středa 24. září 2014

Deníky z Afriky (Bez mámy): Pomoc školám v Tanzánii - zima 201

 Přináším cestovatelský deník občanského sdružení Bez mámy.

 

Příjezd


Naštěstí mám tu nejhorší část za sebou – a to je balení. Nejhorší je, když stojíte v pokoji plném věcí, které chcete vzít s sebou a doufáte, že to vše sbalíte. Je těžké něco z toho nechat doma, protože víte, kolik radosti tím způsobíte. Ale boj jsem vyhrála jen s malými ztrátami J. Jen před odletem si mě ještě na poslední chvíli vytáhli z letadla, protože v mém batohu objevili prskavky. Není to nic jednoduché vytáhnout něco z pracně zabaleného zavazadla, když už všichni sedí v letadle. Bohužel kluci prskavky neuvidí. Nevím, jak je tam asi před dvěma roky Ondra propašoval.
Podruhé jsem se na cestu do Tanzánie vydala sama. Ale stejně jako v minulém roce se nebojím, že bych tu sama byla. Už po příjezdu mě čekali „staří“ známí a hned jsem poznala i lidičky nové. Naštěstí mě tentokrát nepotkalo nic dramatického jako v minulém roce. Největším zážitkem byla jízda na motorce z letiště a druhý den na autobus. Na letišti mě už čekal Dan, který mě i se všechna má zavazadla naložil na motorku, za což sklidil uznání od místních. Myslím, že si u nás nikdo takovou jízdu (ještě v místním provozu) nedokáže představit. Danovi jsem jako dárek přivezla slivovici, z čehož měl opravdu radost. Když jsme se ale večer vrátili z města, slivovice nebyla k nalezení. Místo ní tam byl jeden velmi veselý malíř, který u Dana bydlí J
V úterý večer jsem po celodenní jízdě autobusem konečně dorazila do Mswiswi, odkud mě Chris dovezl do Mahanga – HURÁ. Moc jsem se těšila na kluky ze sirotčince - na ty, které znám z minulých let, i na ty, kteří přišli v létě. Měla jsem opravdu velkou radost, že je všechny vidím. Jsou to pěkní šmudlíci - v posledních dnech silně pršelo (začalo už období dešťů), a tak měli kluci bláto doslova až za ušima. Hned si domlouvali doučování a chlubili se svými výsledky ve škole. Ještě mě čekalo v Mahangu jedno překvapení v podobě Veroniky, která sem přijela za jiné sdružení. Takže potkat v Mahangu bělocha  (a ještě k tomu z Čech) není vůbec těžké J. Chrisovi jsem předala dopisy s dárky pro sirotky od jejich sponzorů, kteří jsou zapojeni do projektu Adopce sirotků (sponzoring). Chris je předá jejich adresátům.

Bohužel jsem hned ve středu dopoledne musela odjet do Mbey, protože jsme potřebovali vyzvednout peníze z banky a naplánovat cesty do partnerských škol. Museli jsme trochu pozměnit plány, protože peníze měly zpoždění. Bylo to tím, že v Tanzánii teď měli dva dny státní svátek. A to jsme se dozvěděla, že jeden z těch svátků vycházel na víkend, ale prezident  to na poslední chvíli změnil, aby si ten svátek užili J.


Žádné komentáře:

Okomentovat