TAJEMSTVÍ A ALCHYMIE JANTER Výstava obrazů Lenky Kovalové

Na jaře letošního roku měli návštěvníci Muzea Beskyd možnost shlédnout v pěti výstavních síních velkou výstavu obrazů frýdeckomístecké umělkyně Lenky Kovalové. Výstava, kterou
nazvala POHLEDY DO JINÉ DIMENZE ČASU představovala jeden z milníků v jejím dosavadním uměleckém i osobním životě. I zde jsme už měli možnost nahlédnout do mystického světa tak zvaných JANTER. Tyto obrazce, spojené s východní filosofií, které disponují velkou hloubkou a jejichž symbolika i struktura je konstruována s doslova matematickou přesností, nosila Lenka řadu let ve svém srdci, než dozrál čas pro jejich interpretaci. V našich zeměpisných šířkách se jedná o takřka ojedinělý počin. Sama tvorba JANTER proniká do hloubky Lenčiny osobnosti a divákovi odkrývá informace, které znali dávní mistři a z jejichž působení může čerpat i člověk dnešní doby. JANTRY v sobě mají potenciál odpoutat naše vědomí od bezpočtu podnětů vnějšího světa, obrátit je o 180 stupňů směrem k našemu vnitřnímu světu, k našemu zdroji, vytvářejí řád a harmonii.

Lenka Kovalová této své speciální tvorbě věnuje komorní výstavu obrazů nazvanou
TAJEMSTVÍ A ALCHYMIE JANTER, v prostorách jógového sálu Školy jógy KARAKAL ve Frýdku (ZŠ E. Krásnohorské 139, Frýdek).

12.12.2014 v 17.00 hodin VERNISÁŽ VÝSTAVY
13.12.2014 v době 10.00 – 17.00 hodin VÝSTAVA
14.12.2014 v době 10.00 – 17.00 hodin VÝSTAVA
14.12.2014 v 17.00 hodin DERNIÉRA VÝSTAVY

Zastavme se na malou chvíli v tomto předvánočním čase a nechme na sebe působit odkaz dávných tantrických rišiů v senzitivní interpretaci Lenky Kovalové. Je možné zde případně
najít i hodnotný vánoční dárek pro své blízké.

Fotoreportáž: výstava zahrádářského svazu

V uplynulém víkendu (20. - 21. září) pořádalí členové Českého zahrádářského svazu Dobrá výstavu ovoce a zeleniny. Akce měla veliký ohlas a podílely se na ní různé subjekty, nejen včelaři. Přináším fotografickou reportáž, kterou připravil Vítězslav Pantlík. Fotografie se po rozkliknutí zvětší.

 

Fotografie P. Bohumila Víchy: Dolomity

Doberský pan farář Bohumil Vícha rád cestuje na různá místa planety, zúčastnil se již řady světových setkání křesťanské mládeže. Všechny fotografie z těchto cest publikuje na svém fotoalbu na Rajčeti (odkaz). Děkuji mu, že mi dovolil si některé fotografie vybrat a publikovat je na svém blogu. Tady přináším jeho fotoreportáž z Dolomitů.

 P. Bohumil Vícha o této výpravě napsal: "Stojí to za to, projít se po horách v italských Alpách. Ubytování jsme byli ve Svatém Martinu in Gsies. Je to vesnice, která má 600 obyvatel. Fotky připomínají mši svatou venku v neděli 9.8.2009 k oslavě 200 let od vyhrané bitvy nad Napoleonem. Po mši sv. byl průvod alegorických vozů na místní hřiště a pro pozvané hosty a místní lidí byl oběd ve stanu , kde se vešlo 2000 lidí na sezení..."

Představení Malé galerie v raškovické knihovně 3

V následující sérii článku představuji čtenářům vesnickou galerii, která funguje v raškovické knihovně. Malá galerie funguje již více než 10 let a stará se o ni knihovnice Marie Zemanová. Fotografie se zvětší po rozkliknutí.

adventní výstava 2009

dětská výtvárná tvorba 2013

ekoprojekty základních a středních škol

hra barev a tvarů

má pařížská zastavení

Tajemství v názvech ukrytá

výstava 90 let měšťanské školy v Raškovicích

výstava obrazů Tomáš Provazník 2014

Cyklobar zve

Po kliknutí se pozvánka zvětši

Fotografie P. Bohumila Víchy: Španělsko a Portugalsko

Doberský pan farář Bohumil Vícha rád cestuje na různá místa planety, zúčastnil se již řady světových setkání křesťanské mládeže. Všechny fotografie z těchto cest publikuje na svém fotoalbu na Rajčeti (odkaz). Děkuji mu, že mi dovolil si některé fotografie vybrat a publikovat je na svém blogu. Tady přináším jeho fotoreportáž ze Španělska a Portugalska. 

