Hasičský ples cesta do Keni

Deníky z Afriky (Bez mámy): Pomoc školám v Tanzánii - zima 201

 Přináším cestovatelský deník občanského sdružení Bez mámy.

 

Příjezd

Naštěstí mám tu nejhorší část za sebou – a to je balení. Nejhorší je, když stojíte v pokoji plném věcí, které chcete vzít s sebou a doufáte, že to vše sbalíte. Je těžké něco z toho nechat doma, protože víte, kolik radosti tím způsobíte. Ale boj jsem vyhrála jen s malými ztrátami J. Jen před odletem si mě ještě na poslední chvíli vytáhli z letadla, protože v mém batohu objevili prskavky. Není to nic jednoduché vytáhnout něco z pracně zabaleného zavazadla, když už všichni sedí v letadle. Bohužel kluci prskavky neuvidí. Nevím, jak je tam asi před dvěma roky Ondra propašoval.

Podruhé jsem se na cestu do Tanzánie vydala sama. Ale stejně jako v minulém roce se nebojím, že bych tu sama byla. Už po příjezdu mě čekali „staří“ známí a hned jsem poznala i lidičky nové. Naštěstí mě tentokrát nepotkalo nic dramatického jako v minulém roce. Největším zážitkem byla jízda na motorce z letiště a druhý den na autobus. Na letišti mě už čekal Dan, který mě i se všechna má zavazadla naložil na motorku, za což sklidil uznání od místních. Myslím, že si u nás nikdo takovou jízdu (ještě v místním provozu) nedokáže představit. Danovi jsem jako dárek přivezla slivovici, z čehož měl opravdu radost. Když jsme se ale večer vrátili z města, slivovice nebyla k nalezení. Místo ní tam byl jeden velmi veselý malíř, který u Dana bydlí J. 

V úterý večer jsem po celodenní jízdě autobusem konečně dorazila do Mswiswi, odkud mě Chris dovezl do Mahanga – HURÁ. Moc jsem se těšila na kluky ze sirotčince - na ty, které znám z minulých let, i na ty, kteří přišli v létě. Měla jsem opravdu velkou radost, že je všechny vidím. Jsou to pěkní šmudlíci - v posledních dnech silně pršelo (začalo už období dešťů), a tak měli kluci bláto doslova až za ušima. Hned si domlouvali doučování a chlubili se svými výsledky ve škole. Ještě mě čekalo v Mahangu jedno překvapení v podobě Veroniky, která sem přijela za jiné sdružení. Takže potkat v Mahangu bělocha  (a ještě k tomu z Čech) není vůbec těžké J. Chrisovi jsem předala dopisy s dárky pro sirotky od jejich sponzorů, kteří jsou zapojeni do projektu Adopce sirotků (sponzoring). Chris je předá jejich adresátům.

Bohužel jsem hned ve středu dopoledne musela odjet do Mbey, protože jsme potřebovali vyzvednout peníze z banky a naplánovat cesty do partnerských škol. Museli jsme trochu pozměnit plány, protože peníze měly zpoždění. Bylo to tím, že v Tanzánii teď měli dva dny státní svátek. A to jsme se dozvěděla, že jeden z těch svátků vycházel na víkend, ale prezident  to na poslední chvíli změnil, aby si ten svátek užili J.

Videa sdružení Bez mámy

Občanské sdružení Bez Mámy publikuje na svém webu i zajímavá videa ze své činnosti. Přináším výběr některých z nich. Jejich web naleznete na této adrese: http://www.bezmamy.cz/.



 

 

 

Rozhovor: s Michaelou Gongolovou o občanském sdružení Bez Mámy a o rozvojové pomoci

