Přemysl Mácha se ve veřejných záležitostech aktivně angažuje od roku 1998. Podílel se na vedení řady místních, národních i mezinárodních projektů a
kampaní zaměřených na právo na informace o životním prostředí,
environmentálně šetrné nakládání s odpady či podporu veřejné dopravy. V
současnosti je členem dozorčí rady nadačního fondu Hyundai. Od roku 2000 působí jako vysokoškolský pedagog na Ostravské
univerzitě. V uplynulých dvou desetiletích strávil sedm let v zahraničí,
především v USA a Mexiku, hovoří plynně anglicky a španělsky a domluví
se také portugalsky, francouzsky a německy. Žije v horské obci, kde se
zapojuji do činnosti některých výborů a komisí zastupitelstva. Také jako
vlastník malého chovu valašských ovcí se spolu s ostatními zemědělci
zasazuji o snížení přebujelé byrokratické zátěže, která komplikuje
udržitelné zemědělství v našem regionu.
S touto zajímavou místní osobností jsem se rozhodl udělat rozhovor.
V rámci svého studia jste navštívil indiánské kmeny v Latinské
Americe. Můžete k tomu říci něco bližšího?
Strávil jsem zhruba rok v domorodých oblastech Mexika, konkrétně v
Chiapasu a Michoacánu. Hovořím trochu maysky (tzotzilsky) a purépečsky. Zejména purépečské vesnice kolem jezera Pátzcuaro v Michoacánu jsem měl možnost poznat velmi dobře.
Čím Vás indiáni zaujali?
Můj zájem o Latinskou Ameriku má dva základní důvody. Tím prvním jsou
domorodé kultury, ať už ty předkolumbovské nebo ty současné. Představují velmi odlišný způsob vztahování se ke světu, což mne velmi zajímá. Tím druhým důvodem je historicky (archiválně) poměrně dobře zdokumentovaný kontakt mezi různými skupinami lidí, kteří se v prostoru Latinské
Ameriky v posledních pěti stech letech setkávaly a daly vzniknout mnoha rozličným novým životním způsobům, tradicím a náboženstvím.
Někteří lidé si indiány idealizují. Myslí si, že žijou tím správným způsobem života, nezkažení civilizace, v obklopení přírodou, které si Váží. Co si o této idealizaci myslíte?
Je to samozřejmě nesmysl, který nicméně vydělává, a proto jej mnoho lidí dále aktivně šíří. Jsou to lidé jako my, mají podobné tužby i strasti, a byť možná řeší některé problémy jinak, problémy samotné jsou totožné těm našim, resp. jsou povětšinou v horším postavení v důsledku historické diskriminace a marginalizace. Situace se velmi liší z místa na místo, proto je nemožné hovořit paušálně o všech indiánech. Naprosto jiná je situace v USA, kde většina domorodých skupin má právní subjektivitu a provozuje kasina, z kterých jim plynou obrovské příjmy, a v Mexiku, kde nemají ani právní subjektivitu a kde často žijí ve městech a vesnicích spolu s většinovým míšeneckým obyvatelstvem. Uchování přírodního prostředí je věcí vůle a dostupné techniky - se sekerou a foukačkou změníte podobu pralesa výrazně pomaleji než s motorovou pilou a loveckou puškou. Systémy nakládání s odpady jsou na latinsko-americkém venkově v plenkách, pokud vůbec existují, takže okolí většiny vesnic, včetně těch
domorodých, "zdobí" haldy odpadků a mnoho potoků a řek jsou vlastně páchnoucí stoky. Velmi žhavá je otázka těžebních práv v domorodých oblastech a probíhá velmi ostrá diskuze nejen mezi domorodými komunitami a vládou, ale také uvnitř těchto komunit o tom, zda těžit a pokud ano, tak v jaké míře a na co použít zisk.
Také jste působil v regionu v rámci sdružení Dětí Země. Dnes už jsou
Děti země velmi malou organizací s jen několika pobočkami. Můžete uvést, na jakých konkrétních projektech jste tady pracovali?