P. Bohumil Vícha o této výpravě napsal: "Navštívit mariánské poutní místo Fatimu v Portugálsku a hrob svatého Jakuba v Santiago de Compostela ve Španělsku vždy stojí za to...Bylo to s CK Palomino, podívej se na www.palomino.cz"

Pozvánka na několik kulturních akcí v mikroregionu na příští týden (30 června. - 6. července)

Přečtěte si další díl pravidelné rubriky o tom, co se v mikroregionu děje následující týden. Obce mikroregionu Morávka připravily přehledný seznam sportovních, kulturních i jiných akcí, které se budou konat v průběhu letošního léta. Můžete jej shlédnout například na stránkách Nižních lhot.

Křesťanské setkání dětí na Prašivé
1. července se děti z Moravskoslezského kraje potkají s regionálním katolickým biskupem. Setkání se odehraje ve Vyšních lhotách, v areálu Kamenité. Součástí bude mše svatá a výstup k nově zrekonstruovanému kostelu na hoře Prašivá. Od jedné do tří bude probíhat společný program, a o půl čtvrté se odehraje závěrečné požehnání.

Výstava v malé galerii v Raskovicích
Obrázky s duchovním rozměrem. Tak by se dala popsat tvorba Tomáše Prováznika, který až do konce srpna vystavuje v raškovické Malé galerii (prostor přidružený k místní knihovně). Pokud se chcete jít podívat, bude galerie otevřená v úterý a ve čtvrtek od devíti do pěti.

Poutní místa na Těšínsku
Výstava s názvem „Poutní místa na Těšínsku“ se bude konat ve dnech 13.6. až 9. 11. 2014 ve Výstavní síni Musaion v Havířově, Pavlovova 583/2 (pobočka Muzea Těšínska). Výstava představí poutní místa a tradice historického území Těšínského Slezska. Z české části se jedná jak o známá tak i méně známá místa: Bílý Kříž (Staré Hamry),Bruzovice, Frýdek, Gruň (St. Hamry), Prašivá a dále.


 




Ostatní informace
V doberské knihovně mají děti do 14 let registraci zdarma. Tato akce platí během letních prázdnin.

Základní a mateřská škola v Řaskovicích obhájily titul Ekoškola. Titul jim byl opětovně přidělen ve čtvrtek 19. června v Praze. Žáci s učitelkami si udělali rovněž výlet po pražských památkách.
 
Našel se pes – kříženec Jack Russel Teriéra. Majitelé nechť volají na číslo 732 823 758 nebo 558 412 306.

Představení Malé galerie v raškovické knihovně

Poutní místo Prašivá, 90 let chaty Klubu českých turistů na Prašivé

V následující sérii článku představím čtenářům vesnickou galerii, která funguje v raškovické knihovně. Malá galerie funguje již více než 10 let a stará se o ni knihovnice Marie Zemanová. Jako první přináším rozhovor, který vyšel ve sborníku o galerii v roce 2007. Sborník se jmenuje Malá galerie Raškovice 1997 - 2007 a vydala jej obec Raškovice.

Galerie na vesnici, to je opravdu ojedinělý a vzácný úkaz..?

K zaujetí pro výtvarné umění i k myšlence provozování galerie mě před mnoha lety přivedla osobnost Evy Kučerové – Landsbergrové .To setkání bylo pro mne osudové. Poprvé jsem měla možnost pracovat s člověkem, pro něhož je lidské nasazení a profesionalita naprostou samozřejmostí.