Můžete říct něco k historii Vaší organizace? Vaše organizace není příliš stará, vznikla v roce 2006, můžete říct, co jste dělali v počátku svého působení?
Občanské sdružení Bez mámy bylo založeno v roce 2006 na jižní Moravě Ondřejem Horeckým, který už měl několikaletou zkušenost s pomoci potřebným v Tanzánii. Po 4 letech v roce 2010 se sídlo sdružení přesunulo sem k nám na severní Moravu do Moravskoslezského kraje, ale náplň působení v Tanzánii zůstala nezměněna. Pokračovali jsme v projektech, které nastartoval Ondra a první dobrovolníci.
Na co se Vaše organizace zaměřuje? Komu a jakým způsobem v Africe pomáháte?
Už náš název Bez mámy napovídá, že naše pozornost patří dětem zejména sirotkům. Nicméně snažíme se pomáhat tam, kde je potřeba a kde nám to naše možnosti a síly dovolují. Podporujeme místní seniory, jejichž zdravotní i sociální situace je velmi tížívá. Dovozem slunečních krémů podporujeme albíny, protože téměř nikdo z nich si jejich nákup v Tanzánii nemůže dovolit.
Na svých webových stránkách píšete, že se soustředíte na africké sirotky. Můžete uvést čtenáře trochu do kontextu, co tyto děti v životě potkalo, že se staly sirotky?
V Tanzánii žije přibližně 2,5 milionů sirotků. Většina z nich přišla o své rodiče vlivem viru HIV. Není to však jediný důvod, rodiče umírají také na malárii nebo, pro nás možná trochu nepochopitelně, na běžné infekce, jako je například průjem. Osiřelé děti pak putují ke svým nejbližším příbuzným, což můžou být pro ně i prakticky cizí lidé, které v životě neviděly a kteří mají sami problém uživit své vlastní rodiny. V Tanzánii neexistují státní sirotčince. Pomoc sirotkům ze strany státu je spíše formální než skutečná.
Také tam píšete, že se snažíte pomáhat místním komunitám, aby byly hospodářsky soběstačné. Jakým způsobem toto děláte?
V minulosti jsme například podporovali místní vdovy, tím, že jsme je učili vyrábět mýdlo a poskytli jsme jim potřebný kapitál do začátku tohoto malého podnikání. Nebo jsme postavili slepičárnu, aby si jejím provozem vydělávali nemocní virem HIV na potřebnou léčbu. Přestože oba tyto projekty vycházely s potřeb místních a na jejich popud, nebyly bohužel úspěšné. V prvém případě se ukázalo, že vdovy nedokáží samostatně podnikat bez neustálé dotace materiálu a ve druhém případě se nemocní virem HIV museli odstěhovat do míst s dostupnější léčbou. Nyní se soustředíme na projekt soběstačnosti Centra pro sirotky, aby v budoucnu bylo, co nejméně závislé na jakékoliv dotaci.
Co si myslíte o značce Fair trade?
Na Fair trade se nám moc líbí, že bojuje za spravedlivou odměnu pro pracovníky, zakazuje dětskou práci a přitom pamatuje také na životní prostředí. Je celkem škoda, že fair trade produkty nejsou všude dostatečně viditelné...člověk pak automaticky v obchodě sáhne potom, co má na očích.
I když to s Fair trade přímo nesouvisí, tak bychom rádi zmínili, že se Bez mámy snaží rovněž podpořit ekonomiku v rozvojové zemi. Provozujeme v ČR eshop www.darekzafriky.cz, který je výhradně tvořen výrobky, které kupujeme od výrobců v Tanzánii. Ať už to jsou malíři stylu Tinga Tinga nebo řezbáři či výrobci bižuterie. Smysl našeho eshopu nespočívá pouze v podpoře místních výrobců, ale také podpoře rozvojových projektů Bez mámy v Tanzánii.
Co všechno se Vám podařilo v Africe postavit?
V chudé vesničce Mahango se podařilo vybudovat základnu našeho působení. Nejprve se, ve spolupráci s americkou ambasádou a místními obyvateli, vybudovala chybějící mateřská školka. Později Bez mámy postavilo malý sirotčinec a misijní stanici pro řeholní sestry, které napomáhají stabilnímu chodu projektů na místě. Velkým krokem bylo založení projektu Adopce sirotků (ve smyslu finanční podpory sirotka) a projektu Škola škole, ve kterém české školy pomáhají venkovským školám v Tanzánii s opravami, budováním a vybavením. Později jsme zahájili stavbu velkého Centra pro sirotky, které je v současnosti z velké části dokončené a od léta 2013 byl v ubytovně pro chlapce zahájen také provoz. Dostavba ubytovny pro dívky jde bohužel pomaleji, než jsme očekávali; máme sice již hrubou stavbu se střechou, ale stále nám chybí dostatek financí na okna, dveře, omítky, výmalbu, vybavení,...
Také provozujete projekt adopce afrických sirotků. Můžete přiblížit, o co jde, jací lidé se mohou k projektu přidat a co pro to mají udělat?
V projektu Adopce sirotků jde o finanční podporu dítěte, aby mělo důstojné podmínky k přežití - dostatečné jídlo, oblečení, hygienu a také potřebné vzdělání. Tyto náklady se většinou pohybují od 5000 do 7500 Kč za 1 rok. Zapojit se může kdokoliv, kdo je ochoten dát sirotku šanci na alespoň trochu lepší budoucnost. Takový člověk by však měl i počítat s tím, že se osud „adoptovaného“ dítěte nedá vždy zcela ovlivnit. V nejbližších měsících zveřejníme na webu organizace další sirotky dostupné k adopci. Na těchto stránkách se můžete dočíst o adopci také další informace.
Vaše organizace sídlí v Nošovicích. Jak lidé z Nošovic a okolí reagují na Vaše snahy, snaží se Vám také nějak pomáhat?
V okolí našeho sídla spolupracujeme s lidmi s obcí Domaslavice, Dobratice, Nošovice, Vojkovice, Dobrá, Lhoty... vycházejí nám vstříc i některé farnosti a také představitelé obcí, máme hodně přátel, kteří se snaží pomoci, když vznikne nějaká aktuální potřeba, ale moc rádi bychom mezi sebe přivítali další lidi z blízkého okolí, kteří by byli ochotni pomáhat dlouhodoběji a systematičtěji s běžnými záležitostmi organizace v České republice. Zatím se nám takovíto lidé hlásí jen ze vzdálených míst České republiky.
Nyní děláte i projekt Sbírky pošli to dál... . V minulých týdnech jste v Nošovicích sbírali kola, lékarničky a podobně, které pošlete do Afriky. Jaký byl zájem lidí pomoci Vám v této kampani?
Projekt Sbírky pro Afriku – Pošli to dál je již pro letošek uzavřen. Ale musím říci, že zájem lidí o tuto pomoc byl překvapující...v tom nejlepším slova smyslu. Měli jsme co dělat, abychom vše do kontejneru naskládali. Odeslali jsem 205 různě naplněných balíků (oblečení, zdravotní materiál, domácí potřeby,...), 47 kol a 12 šicích strojů. Své věci vozili nejen obyvatelé Nošovic a přilehlých obcí, ale také z Ostravska, Uherského Brodu, Liberce, Prahy a dokonce přišel balík i ze Slovenska. Rovněž jsme byli vděční za to, že si lidé uvědomovali, že s takovouto velkou akcí jsou spojeny další výdaje a někteří nás podpořili také finančně. Díky tomu jsme mohli nakoupit další užitečné věci pro sirotčinec a financovat rovněž dopravu po území Tanzánie.
Působí Vaše organizace nějakým způsobem i v České republice? Snažíte se třeba místní lidi nějak vzdělávat o rozvojových tématech?
Ano, snažíme se dělat přednášky, tam kde ještě o nás neslyšeli, ale nejotevřenější těmto tématům jsou právě na školách, se kterými následně rozvineme spolupráci v projektu Škola škole. Pravidelně se nám daří dělat výstavy obrazů Tinga Tinga z Tanzánie, na kterých se návštěvníci rozvojových témat přímo dotýkají. Trochu nepřímo lidi vzděláváme o rozvojové problematice formou přiblížení filantropie. Tak abychom nestáli jen s nataženou rukou, ale aby se darování dostalo do všedních životních úkonů. Např.: jdu si koupit kafe, tak si vyberu kávomat, kde dávají z každého prodaného nápoje 2 Kč na Bez mámy (kávomaty na středních školách v MSK). Nebo nakoupím dárky na Vánoce v obchodě, kde výtěžek putuje na projekty v Tanzánii (www.darekzafriky.cz).

