravicí, podílejí se organizačně také na Trienále smaltu, rovněž s mezinárodní účastí.

Všimla jsem si tvého zaujetí pro dětskou výtvarnou tvorbu, kdo ti pomáhá s tímto dlouhodobým projektem vyžadujícím týmové nadšení ?

Mnoho let jsem spolupracovala s učiteli výtvarného oboru ZUŠ ve Frýdku-Místku, hlavně s Naděždou Friedlovou, která v Malé galerii uskutečnila několik výjimečných autorských výstav. Zůstává pro mne nezapomenutelným člověkem, který mi v životě i v profesi bude velmi chybět. V posledních letech úzce spolupracuji s Hanou Černohorskou, která nyní působí rovněž na výtvarném oboru ZUŠ. Naše spolupůsobení v dětské výtvarné tvorbě a hlavně jeho přesahy publikovala v časopise Výtvarná výchova, v článku o projektu Krajina, který iniciovala a spolu se Zuzanou Bůžkovou, jejími kolegy a dětmi  uskutečnila na zdejší ZŠ. Velmi dobrá a dlouhodobá spolupráce s vedením i učitelkami  Základní a mateřské  školy v Raškovicích se odráží v jejich pravidelných návštěvách s žáky v galerii.

Raškovické děti v Malé galerii také vystavují, staly se tak její součástí, stejně jako dospělí

autoři. Patří mezi stálé návštěvníky galerie také studenti ?

Jsem ráda, že patří, hodně tomu napomáhá právě propojení galerie s provozem knihovny. V této souvislosti chci připomenout výstavu studentů Radmily Vaňkové Hrátky s knihou. Prostřednictvím působivé instalace knižních objektů se jim podařilo jedinečným způsobem rozvinout  komunikaci mezi galerií a knihovnou. Radmila Vaňková a Radmila Pánková mi v posledních letech také ochotně pomáhají při instalacích dětské tvorby.

Jak probíhají doprovodné akce v Místní knihovně ? Zaměřuješ se na určitou oblast nebo spíše na pestrou skladbu různých činností ?

Místní knihovna v Raškovicích má téměř stoletou tradici. Vznikla v roce 1909, v době založení čtenářsko vzdělávacího spolku Palacký. V současné době je obohacena Malou galerií a Památníkem Raškovic, s kterými vytváří organický celek v jednom společném prostoru, o který pečuji. Specifikum mé práce spočívá právě v prolínání všech tří oblastí. Pomáhá mi také propojení prostor s mateřskou školou a blízkost základní školy, pro které pořádám pravidelné besedy o literatuře i lidových tradicích.  Oblíbené jsou cestopisné přednášky, např. s raškovickým  rodákem Josefem Nitrou, spolupráce s Klubem důchodců, ale také literárně hudební večery, hudební i dramatická vystoupení v rámci vernisáží  apod. V letech 1996 - 2002 se v Klubu Harmonie konala pravidelná setkávání s přednáškami zaměřenými na zdravý životní styl.

Řadu let ses věnovala také dětskému divadlu.

Divadlo mě okouzlilo a nasměrovalo mé zájmy už za dob studií. Dramaturgická a režijní práce s dětským divadelním souborem  se stala po určitou dobu neoddělitelnou součástí mé práce. Bylo to v letech 1986 -1990 a 1996 -2002, kdy jsme pořádali  každoročně představení. V poslední době se starám také o zajišťování zájezdů do Národního moravskoslezského divadla v Ostravě.

Zvláštní postavení v programu galerie si získávají výstavy v adventním čase. Myslím, že se ti podařilo navázat na tradici, která v lidech dokáže navodit niternější spřízněnost.

Adventní výstavy přinášejí hluboké vnitřní prožitky. Některé byly laděny až mysticky. Tanec srdce, obrazy Lenky Kovalové, výstava fotografií   Miroslava Lyska Advent zahájená v roce 2003 ThDr. Josefem Hromádkou, následovaly An-děly se věci. Mimořádná byla vernisáž výstavy studentů Radmily Vaňkové – voskové batiky na křesťanské motivy, při níž pěvecký sbor Gymnázia Petra Bezruče ve Frýdku -Místku nádherně rozezněl prostor Malé galerie.

Ke všem tvým činnostem je zapotřebí odvaha, jistá tvrdohlavost a energie, která se

přelévá a proudí dál, a také víra v ono přelévání..

Měla jsem to štěstí, že jsem mohla čerpat z osobních, přátelských vztahů, že stále spolupracuji se

skutečnými osobnostmi, které formují můj vztah k práci, stále mě inspirují a podporují. Naplňují moji víru, že umělecké dílo je vyznání, jímavější než jakékoli jiné, že setkávání s uměním člověku přináší hlubší obohacení, než si je schopen uvědomit.