Byla to spousta projektů od mezinárodní po lokální úroveň. Na
mezinárodní úrovni jsem například koordinoval aktivity Dětí Země v rámci organizace IPEN, která se zaměřuje na eliminaci znečištění perzistentími organickými polutanty (např. dioxiny, PCB, PAU). Na národní úrovni jsem pracoval např. na prosazení integrovaného registru znečištění
či na zachování svobodného přístupu k informacím. A na lokální úrovni jsme řešili např. domácí kompostování či podporu využívání veřejné dopravy v Beskydech.
Slyšel jsem, že jste komunikovali s tehdejším vedením obce ohledně vybudování kompostéru. Dnes obec Dobrá nabízí občanům kompostéry pro jejich domácí bioodpady. Co si myslíte, že je lepší – velká kompostárna nebo malé kompostárny na každé zahrádce?
Ano, je to pravda, s obcí jsme připravovali projekt obecní kompostárny, z kterého ale nakonec sešlo. Zároveň jsme ale podpořili vybudování domácích kompostérů formou dotovaného materiálu pro stavbu
kompostérů a informačních brožurek a školení pro domácnosti. Obecní a domácí kompostování bych nestavěl proti sobě. Domácnosti se zahrádkou mohou kompostovat přímo doma, lidi z bytovek mohou kompostovat v nějakém komunitním kompostéru a obec může provozovat kompostárnu pro obcí spravovanou zeleň, větší množství bioodpadu z domácností (např. listí a větve) a samozřejmě také pro bioodpad z domácností, které nemohou anebo nechtějí kompostovat.
Nyní učíte na Vysoké škole, ale zároveň žijete v Pražmě, kde se staráte
o své ovce. Co Vás přimělo k rozhodnutí přestěhovat se na venkov? Proč chováte ovce, vnímáte v tom nějaký důležitý myšlenkový prvek?
Pocházím z vesnice, vždycky jsme doma nějaká zvířata měli, takže to není nějaká radikální změna. Mám rád klid a blízkost lesa a hor. Chov ovcí je koníčkem, který mi nicméně v poslední době trochu přerůstá přes hlavu, protože pracovních povinností přibývá a jelikož mám i jiné koníčky, kterým bych se chtěl věnovat, rozhodl jsem se chov omezit.
V rámci své akademické práce jste zkoumal názvosloví místních jmen v horní části mikroregionu Morávka. Zjistil jste něco, co Vás překvapilo?
Především mne zaujalo, jak starých mnoho jmen je – hodně z nich se objevuje už v urbářích ze 17. století, což není běžné pro řadu mnohem starších obcí ve vnitrozemí. Stáří jmen částečně vysvětluje, proč se dochovalo tak málo příběhů, které vysvětlují jejich původ. Také mne zaujalo, jak moc se liší znalost jmen generačně, a jak odlišná jsou jména nejmladších generací. Jsme svědky významného předělu v názvosloví krajiny, které se po dlouhou dobu moc neměnilo. Řekl bych, že za takových padesát let se budou jevit výsledky našeho výzkumu podobně exotické, jako se nám mohou dnes jevit výzkumy toponymie na Papui-Nové
Guinei.
Taky jste kandidoval za Stranu zelených. Proč je Vám právě tato strana
blízká?
Politika založená na úctě ke všemu živému je pro mne velmi důležitá a na naší politické scéně nevidím nikoho, kdo by ji byl ochoten a schopen realizovat. Každá strana o tom sice mluví, ale když dojde na lámání chleba, slouží svým pánům z průmyslu. Nejsme tady sami a jsme tady jen na malou chvíli. Bylo by velmi domýšlivé jednat, jako bychom tady byli
na věky a svět byl stvořen kvůli nám.
Máte nějaké další plány, jak veřejně působit? Vím, že jste uvažoval o založení občanského sdružení na Pražmě. Jak to s tímto projektem vypadá nyní?
Plánů je mnoho, času nikoliv. Uvidíme, kam mne život dále zavede.
Žádné komentáře:
Okomentovat