Hasičský ples cesta do Keni

Raškovická knihovna zpřístupnila vědu veřejnosti

Raškovická knihovnice pořádá velmi zajímavé akce ve své knihovně. Výstavy, vernisáže, koncerty, přednášky. Jednou z takových akcí byla přednáška doktora Pavla Kalendy z Akademie věd o Stonehenge a jeho významu pro staré Kelty. Konala se v úterý 16. září.

Mám rád vědu, která je něčím jiná. Klasický mainstreamový vědecký průmysl, který zdůrazňuje jen některá hlediska vědeckých prací, není úplně důstojným prostředím pro vědu. Ale i přesto existují katedry či jednotliví výzkumníci, kteří se snaží ke svým badatelským otázkám přistupovat nově a hledat nové souvislosti. A pokud jsou ochotni se o to podělit s veřejností, je to ještě lepší. Příkladem právě takového vědce je právě Pavel Kalenda.

Přednáška začala tím, že nám přiblížil okolí britského Stonehenge. Není to totiž jenom několik kamenů postavených do kruhů, ale je tam množství dalších zajímavých míst a objektů. Věděli jste například, že nedaleko kamenného Stonehenge bylo dřevěné Woodhenge? Následně popisoval své bádání, k čemu tyto objekty sloužily.

Staří keltové byli podle výsledků jeho bádání zázračnými astronomy. Dokázali před několika tisíci lety přesně vypočítat sluneční a měsíční zatmění, dokázali přesně určit místo východu a západu slunce na horizontu. A právě k tomu jim Stonehenge a další objekty sloužily. Všechno jim to pomáhalo řídit své zemědělství, které bylo jejich hlavním zdrojem obživy. I závěr přednášky byl zajímavý. Pan Kalenda popsal také podobná místa, sice jednodušší, ale neméně zajímavá, v České republice. Keltové na našem území šli dokonce tak daleko, že dokázali propojit výhled z Beskyd s výhledem z Drahanské vrchoviny na jižní Moravě.

Na závěr se rozvinula velmi zajímavá debata. Nejen na téma související se Stonehenge a Kelty, ale i o klimatologii, o zemětřeseních, o sopkách a podobně. Pan Kalenda prostě přistupuje k poznání jinak než obyčejný vědec, a proto jsou jeho informace velice zajímavé.

Rozhovor: s Michaelou Gongolovou o občanském sdružení Bez Mámy a o rozvojové pomoci