OÁZA v Raškovicích: dějství druhé - Sen se začíná plnit

Tak se i stalo. Sen se začal plnit. Nejprve na papíře, kdy Zdeňkovy vize začal zhmotňovat projektant do podoby technické dokumentace, za nějaký čas se jako mávnutím kouzelného proutku v kurzech znenadání objevil jeden neuvěřitelný stavitel, který prohlásil: „Já Vám to pomůžu postavit“. A tak konečně, na jaře roku 2008 - v době Zdeňkových osmdesátých narozenin, začala starou hospodářskou budovu postupně nahrazovat hlavní budova OÁZY ŠŤASTNÉHO A ZDRAVÉHO ŽIVOTA. Když se na konci roku stavba zastřešila, považovali jsme to za malý zázrak.

Po celou dobu stavby se nepodařilo získat žádnou dotaci, někteří odmítnutí finanční podpory dokonce zdůvodnili tím, že projekt považují za příliš ambiciózní a mají obavu, že by se v tomto případě jednalo o zmařenou investici. Na druhé straně se ale našlo o to víc přátel ochotných nezištně přiložit ruku k dílu a těch, kteří dokonce přispěli i finančními dary. Všem jim patří velké díky.

Každý, kdo kdy postavil dům, ví, že hrubou stavbou to všechno teprve začíná: končí období, kdy stavba postupuje mílovými kroky dopředu a začíná mravenčí práce. Těch malých i velkých zázraků ale přibývalo a vlévaly Zdeňkovi i Lence krev zpátky do žil v dobách, kdy si sahali doslova na dno svých fyzických i psychických sil, o finančních prostředcích ani nemluvě.