Při organizování výtvarných aktivit a především při instalacích konkrétních výstav mi Eva poskytla příležitost se mnoho naučit a získat k této oblasti blízký, vnitřní vztah.Tuto bytostnou zkušenost jsem zúročila při své samostatné práci ve Střediskovém kulturním zařízení v Raškovicích  v letech 1986-1991, kde jsem spolu s dalšími činnostmi uspořádala samostatnou výstavu obrazů Bohuslava Dyby, Ledy Pešatové, Miluše Březinové,  Anny Šenkové, Barbory Baumrukové, Anny Šmalcové, také dětské výtvarné tvorby a dvě prodejní výstavy Díla, českého fondu výtvarných umění.  V  roce 1995 jsem  začala pracovat v místní knihovně  a v jejím předsálí zařídila Malou galerii se stálým výstavním programem.

Jak se vůbec utvářel roční rytmus galerie, střídání výstav jednotlivých osobností, dětská výtvarná tvorba , národopisné výstavy, její vlastní dlouhodobá koncepce ?

Vyvíjela se postupně, pomalu: z dalších kontaktů s jednotlivými výtvarníky, z rozvíjející se spolupráce se školami, z významných události ze života obce. Přelomový okamžik nastal s otevřením Památníku Raškovic v roce 2002, kdy se přirozeně začaly pořádat národopisné výstavy. Impuls k obnovení místních tradic vzešel během přípravy jedné z výstav Josefa Nitry. Obrátila jsem se tehdy na paní Jiřinu Veselskou, která mi poskytla nedocenitelné lidské i odborné zázemí, bez něhož a také  podpory obecní samosprávy a dalších nadšenců  by se  otevření  a následná činnost stálé národopisné expozice nemohla realizovat. Koncepce galerie tak vyplynula jak z provázanosti činností s místem, lidmi, jejich tradicemi, tak i ze zájmu autorů regionu, spřízněných s místem a galerií.

K výjimečným regionálním umělcům, kterým se podařilo daleko překročit hranice nejen regionu patří Eva Kučerová –Landsbergrová a Petr  Bednář.

Za svůj mimořádný tvůrčí přínos v oblasti email artu se jim dostalo mezinárodního uznání, vystavují v evropských galeriích, jsou organizátory uznávaného Mezinárodního sympozia smaltu ve Frýdlantu nad Ostravicí, podílejí se organizačně také na Trienále smaltu, rovněž s mezinárodní účastí.

Všimla jsem si tvého zaujetí pro dětskou výtvarnou tvorbu, kdo ti pomáhá s tímto dlouhodobým projektem vyžadujícím týmové nadšení ?

Mnoho let jsem spolupracovala s učiteli výtvarného oboru ZUŠ ve Frýdku-Místku, hlavně s Naděždou Friedlovou, která v Malé galerii uskutečnila několik výjimečných autorských výstav. Zůstává pro mne nezapomenutelným člověkem, který mi v životě i v profesi bude velmi chybět. V posledních letech úzce spolupracuji s Hanou Černohorskou, která nyní působí rovněž na výtvarném oboru ZUŠ. Naše spolupůsobení v dětské výtvarné tvorbě a hlavně jeho přesahy publikovala v časopise Výtvarná výchova, v článku o projektu Krajina, který iniciovala a spolu se Zuzanou Bůžkovou, jejími kolegy a dětmi  uskutečnila na zdejší ZŠ. Velmi dobrá a dlouhodobá spolupráce s vedením i učitelkami  Základní a mateřské  školy v Raškovicích se odráží v jejich pravidelných návštěvách s žáky v galerii.

Raškovické děti v Malé galerii také vystavují, staly se tak její součástí, stejně jako dospělí

autoři. Patří mezi stálé návštěvníky galerie také studenti ?

Jsem ráda, že patří, hodně tomu napomáhá právě propojení galerie s provozem knihovny. V této souvislosti chci připomenout výstavu studentů Radmily Vaňkové Hrátky s knihou. Prostřednictvím působivé instalace knižních objektů se jim podařilo jedinečným způsobem rozvinout  komunikaci mezi galerií a knihovnou. Radmila Vaňková a Radmila Pánková mi v posledních letech také ochotně pomáhají při instalacích dětské tvorby.

Jak probíhají doprovodné akce v Místní knihovně ? Zaměřuješ se na určitou oblast nebo spíše na pestrou skladbu různých činností ?