Můžete říct něco k historii Vaší organizace? Vaše organizace není příliš stará, vznikla v roce 2006, můžete říct, co jste dělali v počátku svého působení?
Občanské sdružení Bez mámy bylo založeno v roce 2006 na jižní Moravě Ondřejem Horeckým, který už měl několikaletou zkušenost s pomoci potřebným v Tanzánii. Po 4 letech v roce 2010 se sídlo sdružení přesunulo sem k nám na severní Moravu do Moravskoslezského kraje, ale náplň působení v Tanzánii zůstala nezměněna. Pokračovali jsme v projektech, které nastartoval Ondra a první dobrovolníci.
Na co se Vaše organizace zaměřuje? Komu a jakým způsobem v Africe pomáháte?
Už náš název Bez mámy napovídá, že naše pozornost patří dětem zejména sirotkům. Nicméně snažíme se pomáhat tam, kde je potřeba a kde nám to naše možnosti a síly dovolují. Podporujeme místní seniory, jejichž zdravotní i sociální situace je velmi tížívá. Dovozem slunečních krémů podporujeme albíny, protože téměř nikdo z nich si jejich nákup v Tanzánii nemůže dovolit.
Na svých webových stránkách píšete, že se soustředíte na africké sirotky. Můžete uvést čtenáře trochu do kontextu, co tyto děti v životě potkalo, že se staly sirotky?
V Tanzánii žije přibližně 2,5 milionů sirotků. Většina z nich přišla o své rodiče vlivem viru HIV. Není to však jediný důvod, rodiče umírají také na malárii nebo, pro nás možná trochu nepochopitelně, na běžné infekce, jako je například průjem. Osiřelé děti pak putují ke svým nejbližším příbuzným, což můžou být pro ně i prakticky cizí lidé, které v životě neviděly a kteří mají sami problém uživit své vlastní rodiny. V Tanzánii neexistují státní sirotčince. Pomoc sirotkům ze strany státu je spíše formální než skutečná.
Také tam píšete, že se snažíte pomáhat místním komunitám, aby byly hospodářsky soběstačné. Jakým způsobem toto děláte?
V minulosti jsme například podporovali místní vdovy, tím, že jsme je učili vyrábět mýdlo a poskytli jsme jim potřebný kapitál do začátku tohoto malého podnikání. Nebo jsme postavili slepičárnu, aby si jejím provozem vydělávali nemocní virem HIV na potřebnou léčbu. Přestože oba tyto projekty vycházely s potřeb místních a na jejich popud, nebyly bohužel úspěšné. V prvém případě se ukázalo, že vdovy nedokáží samostatně podnikat bez neustálé dotace materiálu a ve druhém případě se nemocní virem HIV museli odstěhovat do míst s dostupnější léčbou. Nyní se soustředíme na projekt soběstačnosti Centra pro sirotky, aby v budoucnu bylo, co nejméně závislé na jakékoliv dotaci.
Co si myslíte o značce Fair trade?
Na Fair trade se nám moc líbí, že bojuje za spravedlivou odměnu pro pracovníky, zakazuje dětskou práci a přitom pamatuje také na životní prostředí. Je celkem škoda, že fair trade produkty nejsou všude dostatečně viditelné...člověk pak automaticky v obchodě sáhne potom, co má na očích.
I když to s Fair trade přímo nesouvisí, tak bychom rádi zmínili, že se Bez mámy snaží rovněž podpořit ekonomiku v rozvojové zemi. Provozujeme v ČR eshop www.darekzafriky.cz, který je výhradně tvořen výrobky, které kupujeme od výrobců v Tanzánii. Ať už to jsou malíři stylu Tinga Tinga nebo řezbáři či výrobci bižuterie. Smysl našeho eshopu nespočívá pouze v podpoře místních výrobců, ale také podpoře rozvojových projektů Bez mámy v Tanzánii.
Co všechno se Vám podařilo v Africe postavit?
V chudé vesničce Mahango se podařilo vybudovat základnu našeho působení. Nejprve se, ve spolupráci s americkou ambasádou a místními obyvateli, vybudovala chybějící mateřská školka. Později Bez mámy postavilo malý sirotčinec a misijní stanici pro řeholní sestry, které napomáhají stabilnímu chodu projektů na místě. Velkým krokem bylo založení projektu Adopce sirotků (ve smyslu finanční podpory sirotka) a projektu Škola škole, ve kterém české školy pomáhají venkovským školám v Tanzánii s opravami, budováním a vybavením. Později jsme zahájili stavbu velkého Centra pro sirotky, které je v současnosti z velké části dokončené a od léta 2013 byl v ubytovně pro chlapce zahájen také provoz. Dostavba ubytovny pro dívky jde bohužel pomaleji, než jsme očekávali; máme sice již hrubou stavbu se střechou, ale stále nám chybí dostatek financí na okna, dveře, omítky, výmalbu, vybavení,...
Také provozujete projekt adopce afrických sirotků. Můžete přiblížit, o co jde, jací lidé se mohou k projektu přidat a co pro to mají udělat?
V projektu Adopce sirotků jde o finanční podporu dítěte, aby mělo důstojné podmínky k přežití - dostatečné jídlo, oblečení, hygienu a také potřebné vzdělání. Tyto náklady se většinou pohybují od 5000 do 7500 Kč za 1 rok. Zapojit se může kdokoliv, kdo je ochoten dát sirotku šanci na alespoň trochu lepší budoucnost. Takový člověk by však měl i počítat s tím, že se osud „adoptovaného“ dítěte nedá vždy zcela ovlivnit. V nejbližších měsících zveřejníme na webu organizace další sirotky dostupné k adopci. Na těchto stránkách se můžete dočíst o adopci také další informace.
Vaše organizace sídlí v Nošovicích. Jak lidé z Nošovic a okolí reagují na Vaše snahy, snaží se Vám také nějak pomáhat?
V okolí našeho sídla spolupracujeme s lidmi s obcí Domaslavice, Dobratice, Nošovice, Vojkovice, Dobrá, Lhoty... vycházejí nám vstříc i některé farnosti a také představitelé obcí, máme hodně přátel, kteří se snaží pomoci, když vznikne nějaká aktuální potřeba, ale moc rádi bychom mezi sebe přivítali další lidi z blízkého okolí, kteří by byli ochotni pomáhat dlouhodoběji a systematičtěji s běžnými záležitostmi organizace v České republice. Zatím se nám takovíto lidé hlásí jen ze vzdálených míst České republiky.
Nyní děláte i projekt Sbírky pošli to dál... . V minulých týdnech jste v Nošovicích sbírali kola, lékarničky a podobně, které pošlete do Afriky. Jaký byl zájem lidí pomoci Vám v této kampani?
Projekt Sbírky pro Afriku – Pošli to dál je již pro letošek uzavřen. Ale musím říci, že zájem lidí o tuto pomoc byl překvapující...v tom nejlepším slova smyslu. Měli jsme co dělat, abychom vše do kontejneru naskládali. Odeslali jsem 205 různě naplněných balíků (oblečení, zdravotní materiál, domácí potřeby,...), 47 kol a 12 šicích strojů. Své věci vozili nejen obyvatelé Nošovic a přilehlých obcí, ale také z Ostravska, Uherského Brodu, Liberce, Prahy a dokonce přišel balík i ze Slovenska. Rovněž jsme byli vděční za to, že si lidé uvědomovali, že s takovouto velkou akcí jsou spojeny další výdaje a někteří nás podpořili také finančně. Díky tomu jsme mohli nakoupit další užitečné věci pro sirotčinec a financovat rovněž dopravu po území Tanzánie.
Působí Vaše organizace nějakým způsobem i v České republice? Snažíte se třeba místní lidi nějak vzdělávat o rozvojových tématech?
Ano, snažíme se dělat přednášky, tam kde ještě o nás neslyšeli, ale nejotevřenější těmto tématům jsou právě na školách, se kterými následně rozvineme spolupráci v projektu Škola škole. Pravidelně se nám daří dělat výstavy obrazů Tinga Tinga z Tanzánie, na kterých se návštěvníci rozvojových témat přímo dotýkají. Trochu nepřímo lidi vzděláváme o rozvojové problematice formou přiblížení filantropie. Tak abychom nestáli jen s nataženou rukou, ale aby se darování dostalo do všedních životních úkonů. Např.: jdu si koupit kafe, tak si vyberu kávomat, kde dávají z každého prodaného nápoje 2 Kč na Bez mámy (kávomaty na středních školách v MSK). Nebo nakoupím dárky na Vánoce v obchodě, kde výtěžek putuje na projekty v Tanzánii (www.darekzafriky.cz).

