Akce zajímavého formátu proběhla v raškovické knihovně

Jednoduchá ale velmi zajímavě vymyšlená akce se konala v úterý 10. června v knihovně v Raškovicích. Jednalo se o vhodný způsob, jak propagovat místní knihovnický fond, vytvářet kolektivní a otevřenou zábavu, do níž se může zapojit každý, nebyla tam jasná dělící čára mezi učinkujícím a publikem. 

Večer byl tvořený pásmem písniček, podívání a předčítání. Vytvořila jej místní knihovnice M. Zemanová spolu s raškovickým hudebníkem Alešem Nitrou, známým například z etno-jazzové formace almára. Společně zvolili téma, kterému se věnoval celý večer, Nitra k němu vybral písničky a paní Zemanová zvolila zajímavé pasáže z knih ve své knihovně, které se k němu nějak vztahovaly. Lidé dostali texty, takže se mohli přidat a zpívat spolu s hlavním hudebníkem. Akce v podobném duchu se v Raškovicích konají několikrát v průběhu roku, ale nyní jsem ji poprvé navštívil já.

Tématem tohoto měsíce byly táborákové písně a divoký západ. K aktuálním horkům se dané téma velmi hodilo a návštěvník se tak mohl dobře naladit na atmosféru severní Ameriky v 19. Století. Nitra vybral několik písní s tématem divokého západu. Ve výběru byly skladby Michala Tučného, Waldemara Matušky, a další směs písní, jedna byla například od Jarka Nohavici (Divoké koně). Písně pojednávaly o kovbojích a Evropanech, některé naopak o indiánech (Ho ho Wathanay).

Právě konflikt mezi indiány a bílými v průběhu 19. Století byl silným tématem celého večera. Proto knihovnice přečetla například krátké zamyšlení o osudech indiánů, nebo o tom, jak železnice dělaly indiánům a jejich bizonům problémy. Sám Aleš Nitra se ale asi tímto tématem zabývá, a tak doplňoval některé informace. Mimo jiné se několikrát zmínil i o svých oblíbených westernových filmech.

Návštěvníci se dozvěděli o zajímavém ale smutném osudu Buffalo Billa. Byl to původem Evropan, který měl velmi blízko k indiánům. Po vystřídání několika profesí se rozhodl pustit do cirkusové show na téma divokého západu. Jeho cirkus byl hojně navštěvovaný, a tak o Bufalo Billovi začala vycházet spousta levných knížek. Bohužel později se mu přestalo dařit a skončil na ulici, kde také umřel.

S večerem jsem byl spokojený, ale přišlo málo lidí, na dřívějších akcích bylo prý lidí více. Když jsem o tom přemýšlel, napadla mne jedna věc, kterou mohli organizátoři udělat trochu jinak. Místo knihovny mohli udělat poslední literárně-hudební setkání tohoto

školního roku někde na zahradě nebo u řeky. Vzít špekáčky či něco pro vegetariány a protáhnout večer mnohem déle. Po připraveném programu by se mohla rozproudit volnější zábava, volnější zpívání a podobně. To je tedy můj tip pro paní knihovnici Zemanovou na příští červen.