Místní knihovna v Raškovicích má téměř stoletou tradici. Vznikla v roce 1909, v době založení čtenářsko vzdělávacího spolku Palacký. V současné době je obohacena Malou galerií a Památníkem Raškovic, s kterými vytváří organický celek v jednom společném prostoru, o který pečuji. Specifikum mé práce spočívá právě v prolínání všech tří oblastí. Pomáhá mi také propojení prostor s mateřskou školou a blízkost základní školy, pro které pořádám pravidelné besedy o literatuře i lidových tradicích.  Oblíbené jsou cestopisné přednášky, např. s raškovickým  rodákem Josefem Nitrou, spolupráce s Klubem důchodců, ale také literárně hudební večery, hudební i dramatická vystoupení v rámci vernisáží  apod. V letech 1996 - 2002 se v Klubu Harmonie konala pravidelná setkávání s přednáškami zaměřenými na zdravý životní styl.

Řadu let ses věnovala také dětskému divadlu.

Divadlo mě okouzlilo a nasměrovalo mé zájmy už za dob studií. Dramaturgická a režijní práce s dětským divadelním souborem  se stala po určitou dobu neoddělitelnou součástí mé práce. Bylo to v letech 1986 -1990 a 1996 -2002, kdy jsme pořádali  každoročně představení. V poslední době se starám také o zajišťování zájezdů do Národního moravskoslezského divadla v Ostravě.

Zvláštní postavení v programu galerie si získávají výstavy v adventním čase. Myslím, že se ti podařilo navázat na tradici, která v lidech dokáže navodit niternější spřízněnost.

Adventní výstavy přinášejí hluboké vnitřní prožitky. Některé byly laděny až mysticky. Tanec srdce, obrazy Lenky Kovalové, výstava fotografií   Miroslava Lyska Advent zahájená v roce 2003 ThDr. Josefem Hromádkou, následovaly An-děly se věci. Mimořádná byla vernisáž výstavy studentů Radmily Vaňkové – voskové batiky na křesťanské motivy, při níž pěvecký sbor Gymnázia Petra Bezruče ve Frýdku -Místku nádherně rozezněl prostor Malé galerie.

Ke všem tvým činnostem je zapotřebí odvaha, jistá tvrdohlavost a energie, která se

přelévá a proudí dál, a také víra v ono přelévání..

Měla jsem to štěstí, že jsem mohla čerpat z osobních, přátelských vztahů, že stále spolupracuji se

skutečnými osobnostmi, které formují můj vztah k práci, stále mě inspirují a podporují. Naplňují moji víru, že umělecké dílo je vyznání, jímavější než jakékoli jiné, že setkávání s uměním člověku přináší hlubší obohacení, než si je schopen uvědomit.

Možná i proto jsi první výstavu v Malé galerii věnovala malíři Janu Zrzavému, který je ti blízký nejen jímavou hloubkou svých obrazů, ale také poznáním, k němuž Malá galerie celým desetiletím své existence přesvědčivě směřuje : umění vyrůstá ze života a pro život je určeno.

 Deset otázek k desetiletí Malé galerie. S Marií Zemanovou hovořila Dagmar Čaplyginová

Výtvarné práce žáků ZŠ Raškovice..Svět očima dětí

Reportáž: Tajemství v názvech ukrytá – výstava

„Názvy míst jsou totiž příběhy. Příběhy o lidech, kteří na místě žili, o jejich osudech, každodenní lopotě i svátečních chvílích, příběhy o jejich setkávání s přírodou a druhými lidmi, a to v časech zlých i dobrých, veselých i smutných.“ Těmito slovy začíná výstava, která od listopadu minulého roku do 7. února probíhá v Raškovické knihovně. Jedná se o několik informačních panelů plných obrázků a vysvětlujících textů – hned mne napadlo, že by na toto téma mohla vzniknout hezká publikace. A také jsem se později na webu projektu dozvěděl, že taková publikace vznikla.
 

Výstava se zabývá tím, jak vznikala slova popisující jak jednotlivé názvy obcí v okolí Raškovic(Vyššní Lhoty, Krásná, Pražmo i Morávka), jak vznikaly lokální názvy pro oblasti těchto vesnic, a také je tam zmínka o tom, jak vznikl název řeky Morávka. Morávka znamená malou Moravu, a toto slovo je zase složeno ze slov mor(velká voda) a ava(voda). Z výstavy si asi nejvíce odnesou obyvatelé zmíněných vesnic, ale i lidé z jiné části mikroregionu se zde dozví zajímavé věci.

