Pravidelně ve čtvrtek (pokud nebudu mít co komentovat) budu
publikovat zajímavosti z historie mikroregionu Morávka. Většinu materiálů
čerpám ze Studijní knihovny Muzea Beskyd. Začnu sérií článků z publikace Ostravsko proti fašismu, kterou v roce
1955 napsal Milan Daněk. Snad odpustíte dobou (socialismem) podmíněné termíny a
budete k této literatuře přistupovat trochu jako k archivním materiálům.
Morávka
Moravskoslezské Pobeskydí bylo
pohnutou půdou velkých národních a sociálních zápasů českého pracujícího lidu
už od feudálních dob. Nepřestala žít v ústním podání beskydského lidu
legendární postava „selského rebela“ Ondráše z Janova,vlastním jménem
Ondřeje Šebesty, který na konci 17. Století a počátku 18. Století bojoval se
svým houfem proti hroznému zotročení vesnice a mstil se velkostatkářské šlechtě
za křivdy páchané na panských nevolnících.
A celé 19. století a téměř polovinu
20. století vedl beskydský lid proti cizím i domácím kapitalistům těžké
národnostní a sociální zápasy, o nichž tolik hoře i tolik hrdého vzdoru
vyzpíval „bard slezského lidu“ Petr Bezruč.
Po osudném 15. Březnu stanulo moravskoslezské
Pobeskydí hned od počátku proti nacistickým okupantům v tvrdém a
houževnatém odboji. Byla to statečná posádka Čajánkových kasáren v Místu,
která se přes kapitulantské příkazy nadřízeného velitelství, poslušného zrádné
kolaborantské vlády, vzepřela 14. března 1939 proti přitrhnuvším hitlerovským
vojskům a položila první životy v boji za čest a svobodu československého
lidu.
A v celém moravskoslezském
Pobeskydí začaly se vytvářet a organizovat už od prvních okupačních dnů buňky
odbojového hnutí, které ve svých počátečních plánech budovaly z tohoto důležitého
pohraničí mezi Slovenskem, Moravou, Slezskem a Polskem podzemní tunel na východ
k mocnému Sovětskému svazu.
Prostí beskydští horalé se stali
ochotnými a statečnými průvodci všem vlastencům, kteří po 14. březnu 1939
prchali z ujařmených českých zemí na Slovensko nebo do Polska a dále na
východ, aby unikli fašistickým katanům a postavili se svobodně, se zbraní v ruce
do boje proti nim.
V Pobeskydí po celou dobu okupace
bylo udržováno a pracovalo přes zapadlé samoty a vesnice podzemní spojení
našeho odboje mezi českými zeměmi a Slovenskem, v chatách horalů
nacházeli partyzánští kurýři a spojky bezpečný úkryt. Celé Pobeskydí je hrdo na
statečného chlapce Josefa Dudka, osmnáctiletého kurýra odbojového spojení mezi
Slovenskem, kterému nacisté zavraždili rodiče a který přes hrozné mučení
fašistických katanů nevyzradil nic o svých úkolech a svém poslání.
Žádné komentáře:
Okomentovat