Hospůdka u Bobra v únoru

V Dobré se po desítkách let zrodil divadelní soubor

Kdysi mi doberský kronikář Rostislav Vojkovský povídal o tom, jak za první republiky v Dobré působilo velké množství divadel. V době, kdy nebyla rozšířená televize, se každý spolek snažil vytvořit zábavu pro místní. Často se stávalo, že mnozí lidé odcházeli, až na konec zbyl třeba jenom jeden člověk.

Právě teď, v červnu 2014, se podařilo tradici doberských divadel obnovit. Zkušený ochotnický divadelník Jan Marenčák vytvořil divadelní skupinu Doberská Soda (Spolek opravdových divadelních amatérů), dal dokupy několik herců a začali připravovat velmi kvalitní, i když u nás ne příliš rozšířenou hru – Blbec k večeři. Tuto hru jsem viděl dvakrát ve filmovém zpracování, mám tedy s čím porovnávat.

Celé drama je založena na zajímavé reálné hře, v tomto divadelním kousku se místy zpochybňuje její morálnost.  Skupina přátel má za úkol každou středu přivést ke společné večeři blbce, hlupáky a každý večer je jeden blbec vyhlášen králem večera. Vybrané oběti o této hře samozřejmě nic netuší. Je otázka, zda někdo v nějaké zemi tuto hru skutečně hraje, nebo si ji autor vymyslel.

Musím říct, že se u mne dost proměnil přístup k tomuto divadelnímu kousku. Nevím, jestli je to věkem, nebo tím, že je divadelní zpracování v emocích odlišné. Zatímco dříve jsem se hrozně rozesmál tomu, jak blbec k večeri všechno pokazil, tentokrát jsem se více vcítil do role hlavního hrdiny a intenzivně jsem prožíval, jak se mu celý život, manželství, finance, zdraví, a podobně, zbortí za jeden večer. To neznamená, že jsem se nesmál, bavil jsem se stejně jako celé publikum.

Možná chtěl autor v této hře naznačit, že hranice mezi lidmi nejsou nikdy jednoznačné, a že nic není černobílé. Na jedné straně hlavní postava - Pierre Brochant  prožila životní katastrofu, na druhé straně obnovila dva roky ztracené přátelství s dříve blízkým kamarádem. Jak blbec k večeři, Françoise Pignon, všechno celý večer komplikoval a kazil hlavní postavě život, tak zažil i hvězdný okamžik, kdy vhodně zatelefonoval a málem k Brochantovi zpět přivedl ženu. Brochant na závěr hry zpochybnil sám sebe, když uvedl, že on sám je vhodným kandidátem na blbce k večeři. Ač se může hra na blbce zdát nemorální, a Brochant to tak na konci bere, dvě hodiny se snaží získat zpět svou ženu. Žádná postava nebyla jednoznačně negativní, skoro každá negativní udělala nějakou pozitivní věc, a kladné postavy dělaly zase špatné věci.

Musím pochválit výkony herců. Měli velice civilní projev, nesnažili se o nějaké zvláštní okouzlení svým herectvím, a každá postava byla velice důvěryhodná. V řeči herců se občas projevovala severomoravština, ale to bylo, myslím si, na hře to dobré. Podle mne nejlépe zahrál sám Jan Marenčák, režisér představení. Rovněž scéna byla velmi zajímavě vymyšlená, kvůli tomu, že bylo jeviště malé, dali vstupní dveře vlevo do hlediště. I zvukově byla hra velice kvalitně připravená.

Na začátku jsem napsal, že staré divadelní soubory v Dobré za první republiky ztrácely průběžně své diváky – všichni postupně odcházeli během hry. Tady to ovšem bylo naopak. Herci zažili standing ovation a dostali květiny a víno.

Rozhovory s lidmi, kteří mají co říct... Čeněk Juřica (rozhovor z prosince 2012)

Pan Juřica bude v lednu již dva roky předsedou doberského Klubu seniorů. Hovořil jsem s ním o plánech do budoucna, o aktivitách minulých i obecně o naší obci.

...

Co bylo podle Vás nejvýraznější akcí, kterou Váš klub zrealizoval, v uplynulých dvou letech?

Taková nejvýraznější akce byla hned v prvním roce, kdy jsem byl ve funkci předsedy, a to výstava v klubu seniorů u příležitosti MDŽ. Vystavovali jsme perníčky paní Aleny Křibíkové a ostatní ruční práce mé ženy, Jiřiny Juřicové. Výstava měla velký úspěch, přišla se na ní podívat spousta lidí a viděli spoustu zajímavých ručních výrobků, které může člověk ve volném čase vytvářet.

