Kdysi mi doberský kronikář Rostislav Vojkovský povídal o
tom, jak za první republiky v Dobré působilo velké množství divadel.
V době, kdy nebyla rozšířená televize, se každý spolek snažil vytvořit
zábavu pro místní. Často se stávalo, že mnozí lidé odcházeli, až na konec zbyl
třeba jenom jeden člověk.
Právě teď, v červnu 2014, se podařilo tradici
doberských divadel obnovit. Zkušený ochotnický divadelník Jan Marenčák vytvořil
divadelní skupinu Doberská Soda (Spolek opravdových divadelních amatérů), dal
dokupy několik herců a začali připravovat velmi kvalitní, i když u nás ne
příliš rozšířenou hru – Blbec k večeři. Tuto hru jsem viděl dvakrát ve
filmovém zpracování, mám tedy s čím porovnávat.
Celé drama je založena na zajímavé reálné hře, v tomto
divadelním kousku se místy zpochybňuje její morálnost. Skupina
přátel má za úkol každou středu přivést ke společné večeři blbce, hlupáky a každý
večer je jeden blbec vyhlášen králem večera. Vybrané oběti o této hře
samozřejmě nic netuší. Je otázka, zda někdo
v nějaké zemi tuto hru skutečně hraje, nebo si ji autor vymyslel.
Musím říct, že se u mne dost proměnil přístup k tomuto divadelnímu kousku. Nevím, jestli je to věkem, nebo tím, že je divadelní zpracování
v emocích odlišné. Zatímco dříve jsem se hrozně rozesmál tomu, jak blbec
k večeri všechno pokazil, tentokrát jsem se více vcítil do role hlavního
hrdiny a intenzivně jsem prožíval, jak se mu celý život, manželství,
finance, zdraví, a podobně, zbortí za jeden večer. To neznamená, že jsem se
nesmál, bavil jsem se stejně jako celé publikum.
Možná chtěl autor v této hře naznačit, že hranice mezi
lidmi nejsou nikdy jednoznačné, a že nic není černobílé. Na jedné straně hlavní
postava - Pierre Brochant prožila životní katastrofu, na druhé straně obnovila dva roky ztracené
přátelství s dříve blízkým kamarádem. Jak blbec k večeři, Françoise Pignon, všechno celý
večer komplikoval a kazil hlavní postavě život, tak zažil i hvězdný okamžik,
kdy vhodně zatelefonoval a málem k Brochantovi zpět přivedl ženu. Brochant na závěr hry zpochybnil sám sebe, když uvedl, že on sám je vhodným
kandidátem na blbce k večeři. Ač se může hra na blbce zdát nemorální, a Brochant to tak na konci bere, dvě hodiny se snaží získat zpět svou ženu. Žádná postava nebyla jednoznačně negativní,
skoro každá negativní udělala nějakou pozitivní věc, a kladné postavy dělaly
zase špatné věci.
Musím pochválit výkony herců. Měli velice civilní projev,
nesnažili se o nějaké zvláštní okouzlení svým herectvím, a každá postava byla
velice důvěryhodná. V řeči herců se občas projevovala severomoravština,
ale to bylo, myslím si, na hře to dobré. Podle mne nejlépe zahrál sám Jan Marenčák,
režisér představení. Rovněž scéna byla velmi zajímavě vymyšlená, kvůli tomu, že
bylo jeviště malé, dali vstupní dveře vlevo do hlediště. I zvukově byla hra
velice kvalitně připravená.
Na začátku jsem napsal, že staré divadelní soubory
v Dobré za první republiky ztrácely průběžně své diváky – všichni postupně
odcházeli během hry. Tady to ovšem bylo naopak. Herci zažili standing ovation a
dostali květiny a víno.
Žádné komentáře:
Okomentovat