V Dobré hospodě se představily velmi kvalitní kapely, lidí přišlo málo

Na pátek 27. června si doberská Dobrá hospoda připravila velmi kvalitní hudební zážitek. Bohužel přišlo velmi málo lidí – v sále jsem jich napočítal jen okolo desíti. Organizátoři akci pojali jako otevírání léta, možná se některým lidem nechtělo v hezkém počasí do nějakého sálu, možná byli mnozí lidé z Dobré na Sweetsen festu. Podobný koncert se ale prý konal na stejném místě i loni, a podle členů druhé kapely to byl koncert velmi vydařený.

Jako první hrála kapela Jazzda. Hráli ve složení zpěv, elektrická kytara, basová kytara a bicí. Zpěvačka měla velmi dobrý, zajímavě zabarvený hlas. Basák nebral svoji kytaru jen jako rytmický, ale i jako melodický nástroj. Velmi často používali i perkuse, zpěvačka měla několik takových nástrojů a bubeník v některých písních hrál na djembe. Dokázal v rámci jedné písně plynule přejít z tohoto afrického bubnu na klasické bicí. 

Kapela Jazzda se zaměřuje převážně na jazz. Já jazz většinou nemusím, ale toto byla jedna z mála jazzových kapel, které mne bavily. Občas svůj žánr překračovali do swingu, občas do blues a na závěr i do World music. Na závěr totiž zahráli písničku vytvořenou bubeníkem a zněla opravdu velmi šamansky. Na muzikantech bylo vidět, že je hraní baví. Atmosféra celé hudby Jazzdy byla taková letní, pohodová. Celkově bych to popsal jako letní přírodní lyriku, s tím, že mi trochu připomínali kapelu Kajkery, o níž jsem zde už psal. 

Na plakátech byla přislíbena kapela Pouze znouze, nakonec ale hráli jenom v torzu této kapely, ve dvojici. Kytaristu, který byl představen jako letitý bluesman, doprovázel baskytarista Jazzdy. Mi to vyhovovalo mnohem více, mám rád takovéto bluesové 'písničkáře.' Celkově působili velmi charismaticky, bylo znát, že hlavní postava kapely má už v hudbě mnoho zkušeností, a baskytarista se zase vyznačoval takovým poctivým 'chlapáctvím.'

Zvuk této dvojice byl velice pestrý a plný, kytary k sobě harmonicky pasovaly. Zahráli písně z různých soudků – některé od zmíněné již neexistující kapely Pouze znouze, některé písně, které někdo ze dvojice složil sám, a některé převzaté věci. Nejvíce mne bavila písnička, kterou podle svých slov hráli velmi málo, ve které jsem cítil něco z irské tradiční hudby a něco z alternativního country.

Na to, že přišlo velmi málo lidí, byl potlesk velmi hutný. Celkově bych akci přirovnal spíše k takovému přátelskému setkání než koncertu pro veřejnost. To se projevilo i v tom, že druhá kapela si pozvala členy první kapely ke společnému hraní na závěr koncertu.