Jak Vaše činnost obvykle probíhá v průběhu roku?

Co čtrnáct dnů pořádáme hlavně vycházky (kolem řeky Morávky či okolí obce Dobrá) či návštěvy (zámky), další týden se sejdeme v klubovně, kde posedíme, probereme různé soukromé či nesoukromé starosti i dění v obci. Tak se naším členům každý týden nějak vyplní. Jsme rádi, že do naší klubovny i na naše akce pravidelně dochází spousta lidí, včetně některých ve značně vysokém věku či se zdravotními problémy.

Vím, že spolupracujete i se Slavomírem Přidalem. Jak Vaše spolupráce vypadá?

Slávka Přidala znám už delší dobu, znali jsme se i z práce kdysi na Nové huti, potom na Mittalu. Je to cestovatel, který na svých cestách fotí a tak dál. Vždycky, když se vrátí z cest a uspořádá své obrazové materiály, ho požádáme, ať nám je v klubovně promítne. Následně po promítání ještě zodpoví dotazy seniorů k těmto svým cestám. 
 

Pamatujete si, o jakých zemích už pro Vás dělal dělal promítání?

On ta promítání dělal už dříve, ale od doby mého nástupu do funkce předsedy hovořil o své cestě do Jižní Ameriky a poté do Baku a okolí Kavkazu, kde se těží ropa.

Na Vašem klubu je zajímavé to, že vede své členy k aktivnímu trávení času. Nakolik je to podle Vás pro starší lidi důležité?

Já si myslím, že je to hodně důležité. Aby nezůstali doma, ale vyšli mezi lidi. Když sedíme v klubovně, tak opravdu probereme mnohé věci. Co se děje v obci, co se děje ve státě, lidé zavzpomínají, jak a kde bydleli v různých částech obce Dobrá, co se kde kdysi dělalo. Lidé se dozví spoustu zajímavých věcí o tom, jaké to tu kdysi bylo a jak to fungovalo.

...

Mohl by jste říci něco k historii Vašeho klubu?

Historii znám, sám jsem sepsal takový stručný přehled historie klubu seniorů od jejího vzniku v roce 1997, ale ještě to není hotové. K vytvoření tohoto díla mi sloužila kronika klubu seniorů a zápisky paní Boženky Sendlerové, která si taky sama zaznamenává podrobnosti o různých akcích. Základ už je, a až to dokončím, tak to možná někde publikujeme, možná že v Doberských listech na pokračování.

...

Vy jste v minulosti dělali i zájezdy do ostravských divadel. Proč to skončilo?

Jako klub seniorů jsme pořádali zájezdy do ostravských divadel, po nás to převzal na čas ještě někdo jiný, ale jako klub seniorů už jsme to nebyli schopni utáhnout. Jednak bylo komplikované zajistit lístky, zajistit autobus, poté se lidé nahlásili, následně přišla změna počasí, spousta zájemců se potom nedostavila a my jako klub seniorů jsme museli uhradit autobus a lístky, které nešly vrátit. Myslím si, že by tyto zájezdy mohla organizovat kulturní komise při obecním úřadu. Určitě by se našli zájemci z klubu seniorů, z klubu tělesně postižených, i lidé, kteří v klubech nejsou organizováni. Muselo by se udělat předběžné zjištění, jestli by lidé měli zájem a jezdili. Bylo by to velmi dobré.

Myslíte, že jsou v naší vesnici dobré podmínky, aby byli všichni lidé aktivní?

Já si myslím, že ty podmínky jsou dost dobré, ale zájem lidí je někdy nevalný. Není takový, jaký bych si představoval.

Co považujete za nejhezčí místa v Dobré?

Líbí se mi moc školní hřiště, které slouží na různé sportovní i kulturní akce, například na Velkou Doberskou. Park je lepší než předtím, až na to, že někteří lidé jej chodí poškozovat. 
 

Co by jste v obci změnil?

Po rozšíření kanalizace jsou silnice opravené, je třeba dodělat chodníky, jak nám to v Doberských listech slíbili, a taková drobná vylepšení pro občany. Velký nedostatek vidím v nádraží českých drah, které je pro starší lidi velmi neuzpůsobené, mají problémy při nastupování do vlaku a vystupování z vlaku. Někteří mají omezené pohybové možnosti a tak by si zasloužili u jedné koleje pořádné nástupiště.

Rozhovor zpracoval Petr Salamon