Fotografie P. Bohumila Víchy: Španělsko a Portugalsko

Doberský pan farář Bohumil Vícha rád cestuje na různá místa planety, zúčastnil se již řady světových setkání křesťanské mládeže. Všechny fotografie z těchto cest publikuje na svém fotoalbu na Rajčeti (odkaz). Děkuji mu, že mi dovolil si některé fotografie vybrat a publikovat je na svém blogu. Tady přináším jeho fotoreportáž ze Španělska a Portugalska. 

P. Bohumil Vícha o této výpravě napsal: "Navštívit mariánské poutní místo Fatimu v Portugálsku a hrob svatého Jakuba v Santiago de Compostela ve Španělsku vždy stojí za to...Bylo to s CK Palomino, podívej se na www.palomino.cz"

Rozhovor: s Čestmírem Ježem o zahrádkářích

(rozhovor vyšel v Doberských listech v únoru 2011)
... 

Vy často přednášite?
Jsem šéfem instruktorů ve Frýdku-Místku a přednášek mám v zimním období asi takových osm devět po okrese Frýdek-Místek. Dvě přednášky ročně mám po okrese

Odkud čerpáte informace na tyto přednášky?
Chodím hlavně na zahradkářská školení, třídenní je vždycky v Ostravě a pak celou zimu probíhá školení v Olomouci..

Přenášíte si  informace z těchto školení i na svou vlastní zahrádku?

Zkouším nové věci na své zahradě. Teďkom zkouším nový způsob řezu jabloní, takzvaný klik. Ten spočívá v tom, že na stromě není rodící větev starší než tři roky, protože odrůda jabloní je nejakostnější v jedno až tříletém dřevu, a když to dřevo stárne, tak se jakost a velikost ovoce ztrácí.

O jakých tématech přednášíte?