Možná i proto jsi první výstavu v Malé galerii věnovala malíři Janu Zrzavému, který je ti blízký nejen jímavou hloubkou svých obrazů, ale také poznáním, k němuž Malá galerie celým desetiletím své existence přesvědčivě směřuje : umění vyrůstá ze života a pro život je určeno.

 Deset otázek k desetiletí Malé galerie. S Marií Zemanovou hovořila Dagmar Čaplyginová

Výtvarné práce žáků ZŠ Raškovice..Svět očima dětí

Lidé blíže poznali svoji řeku Morávku

Sdružení ČSOP Salamandr sídlící v Rožnově se již nějaký čas zaměřuje na řeku Morávku. Řeku, kterou mnozí přírodovědci považují za český klenot. Součástí jejich projektů byly i dvě exkurze k řece, které se konaly letos v červnu. Exkurze v pátek 20. června se konala u úseku řeky, která se nachází mezi obcemi Vyšní Lhoty a Raškovice.

Řeka Morávka je spojena s několika unikáty. Zatímco spousta řek byla za komunismu zregulována, Morávka byla dotčena jen částečně (například stavbou přehrady Morávka). Tak si uchovala svůj přirozený charakter. Jedná se o divočící štěrkonosnou řeku, která vytváří četné meandry. Tím pádem se v jejím okolí nachází mnoho vzácných zejména rostlinných druhů. 

Vycházka k řece Morávce byla celkem pestrá. Postaraly se o ni dvě zaměstnankyně zmíněného sdružení: jedna z nich - odbornice na přírodní vědy - Renata Vojkovská a druhá, Petra Kutílková, ji jako projektová manažerka s výkladem pomáhala. Oproti přírodovědným vycházkám, které jsem zažil během svého studia, byla tato mnohem zábavnější. Program netvořily jen tyto dvě kolegyně. Lidé se spontánně zapojovali se svými znalostmi či jinými poznámkami. A tak přišla občas chvíle, kdy se i společně zasmáli. Celkem se účastnilo kolem 15 lidí z různých míst nejen mikroregionu, ale i kraje. 

Výklad se věnoval různým aspektům řeky. Velký prostor dostala botanika – paní Vojkovská nám představila různé rostlinné druhy, některé z nich dokonce endemitní (vyskytující se jen na málo místech planety). Povídala i o různých druzích živočichů, kteří zde žijí. Na některých místech například dodnes žijí populace raků, u Morávky se také nacházejí specifické druhy ptáků. 

Lidé se dozvěděli i zajímavosti některých živočišných a rostlinných druhů. Například jeden druh místního pavouka je schopen svou pavučinou ucpat vchod do své nory. Obě kolegyně také mluvily o řece obecněji, o její charakteristice, o problémech, kterým čelí a podobně. Na ty se chce ČSOP Salamandr zaměřit. Jde například o zahlubování koryta a rozšíření některých nepůvodních invazivních druhů.

Právě na tyto problémy se zaměřují nejen sdružení Salamandr, ale například i Moravskoslezský kraj. Práce na Morávce má dva okruhy – jednak jde o bližší přírodovědné zkoumání a jednak také o snahu lidem z mikroregionu řeku více přiblížit. V rámci této aktivity probíhá spolupráce i s Raškovickou školou. Tyto informace jsem se dozvěděl při osobním rozhovoru s organizátorkami a myslím si, že při vycházce trochu chyběly. ČSOP Salamandr se mohl představit ještě více než se na začátku představil, lidé měli získat informace o jeho aktivitách na Morávce a o tom, jaké má Salamandr s řekou další plány. 

Na závěr jsme dostali letáky a také Zpravodaj CHKO Beskydy, který se v aktuálním čísle zabývá právě beskydskými divokými řekami.

Tip do města: Sweetsen fest

Tento týden se bude konat již jedenáctý ročník frýdecko - místeckého festivalu Sweetsen fest. Je to velmi zajímavá akce, která podporuje rozvoj místní hudební scény. Vystupují na něm totiž pouze místní kapely. A proto se každý rok objevuje na prknech festivalu spousta nových jmén. Prostor dostávají ale také ty již známější.

Letos poprvé bude festival trvat celkem čtyři dny. „Na podporu sbírek letos opět bez nároku na honorář vystoupí desítky frýdecko-místeckých umělců z hudební, taneční, divadelní i filmové oblasti, kteří se představí na 6 samostatných scénách,“ píší organizátoři festivalu.

Sweetsen fest začne dnes, ve středu 25. června v parku Svobodu u sídliště Slezská. Na scéně Rejnok proběhne ve středu hudebně – literární pásmo, během kterého společně vystoupí místní hudebníci i básníci. Později na stejném místě proběhne také promítání filmů z dílen frýdecko-místeckých amatérů. Ve čtvrtek bude festival pokračovat v Pavlač Šapitó v areálu stadionu TJ Slezan, kde vystoupí celkem 7 kapel. Mezi nimi například alternativní Die Biene Maja nebo Bad Joker’s cream.

