Přináším cestovatelský deník občanského sdružení Bez mámy.
Příjezd
Naštěstí mám tu
nejhorší část za sebou – a to je balení. Nejhorší je, když stojíte
v pokoji plném věcí, které chcete vzít s sebou a doufáte, že to vše
sbalíte. Je těžké něco z toho nechat doma, protože víte, kolik radosti tím
způsobíte. Ale boj jsem vyhrála jen s malými ztrátami J. Jen před odletem si mě ještě na poslední
chvíli vytáhli z letadla, protože v mém batohu objevili prskavky.
Není to nic jednoduché vytáhnout něco z pracně zabaleného zavazadla, když
už všichni sedí v letadle. Bohužel kluci prskavky neuvidí. Nevím, jak je
tam asi před dvěma roky Ondra propašoval.
Podruhé jsem se
na cestu do Tanzánie vydala sama. Ale stejně jako v minulém roce se
nebojím, že bych tu sama byla. Už po příjezdu mě čekali „staří“ známí a hned
jsem poznala i lidičky nové. Naštěstí mě tentokrát nepotkalo nic dramatického
jako v minulém roce. Největším zážitkem byla jízda na motorce
z letiště a druhý den na autobus. Na letišti mě už čekal Dan, který mě i
se všechna má zavazadla naložil na motorku, za což sklidil uznání od místních.
Myslím, že si u nás nikdo takovou jízdu (ještě v místním provozu) nedokáže
představit. Danovi jsem jako dárek přivezla slivovici, z čehož měl opravdu
radost. Když jsme se ale večer vrátili z města, slivovice nebyla
k nalezení. Místo ní tam byl jeden velmi veselý malíř, který u Dana bydlí J.
V úterý večer
jsem po celodenní jízdě autobusem konečně dorazila do Mswiswi, odkud mě Chris
dovezl do Mahanga – HURÁ. Moc jsem se těšila na kluky ze sirotčince - na ty,
které znám z minulých let, i na ty, kteří přišli v létě. Měla jsem
opravdu velkou radost, že je všechny vidím. Jsou to pěkní šmudlíci -
v posledních dnech silně pršelo (začalo už období dešťů), a tak měli kluci
bláto doslova až za ušima. Hned si domlouvali doučování a chlubili se svými
výsledky ve škole. Ještě mě čekalo v Mahangu jedno překvapení
v podobě Veroniky, která sem přijela za jiné sdružení. Takže potkat
v Mahangu bělocha (a ještě
k tomu z Čech) není vůbec těžké J. Chrisovi jsem předala dopisy
s dárky pro sirotky od jejich sponzorů, kteří jsou zapojeni do projektu
Adopce sirotků (sponzoring). Chris je předá jejich adresátům.
Bohužel jsem hned ve středu dopoledne musela odjet do Mbey, protože jsme potřebovali vyzvednout peníze z banky a naplánovat cesty do partnerských škol. Museli jsme trochu pozměnit plány, protože peníze měly zpoždění. Bylo to tím, že v Tanzánii teď měli dva dny státní svátek. A to jsme se dozvěděla, že jeden z těch svátků vycházel na víkend, ale prezident to na poslední chvíli změnil, aby si ten svátek užili J.
Žádné komentáře:
Okomentovat