Nové odrůdy švestek, jejich cukernost a pěstování. Pak mám střih švestek, řez jabloní na klik. Pak mám hroznové víno a přípravu půdy. Na ochranu stromů a rostlin se necítím, protože na to musí mít člověk větší vědomosti.

Děláte v Dobré třeba i přednášky i pro veřejnost?
Já jsem informoval o současné přednášce o balerinách na vývěsce na obecním úřadě s tím, že je to veřejnosti přístupné, že každý, kdo chce, si to může přijít poslechnout. Tady je velice malá návštěvnost. Dělal jsem přednášku o řezu v Dobraticích, informoval jsem o tom na obecní vývěsce a na nástěnce u invalidních důchodců, přišlo tam šedesát občanů Dobratic, ani jeden z Dobré.

Máte Vy sám něco zajímavého na zahradě?

Ne, mám jenom hroznové víno, meruňky a šest odrůd nektarinek, které mi zrají od půlky července do konce září.

Co Vás osobně baví na zahrádkaření?

Je vidět, jak to člověku roste. A příroda, ta mne táhne odmala.

...

Jaký je hlavní smysl českého zahrádkářského svazu?
Předávání zkušeností, podpora přírodních zahrádek, okolo šedesátých letech se ustanovovaly zahrádky, prakticky na rumištích , mokřadech, všechno se to zvelebovalo, postavily se chatky, tím pádem tam byla rekreace a každý si mohl vypěstovat vlastní zeleninu, která je bez chemie. A výstavy, to je hlavní, je to prezentace zahrádkářského svazu a toho, co se dá na zahrádce vypěstovat.

Budete dělát nějaké soutěže?
Měli jsme vždycky soutěž o nejkrásnější jablko. Ale zjistil jsem, že to není směrodatné, protože vyhrávají jenom ty vánočí jablka. Náš výbor by chtěl vyhlásit soutěž o největší jablko. To už není na krásu, ale je to na hmotnost. Zváží se, změří se obvod a vyhlásí se potom největší jablko. Chtěli bychom to dělat ve spolupráci s obcí, ať nad tím starosta převezme patronát.

Spolupracujete nějak se školou?

Spolupracujeme velice dobře se školou v Nošovicích, jejich výtvarné práce visí vždycky na zdech našich výstav, a ještě se školkou. Doberská škola nemá moc velký zájem spolupracovat.

Jaká je historie českého svazu zahrádkářů?

První založení bylo po válce v roce 1948 a mezi válkama a za války to bylo dohromady spolu se včelaři, okolo padesátých letech se začali zahrádkáři a včelaři od sebe oddělovat.

Ta historie se týkala doberského svazu nebo celorepublikového svazu?

Týkalo se to Dobré a byl to i celorepublikový trend. Zde s ovocnářstvím začal učitel Mališ, ještě mám strom, co rouboval na zahradě, je to hruška.

Mi říkal jeden pán, se kterým jsem mluvil včera na výroční schůzi, že před desítkami let měl zahrádkářský svaz spoustu členů, dnes, že je jich mnohem méně.

Přesně jsme měli 117 členů v roce 1989. Potom se to zničehonic snížilo na padesát. Teď máme 32 členů.

Čím to bylo způsobeno?

Za minulé doby nebyl sadbový česnek, nebyly hnojiva, nebyly sadbové brambory, velkoobchody nebyly a zahrádkářský svaz měl smlouvu s výrobci, že jsme to dostávali za určitou lacnější cenu, lacnější než v obchodě, a dělali jsme takzvané hromadné objednávky. Jak jsem se díval do kroniky, tak česneku se pro Dobrou objednávalo stočtyřicet kilo. Po devadesátém roku přišel útlum, už jsou velkoobchody, ve kterých si tyto věci může člověk nakoupit, a tím pádem ti lidé žádné výhody nemají, tím pádem o to nemají zájem.

Přináší to členství v zahrádkářském svazu ještě nějaké výhody?

Zaprvé, ty informace z přednášek, třeba o těch balerinách, se nedozví nikde. V časopise byl jeden článek, bylo tam popsaných pět odrůd, já jsem jich předváděl šedesát. V tom je ten rozdíl. A navíc jsem je nasměroval, kde si to můžou koupit, poradil jsem jim, jak si to vypěstovat.