Hlavní část festivalu pak tradičně proběhne v pátek a v sobotu – v prostorách již zmíněného stadionu TJ Slezan. Zde budou dvě scény, jednak především rocková scéna a potom elektroscéna místních DJs a hip-hoperů. Klidnější část festivalu (zejména folková) proběhne v nedaleké hospůdce U Arnošta. Mezi hlavní hvězdy budou asi patřit kapely Downbellow, Trochumoc, Líheň, René Souček, Meybe a Slepí Křováci.

V tyto dny vystoupí také někteří muzikanti spojení s mikroregionem. Zahraje kapela Bandjeez, jejíž frontonem je syn doberského místostarosty David Stypka, a také Veny alias Václav Baran se svým písničkářským projektem. V učinkující kapele Kaczi hraje raškovický muzikant Aleš Nitra.

Můj osobní pocit je ten, že Sweetsen nabízí novým kapelám prostor, kde mohou vystoupit, a proto počet místních kapel rok od roku vzrůstá. A objevují se i nové hudební styly ... Organizátoři navíc každý den vydávají nové CD s účinkujícími kapelami, a ty se tak dostávají ve známost dalších hudebních promotérů napříč Českou republikou.

Navíc Sweetsen fest podporuje i místní charitativní organizace – lidé neplatí žádné vstupné, místo toho mohou věnovat peníze na dobročinné účely. Letos tak peníze budou vybírat organizace Adra, Charita, Podané Ruce a Opora dětem. V minulosti již festival vynesl na dobročinné účely více než 350 tisíc korun.

Dobratičtí fotbalisté oslavili postup do vyšší ligy

V Dobraticích se 21. června konal poslední zápas fotbalové sezóny. Ten si dobratičtí fotbalisté zahráli s fotbalovým týmem z Dobré. To odpoledne ale nešlo jen o jeden zápas. Místní tým totiž postoupil do vyšší ligy, do 1. A třídy Moravskoslezského kraje, a tak to pořádně oslavil.

Po první polovině byl výsledek 1:0 pro Dobratice, ty následně zvedly na 3:0, poté se Dobré podařilo přiblížit na 3:2, ale celkový výsledek byl nakonec 6:3. Celkový počet diváků odhaduji na dvě stě. Musím uvést, že fotbalu skoro vůbec nerozumím, a proto nemohu napsat postřehy ze samotného fotbalového zápasu. Přináším tedy alespoň reportáž z oné oslavné části.

Bylo znát, že místní fanoušci úspěch svého týmu opravdu silně prožívají. Moderátor zápasu, který byl docela schopný, během zápasu s fanoušky dobře komunikoval. Tak nějak jsem měl ke konci pocit, že vzájemné reakce fanoušků a sportovců byly prostoupeny silnou mužskou energií. Fanoušci hlasitě provolávali jména hráčů, udělali několik mexických vln, zpívali popěvek „my se dneska ožerem“ a jako doprovod k tomu všemu jeden fanoušek rytmicky bubnoval. 

Po skončení zápasu na hřiště vstoupilo několik důležitých lidí.  Předseda krajské fotbalové ligy předal týmu pohár a místní starostka Alena Kacířová předala všem hráčům pamětní medaile. Hráčům pogratulovali také někteří dobratičtí zastupitelé. Moderátor a fotbalisté poděkovali různými způsoby svým fanouškům. Moderátor nezapomněl ani na ženy – poděkoval partnerkám a manželkám fotbalistů, že to s nimi i přes velmi časté tréninky a zápasy vydrží. Poté otevřeli šampaňské a vystřelili konfety.

Následně se nějaký čas čekalo na závěrečnou část odpoledne, koncert zábavové kapely Flash. Ta měla vlastní aparaturu, musela se tedy po zvukové stránce pořádně připravit, a návštěvníci zatím debatovali ve skupinách a vítězství zapíjeli panáky. 

Styl kapely Flash bych označil jako klávesový pop. Měli dvě hezké a velmi dobré zpěvačky, a dva muzikanti hráli na dvojité klávesy. Co mne pozitivně překvapovalo bylo to, že v tomto složení dokázali zahrát velmi pestrou směsici skladeb. Už v úvodu řekli, že se budou snažit, aby oslovili každého. A tak zahráli slavné filmové melodie, slovenský pop (například píseň od Jany Kirschner), rockovější věci (Kabáty), jednu country píseň a tak dále.

Zpočátku to vypadalo, že kapela moc lidí nezajímá. Když hráli první část svého vystoupení, připadali mi spíše jako doprovodná kapela k vernisáži. A taky mi přišlo, že se jejich styl příliš nehodí k samotné akci. Později se ale můj pocit změnil. Již v druhé části jejich vystoupení přibývalo stále více tanečníků a tvořila se příjemná večerní atmosféra. Tak nějak se rozjížděla pořádná oslava místní fotbalové radosti.