Velká Doberská byla pestrá a zábavná, jen mohla být více slavnostní

V sobotu 30. srpna se v Dobré konal další ročník tradiční místní slavnosti Velká Doberská. Organizátoři, tedy především Obec Dobrá, si pro lidi připravili bohatý a pestrý program různých žánrů, typů i hudebních stylů. Na své si přišli sportovci, děti, milovníci alternativní kultury, fanoušci pop music, lidi, co rádi pečou placky, fanoušci Juda, a určitě jsem na někoho zapomněl.

Dá se říci, že akce měla dvě polohy, a to zaprvé polohu slavnostní (k níž patří předávání cen místním osobnostem, setkání se starosty partnerských obcí a další okamžiky, například ohňostroj) a polohu zábavnou, kdy se lidé baví hudbou různých žánrů a dalšími doprovodnými akcemi. Protože Dobrá nemá příliš vlastních tradic, ve smyslu folklóru a podobně, byl bych rád, kdyby se tato akce více soustředila na tu slavnostnější část. Zábavné akce se v Dobré ději běžně (divadlo, Dobrfest, debaty se se známými osobnostmi…)

S tím souvisí i otázka toho, kdo akci moderoval. Na počátku se toho společně zhostili starosta Carbol a místostarosta Stypka, kteří dali akci slavnostnější ráz. Myslím si, že se jim moderování celkem zdařilo a nenarazil jsem na jediný negativní okamžik či prvek v jejich vystupování. Poté byli vystřídáni známým moderátorem Jiří Bastou, ze kterého se očividně stal fanoušek naší obce, a ten akci pojal více zábavněji. Myslím si, že je to moderátor velice dobrý, jenom, jak jsem napsal, bych chtěl obecní slavnost trochu oficiálnější.

Možná by akci slušely také dvě pódia. Bylo trochu nešťastné, když se při oceňování doberských osobností připravovaly další kapely, a nebo podobně společném setkání starostů partnerských obcí. Mohla být jedna scéna slavnostní, a jedna scéna koncertní. Dokázal bych si dobře představit i další doplnění slavnostní scény – například debata veřejnosti s paní učitelkou Lyskovou, hlavním tahounem projektu Ekoškola, by mohla být velmi zajímavá.

Ale i tak byl doprovodný program velice zajímavý. Již od ranních hodin se mohli místní nadšenci do sportu utkat v různých disciplínách, konala se také soutěž v pečení bramborových placků. Později odpoledne se v průběhu hudebního pásma představili místní Judisté, kteří na matracích předvedli kousky svého umění. Musím říct, že kdyby tam později začalo chodit nějaké mé potenciální dítě (nyní děti nemám, jenom úvaha), měl bych strach, že se mu něco stane. Natolik byly pohyby judistů dynamické.

A také se mi líbila další akce, házení vajíčkem ve dvojicích. Lidé se přihlásili ve dvoučlenných skupinkách a měli za úkol házet vajíčkem na stále větší vzdálenost. Kdo by dohodil nejdál, ten vyhrál. Bohužel místostarosta neprozradil, jaká cena vítěze čekala. Ale byla to sranda, a myslím si, že by se z tohoto „sportu“ mohla stát každoroční tradice.

Jak jsem již napsal, kapely hrály různé žánry a něco si v programu mohl najít snad každý. Prostor dostali ochotníci a začínající umělci, například děti z naší základní i mateřské školy, ale i profesionálové, jako byl například Petr Nagy nebo již více třicet let hrající kapela Progres 2. 

Akcí se trochu silněji prolínal folklór, protože lidové skladby zpívaly různé soubory. Taková hudba zaznívala jednak v rámci pásma, ve kterém hrály folklórní soubory z partnerských obcí. Zde byly podařenější kousky i ty méně podařené, nejvíce se mi líbil trochu moderně znějící soubor Kozinianie, naopak nejméně asi soubor Seniorka.

Ale i další kapely hrály lidovou hudbu. Gospelový soubor Canticorum prokládal české lidové písně s americkým gospelem. A musím říct, že jejich gospel se mi velmi líbil – oproti provařeným hitům, které známe z televize, hráli vícehlasé skladby, které neměly jen jednu ústřední melodii, ale melodie se mísily a prolínaly. Dále zpívala lidovou hudbu Lenka Adámková, umělecky velmi vyspělá zpěvačka, která dala prostor i klasičtějším skladbám.

Po nich nastoupila kapela Glajzy, která mne velmi nadchla. Jsem rád, že jsem díky Velké doberské objevil tuhle kapelu. Hráli velmi barvitou a svěží hudbu, která místy zabrousily i do latiny, některé písničky dokonce zpívali španělsky. Naopak MC Duro byli hrozní a myslím si, že na ně kromě dětí nikdo nereagoval a skoro ani nikdo netleskal. 

Pak už jsem čekal na oblíbenou kapelu Progres 2, mám totiž rád kapely, které komunisti zakazovali. A tato byla právě jednou z nich. Hudebně navazovali na ten potemnělý sound, který komunisti neměli rádi, ale dali prostor i písním se silnějšími melodiemi nebo umělečtějším skladbám s ozvláštněným průběhem. 

Poslední host, kterého jsem si byl poslechnout, byl Petr Nagy. A musím říct, že i on mne pozitivně překvapil. Čekal jsem, že přijde hvězda a bude se jako hvězda chovat. Naopak přišel skromný prošedivělý pán, který sám s kytarou zahrál písničky z doby své největší slávy. I lidé na něj reagovali nadšeně.

Těším se na další ročník Velké Doberské. Organizátoři akce prý spolupracovali s uměleckou agenturou již zmíněného Jiřího Basty, a myslím, že celkový program byl velice podařený. Snad bude obec s Bastou spolupracovat i nadále.