Do českého svazu zahrádkářů se může přidat kdokoliv, kdo má svoji zahrádku?
Kdo chce se může stát členem, není to podmíněno zahrádkou. Když na balkóně pěstuješ orchideje, tak můžeš být členem zahrádkářů. Máme specializované zahrádkářské úseky, jeden z nich je specializován na jiřinky-fialky, a k nim nepotřebuješ být na zahrádce, to můžeš pěstovat doma za oknem. Ještě máme úseky specializované na mečíky a lilie. Každý ten úsek má své jméno.

Na Vaší výroční schůzi jsem se dozvěděl, že v Dobré existje i zahrádkářská osada, to jsem nevěděl. Kde se nachází a jak je velká?

Zahrádkářská osada byla založena někdy v roce 1968 nebo 1969, přesně nevím, a založili ji zaměstnanci výzkumného ústavu. Je tam dvanáct členů, mají to pěkné, starají se. Mají to zejména na relaxaci, kdysi tam pěstovali i zeleninu. Nachází se směrem jak jsou u Sýpky Lentilky, když jdu okolo Lentilek směrem na řeku, tak po pravé straně před kolejema. Je to v ochranném pásmu kolejí, tedy se tam nemohly stavět rodinné domky.

Jak dlouho už jste předsedou zahrádkáského svazu a dosáhl jste nějakých úspěchů?
Třetí volební odbobí. Myslím si, že ti zahrádkáři, kteří chodí na výroční schůze, mají více vědomostí, než měli.

Co by jste v Dobré změnil?

Změnil bych mentalitu doberských občanů, aby se více zapojili do veřejného života v obci.

Zastupitelé Vyšních lhot definitivně rozhodli o výstavbě parkoviště pod Prašivou

Zastupitelé obce Vyšní Lhoty byli nespokojení s návštěvníky hory Prašivé a dalších míst CHKO Beskydy. Turisté parkovali svá auta na mnoha nevyznačených místech, čímž poškozovali místní přírodu. Proto se obec rozhodla vystavět pod Prašivou parkoviště. Na zastupitelstvu ve středu 2. července byla v rámci výběrového řízení vybrána firma, která tuto stavbu provede.

Beskydská příroda si tak ulehčí nejpozději na konci září – stavba by měla proběhnout v době mezi červencem a zářím letošního roku. Stavba je v souladu s územním plánem obce, zabere pozemek nezpevněné části místní komunikace. Vozovka parkoviště bude vyrobena z přírodních drcených materiálů o tloušťce 500 milimetrů. 

Zastupitelé měli k projednání málo věcí, a proto byla jejich schůze velmi krátká. Řešili rozdávání balíčků pro Lhotské důchodce. Chtěli zajistit, že i v době voleb dostanou  senioři (podle data narození) od obce dárečky.Odmítli návrh na odkoupení parcely z obecního majetku, přesunuli na později změnu územního plánu, o kterou žádali majitelé místního pozemku. 

23. srpna bude znít hudba z areálu na Kamenitém až do druhé hodiny ranní. Zastupitelé dovolili posunout dobu nočního klidu organizátorovi, který bude bude pořádat festival Enjoy the colours. Správě CHKO Beskydy dovolili umístit dva informační panely na pozemcích obce Vyšní lhoty. 

Zaujalo mne, že všichni zastupitelé byli v hlasování jednotní. Na zasedání panovala uvolněná atmosféra, občas zazněl i vtip.

Sbírka Pošli to dál ...

Rozhovory s lidmi, kteří mají co říct... Čeněk Juřica (rozhovor z prosince 2012)

Pan Juřica bude v lednu již dva roky předsedou doberského Klubu seniorů. Hovořil jsem s ním o plánech do budoucna, o aktivitách minulých i obecně o naší obci.

...

Co bylo podle Vás nejvýraznější akcí, kterou Váš klub zrealizoval, v uplynulých dvou letech?

Taková nejvýraznější akce byla hned v prvním roce, kdy jsem byl ve funkci předsedy, a to výstava v klubu seniorů u příležitosti MDŽ. Vystavovali jsme perníčky paní Aleny Křibíkové a ostatní ruční práce mé ženy, Jiřiny Juřicové. Výstava měla velký úspěch, přišla se na ní podívat spousta lidí a viděli spoustu zajímavých ručních výrobků, které může člověk ve volném čase vytvářet.

Jak Vaše činnost obvykle probíhá v průběhu roku?