Sbírka Pošli to dál ...

Tip do města: Sweetsen fest

Tento týden se bude konat již jedenáctý ročník frýdecko - místeckého festivalu Sweetsen fest. Je to velmi zajímavá akce, která podporuje rozvoj místní hudební scény. Vystupují na něm totiž pouze místní kapely. A proto se každý rok objevuje na prknech festivalu spousta nových jmén. Prostor dostávají ale také ty již známější.

Letos poprvé bude festival trvat celkem čtyři dny. „Na podporu sbírek letos opět bez nároku na honorář vystoupí desítky frýdecko-místeckých umělců z hudební, taneční, divadelní i filmové oblasti, kteří se představí na 6 samostatných scénách,“ píší organizátoři festivalu.

Sweetsen fest začne dnes, ve středu 25. června v parku Svobodu u sídliště Slezská. Na scéně Rejnok proběhne ve středu hudebně – literární pásmo, během kterého společně vystoupí místní hudebníci i básníci. Později na stejném místě proběhne také promítání filmů z dílen frýdecko-místeckých amatérů. Ve čtvrtek bude festival pokračovat v Pavlač Šapitó v areálu stadionu TJ Slezan, kde vystoupí celkem 7 kapel. Mezi nimi například alternativní Die Biene Maja nebo Bad Joker’s cream.

Hlavní část festivalu pak tradičně proběhne v pátek a v sobotu – v prostorách již zmíněného stadionu TJ Slezan. Zde budou dvě scény, jednak především rocková scéna a potom elektroscéna místních DJs a hip-hoperů. Klidnější část festivalu (zejména folková) proběhne v nedaleké hospůdce U Arnošta. Mezi hlavní hvězdy budou asi patřit kapely Downbellow, Trochumoc, Líheň, René Souček, Meybe a Slepí Křováci.

V tyto dny vystoupí také někteří muzikanti spojení s mikroregionem. Zahraje kapela Bandjeez, jejíž frontonem je syn doberského místostarosty David Stypka, a také Veny alias Václav Baran se svým písničkářským projektem. V učinkující kapele Kaczi hraje raškovický muzikant Aleš Nitra.

Můj osobní pocit je ten, že Sweetsen nabízí novým kapelám prostor, kde mohou vystoupit, a proto počet místních kapel rok od roku vzrůstá. A objevují se i nové hudební styly ... Organizátoři navíc každý den vydávají nové CD s účinkujícími kapelami, a ty se tak dostávají ve známost dalších hudebních promotérů napříč Českou republikou.

Navíc Sweetsen fest podporuje i místní charitativní organizace – lidé neplatí žádné vstupné, místo toho mohou věnovat peníze na dobročinné účely. Letos tak peníze budou vybírat organizace Adra, Charita, Podané Ruce a Opora dětem. V minulosti již festival vynesl na dobročinné účely více než 350 tisíc korun.

Dobrfest měl kvalitní dramaturgii

14. června se v areálu restaurace Cyklobar konal další ročník již zaběhlého festiválku Dobrfest. Akci pořádal Doberský kulturní spolek pod vedením Václava Barana. Průměrná návštěvnost festiválku je kolem necelých dvou stovek hostů, a podobné to bylo i letos.

Přišel jsem bohužel později, až když hrála hudební skupina Acoustic session. Předtím hráli dva písničkáři, což bylo novinkou letošního ročníku – nikdy předtím zde písničkáři nevystupovali. Když jsem přišel, byl areál celkem zaplněný, a bylo znát, že panovala předletní pohoda. Akce nebyla žádným profesionálním festivalem plným reklamních stánků a bannerů, ale spíše produktem nadšení. Jak řekl zpěvák účinkující kapely Vecktor – „Jste taková dobrá parta, tady v té Dobré je to takové dobré.“

Blues – folková kapela Acoustic Session hrála sice zajímavě, ale nijak zvlášť mne nenadchla. Hudební provedení jejich skladeb mi přišlo příliš profesionální a chladné. Ale zahráli některé skladby jiných autorů, které byly u publika oblíbené. K nim patřila například píseň Stříhali do hola malého chlapečka od Vladimíra Mišíka.