Zaujalo mne, že některé obce v oblasti jsou poměrně mladé. Například první zmínka o obci Krásná pochází z roku 1639 a o obci Pražmo až z roku 1777. Pražmo bylo pojmenováno podle Jana Nepomuka, hraběti Pražmovi. Na Krásné, rozlehlé to vesnici nacházející se skoro v horách, byla některá místa pojmenována podle tajemných bytostí, se kterými se podle pověstí místní obyvatelé potkávali – například s Divoženkami.

Název Raškovice pravděpodobně pochází ze jména Raška. Podle informací z informační tabuly je pro tuto vesnici zajímavé to, že v ní existovala dlouhá tradice místních řemesel a průmyslu – jejich rozvoj byl spojen s působením dlouholetého starosty Josefa Adámka. Lhota je velmi častý název pro česko-moravsko-slezské obce, ale Vyššní lhoty jsou podle informací z výstavy jediné toho jména. Podle pověsti vzniklo jméno kopce Prašivá z toho, že tam byli vyvážení lidé nakažení leprou, morem a prašivkou, popravení zločinci a usvědčené čarodejnice.

Jména v oblasti vznikala různým způsobem. Některé názvy vyplynuly z jmén místních hospodařů, jiné podle toho, které instituci patřily (například obecník). Také pastevectví ovlivnilo tvoření místních názvů, například název Mraziok vyplývá z dřívějšího označení pro chráněná zimoviště pro ovce. Jiné oblasti se pojmenovávaly podle kvality zdejší půdy, například název Bahno označoval místa se zamokřenou, bahnitou půdou. Některá jména pocházejí z Uher, objevily se zde v souvislosti s valašskou kolonizací.

Autoři se při tvorbě informačních panelů zamysleli taktéž nad vývojem místních pojmenování. V některých archivních dokumentech jsou zaznamenány názvy, které již dnes nikdo nezná. Některá místa například skončila na dně přehrady Morávky. Zároveň ale vznikají názvy nové, které jsou spojené například s novými obchody a dalšími objekty. Taktéž dnešní mládež si vytváří svá vlastní pojmenování pro některá místa.

Výstava byla součástí projektu 'Místní a pomístní názvy jako kulturní dědictví a zdroj lokální, regionální a národní identity. Příprava metodiky ochrany místních a pomístních jmen', který sponzoruje Ministerstvo kultury. Oba autoři této výstavy, Jaroslav David a Přemysl Mácha, jsou akademici. Přitom pan Mácha je aktivním občanem obce Pražmo. 

Mnohdy se nadává na to, že státní a evropské dotace jsou zneužívány na nesmyslné projekty. Ale tento projekt je podle mne opakem takového zanedbání – jedná se podle mne o vynikající spojení lokálního aktivismu, patriotismu, centrálních projektů a akademické práce. Více se o tomto projektu dočtete na stránkách www.nazvymist.cz a http://projekty.osu.cz/mistapameti/. 

Zdroj: Místa paměti(OSU)

Rozhovory s lidmi, kteří mají co říct... Čeněk Juřica (rozhovor z prosince 2012)

Pan Juřica bude v lednu již dva roky předsedou doberského Klubu seniorů. Hovořil jsem s ním o plánech do budoucna, o aktivitách minulých i obecně o naší obci.

...

Co bylo podle Vás nejvýraznější akcí, kterou Váš klub zrealizoval, v uplynulých dvou letech?

Taková nejvýraznější akce byla hned v prvním roce, kdy jsem byl ve funkci předsedy, a to výstava v klubu seniorů u příležitosti MDŽ. Vystavovali jsme perníčky paní Aleny Křibíkové a ostatní ruční práce mé ženy, Jiřiny Juřicové. Výstava měla velký úspěch, přišla se na ní podívat spousta lidí a viděli spoustu zajímavých ručních výrobků, které může člověk ve volném čase vytvářet.

Jak Vaše činnost obvykle probíhá v průběhu roku?