Co čtrnáct dnů pořádáme hlavně vycházky (kolem řeky Morávky či okolí obce Dobrá) či návštěvy (zámky), další týden se sejdeme v klubovně, kde posedíme, probereme různé soukromé či nesoukromé starosti i dění v obci. Tak se naším členům každý týden nějak vyplní. Jsme rádi, že do naší klubovny i na naše akce pravidelně dochází spousta lidí, včetně některých ve značně vysokém věku či se zdravotními problémy.

Vím, že spolupracujete i se Slavomírem Přidalem. Jak Vaše spolupráce vypadá?

Slávka Přidala znám už delší dobu, znali jsme se i z práce kdysi na Nové huti, potom na Mittalu. Je to cestovatel, který na svých cestách fotí a tak dál. Vždycky, když se vrátí z cest a uspořádá své obrazové materiály, ho požádáme, ať nám je v klubovně promítne. Následně po promítání ještě zodpoví dotazy seniorů k těmto svým cestám. 
 

Pamatujete si, o jakých zemích už pro Vás dělal dělal promítání?

On ta promítání dělal už dříve, ale od doby mého nástupu do funkce předsedy hovořil o své cestě do Jižní Ameriky a poté do Baku a okolí Kavkazu, kde se těží ropa.

Na Vašem klubu je zajímavé to, že vede své členy k aktivnímu trávení času. Nakolik je to podle Vás pro starší lidi důležité?

Já si myslím, že je to hodně důležité. Aby nezůstali doma, ale vyšli mezi lidi. Když sedíme v klubovně, tak opravdu probereme mnohé věci. Co se děje v obci, co se děje ve státě, lidé zavzpomínají, jak a kde bydleli v různých částech obce Dobrá, co se kde kdysi dělalo. Lidé se dozví spoustu zajímavých věcí o tom, jaké to tu kdysi bylo a jak to fungovalo.

...

Mohl by jste říci něco k historii Vašeho klubu?

Historii znám, sám jsem sepsal takový stručný přehled historie klubu seniorů od jejího vzniku v roce 1997, ale ještě to není hotové. K vytvoření tohoto díla mi sloužila kronika klubu seniorů a zápisky paní Boženky Sendlerové, která si taky sama zaznamenává podrobnosti o různých akcích. Základ už je, a až to dokončím, tak to možná někde publikujeme, možná že v Doberských listech na pokračování.

...

Vy jste v minulosti dělali i zájezdy do ostravských divadel. Proč to skončilo?

Jako klub seniorů jsme pořádali zájezdy do ostravských divadel, po nás to převzal na čas ještě někdo jiný, ale jako klub seniorů už jsme to nebyli schopni utáhnout. Jednak bylo komplikované zajistit lístky, zajistit autobus, poté se lidé nahlásili, následně přišla změna počasí, spousta zájemců se potom nedostavila a my jako klub seniorů jsme museli uhradit autobus a lístky, které nešly vrátit. Myslím si, že by tyto zájezdy mohla organizovat kulturní komise při obecním úřadu. Určitě by se našli zájemci z klubu seniorů, z klubu tělesně postižených, i lidé, kteří v klubech nejsou organizováni. Muselo by se udělat předběžné zjištění, jestli by lidé měli zájem a jezdili. Bylo by to velmi dobré.

Myslíte, že jsou v naší vesnici dobré podmínky, aby byli všichni lidé aktivní?

Já si myslím, že ty podmínky jsou dost dobré, ale zájem lidí je někdy nevalný. Není takový, jaký bych si představoval.

Co považujete za nejhezčí místa v Dobré?

Líbí se mi moc školní hřiště, které slouží na různé sportovní i kulturní akce, například na Velkou Doberskou. Park je lepší než předtím, až na to, že někteří lidé jej chodí poškozovat. 
 

Co by jste v obci změnil?

Po rozšíření kanalizace jsou silnice opravené, je třeba dodělat chodníky, jak nám to v Doberských listech slíbili, a taková drobná vylepšení pro občany. Velký nedostatek vidím v nádraží českých drah, které je pro starší lidi velmi neuzpůsobené, mají problémy při nastupování do vlaku a vystupování z vlaku. Někteří mají omezené pohybové možnosti a tak by si zasloužili u jedné koleje pořádné nástupiště.

Rozhovor zpracoval Petr Salamon