Symbolem hrdinského boje pracujícího lidu za svobodu vlasti
se v této době partyzánské války v moravskoslezském pohraničí stala
beskydská horská obec Morávka, rozložená pod krásným lesnatým vrchem Travným. Ze
všech stran je obklopena hlubokými lesy, brážděnými nádherným údolím, jímž rád
procházel Petr Bezruč, když v letech devadesátých pracoval na poště
v Místu.
V déle 15 m se táhne tento hluboký zákop beskydský až
na slovenské hranice a u obce Morávky se zvedají z něho k ochraně
půvabné kotliny vrchy Bílý Kříž, Travný, Polom, Ropice, Slavíč a Prašivá,
porostlé houštinami a lesy.
Morávka si získala hned od jara roku 1939 dobré odbojové
jméno. Zde bylo středisko českého odbojového spojení se slovenským, odtud se
vydávali přední naši odbojoví pracovníci a vojáci do zahraničí, zde procházela
jedna z hlavních tepen protifašistické činnosti.
V chalupách horalů a dřevařů Morávky byla na pevné
zámky uzavřena všechna tajemství kraje, přímo stvořeného jak svým terénem, tak
svými lidmi pro úspěšný partyzánský boj. Partyzánům byla Morávka přirozeným a
bezpečným útočištěm v jejich těžkém bojovém životě, zde měli svůj
operativní štáb, zde působila sovětská partyzánská skupina Ilka. Místní
partyzáni se s ní spojili a s pomocí obyvatelstva byl v hustých křovinách
stráně Malého Travného vybudován ve výhodné terénní pozici rozlehlý partyzánský
bunkr.
Nacistům byla Morávka už dávno podezřelá. Neustále slídili kolem
ní, pátrali po stopách partyzánské činnosti v jejím okolí a nakonec
umístili přímo v Morávce silné gestapácké „jagdkomando,“ jehož štábal
sídlil v místním obecním hostinci.
Žádné komentáře:
Okomentovat