Co čtrnáct dnů pořádáme hlavně vycházky (kolem řeky Morávky či okolí obce Dobrá) či návštěvy (zámky), další týden se sejdeme v klubovně, kde posedíme, probereme různé soukromé či nesoukromé starosti i dění v obci. Tak se naším členům každý týden nějak vyplní. Jsme rádi, že do naší klubovny i na naše akce pravidelně dochází spousta lidí, včetně některých ve značně vysokém věku či se zdravotními problémy.

Vím, že spolupracujete i se Slavomírem Přidalem. Jak Vaše spolupráce vypadá?

Slávka Přidala znám už delší dobu, znali jsme se i z práce kdysi na Nové huti, potom na Mittalu. Je to cestovatel, který na svých cestách fotí a tak dál. Vždycky, když se vrátí z cest a uspořádá své obrazové materiály, ho požádáme, ať nám je v klubovně promítne. Následně po promítání ještě zodpoví dotazy seniorů k těmto svým cestám. 
 

Pamatujete si, o jakých zemích už pro Vás dělal dělal promítání?

On ta promítání dělal už dříve, ale od doby mého nástupu do funkce předsedy hovořil o své cestě do Jižní Ameriky a poté do Baku a okolí Kavkazu, kde se těží ropa.

Na Vašem klubu je zajímavé to, že vede své členy k aktivnímu trávení času. Nakolik je to podle Vás pro starší lidi důležité?

Já si myslím, že je to hodně důležité. Aby nezůstali doma, ale vyšli mezi lidi. Když sedíme v klubovně, tak opravdu probereme mnohé věci. Co se děje v obci, co se děje ve státě, lidé zavzpomínají, jak a kde bydleli v různých částech obce Dobrá, co se kde kdysi dělalo. Lidé se dozví spoustu zajímavých věcí o tom, jaké to tu kdysi bylo a jak to fungovalo.

...

Mohl by jste říci něco k historii Vašeho klubu?

Historii znám, sám jsem sepsal takový stručný přehled historie klubu seniorů od jejího vzniku v roce 1997, ale ještě to není hotové. K vytvoření tohoto díla mi sloužila kronika klubu seniorů a zápisky paní Boženky Sendlerové, která si taky sama zaznamenává podrobnosti o různých akcích. Základ už je, a až to dokončím, tak to možná někde publikujeme, možná že v Doberských listech na pokračování.

...

Vy jste v minulosti dělali i zájezdy do ostravských divadel. Proč to skončilo?

Jako klub seniorů jsme pořádali zájezdy do ostravských divadel, po nás to převzal na čas ještě někdo jiný, ale jako klub seniorů už jsme to nebyli schopni utáhnout. Jednak bylo komplikované zajistit lístky, zajistit autobus, poté se lidé nahlásili, následně přišla změna počasí, spousta zájemců se potom nedostavila a my jako klub seniorů jsme museli uhradit autobus a lístky, které nešly vrátit. Myslím si, že by tyto zájezdy mohla organizovat kulturní komise při obecním úřadu. Určitě by se našli zájemci z klubu seniorů, z klubu tělesně postižených, i lidé, kteří v klubech nejsou organizováni. Muselo by se udělat předběžné zjištění, jestli by lidé měli zájem a jezdili. Bylo by to velmi dobré.

Myslíte, že jsou v naší vesnici dobré podmínky, aby byli všichni lidé aktivní?

Já si myslím, že ty podmínky jsou dost dobré, ale zájem lidí je někdy nevalný. Není takový, jaký bych si představoval.

Co považujete za nejhezčí místa v Dobré?

Líbí se mi moc školní hřiště, které slouží na různé sportovní i kulturní akce, například na Velkou Doberskou. Park je lepší než předtím, až na to, že někteří lidé jej chodí poškozovat. 
 

Co by jste v obci změnil?

Po rozšíření kanalizace jsou silnice opravené, je třeba dodělat chodníky, jak nám to v Doberských listech slíbili, a taková drobná vylepšení pro občany. Velký nedostatek vidím v nádraží českých drah, které je pro starší lidi velmi neuzpůsobené, mají problémy při nastupování do vlaku a vystupování z vlaku. Někteří mají omezené pohybové možnosti a tak by si zasloužili u jedné koleje pořádné nástupiště.

Rozhovor zpracoval Petr Salamon