Po Acoustic session hrála kapela Vecktor z Havířova, hudební skupina docela mladých kluků. Oslovila mne mnohem více. Hned na úvod uvedli, že hrají pop. Myslím, že to od nich není kalkul, že by se chtěli stát populárními, ale spíše ten pop v sobě opravdu cítí. Ve velkém počtu jejich skladeb byl cítit vliv Tomáše Kluse, a to zvláště ve zpěvu. V některých skladbách jsem objevil i vlivy dalších známých skupin – například Mňágy a Žďorp, Xindla X a nebo Sta zvířat. Jejich hudba byla sice trochu neučesaná a aranže nebyly úplně domyšlené, ale na to, že hrají teprve rok a jsou tak mladí, šlo o velmi dobrou muziku.

Meybe už hráli na Dobrfestu podruhé. A musím říct, že jejich vystoupení pro mne bylo překvapením. Z nudné kapely minulého ročníku se z nich staly hvězdy tohoto ročníku. Byť musím říct, že místy to s tou 'hvězdností' trochu přeháněli. Už nástup měli dobře zvládnutý, měli předpřipravený hudební úvod, do kterého potom začali hrát. Byli první, kdo pořádně roztancoval publikum, měli dobré reakce od publika a měli v něm asi i své stálejší fanoušky. Dobrý byl okamžik, kdy zpěvák zařval ve vhodný okamžik jedné písně „Udělejte nějaký kravál,“ publikum zareagovalo a jeho řev se dobře hodil do písně. Styl kapely mi někdy silně připomínal kapelu U2, jindy zase takový ten moderní pop-neo-punk. Dobré aranže, profesionální provedení, jen mi trochu chybělo to, že se po hudební stránce více nepředváděl klávesák.

Poslední kapelou byla už klasická kapela Dobrfestu Máma mele maso, byť trochu v jiném složení než dříve. Musím ale říct, že zmenšení počtu členů kapele prospělo, dobře vyznělo originální charisma hlavní zpěváka Ondřeje Nováka, mimochodem doberského zastupitele. Měli moc dobře vybrané písně, něco od Cranberries, něco od Red hot Chilli peppers, titulní píseň filmu Once, Alelujah ze Shreka. Vybrali i docela dobré české písně, akorát ty Kabáty zrovna v lásce nemám. Byla to prostě svérázná zábavová kapela hrající oblíbené ale ne provařené hity, jenom bych trochu doladil aranže. Místy hrály dvě doprovodné kytary v podstatě to samé a sólový kytarista by měl nabrat trochu více jistoty. 

Letošní ročník se prostě povedl, návštěvníci se také zdáli spokojení a ze vstupného se vybrala docela dobrá částka na charitu. Vzpomínal jsem na první ročník, kdy hrály skoro jen punkové kapely, a byl jsem spokojený z toho, kam festival směřuje. A na závěr, při poslední kapele, jsem si prožíval takovou svoji vnitřní euforii. Tak nějak z toho, jak to v Dobré dobře funguje.











Fotografie mi dal k dispozici Michal Návrat.

Pozvánka na několik kulturních akcí v mikroregionu na příští týden (16. - 22. června)

Zavádím novou rubriku, která bude vycházet pravidelně každou neděli. Bude se zabývat tím, co se děje v mikroregionu příští týden.

Zájezd na včelařské farmy

Základní organizace Českého svazu včelařů v Dobré zve na jednodenní včelařský zájezd na včelařské farmy. Akce se uskuteční v sobotu 21. Června, sraz je v 8 hodin v Dobré střed. Hlavními tématy zájezdou jsou provoz včelí farmy, chov včelích matek, tvorba oddělků, kočovná zařízení a výroba medoviny. Cílová místa zájezdu jsou na území okresů Nový Jičín a Přerov.

Letní slavnost sportovců spojená s nočním karnevalem

Takový název nese sportovní den, který se 21. června koná v Dobraticích. Akce je spojená s historickým postupem místního fotbalového družstva do místní 1. A třídy. Začne v 16:30 dovednostními soutěžemi pro děti, po sedmé hodině začne noční karneval za doprovodu skupiny Flash. 

Den Raškovic

Raškovice oslaví svůj den v sobotu 28. června na fotbalovém hřišti. V časných odpoledních hodinách začne program pro děti a mládež: skákací hrad a trampolína, malování na tvářičky a airsoftová střelnice. Později se připojí také soutěže pro děti a ukázka umění místních Judistů. Následně začne také hudební program, první bude hrát místní kapela Alter ego, později kapela Kaczi Kateřiny Koulákové a hvězda Martin Chodúr s kapelou. Na závěr zahraje zábavová kapela HEC. Akce bude zakončená ohňostrojem.

Ostatní informace

Na stránkách obce Dobrá se lze dočíst o dvou nalezených psech – Jack Russell Terier (Barva: hnědo–bílá, telefon 604 866 090) a Kavalír King Charles(Obecní úřad Raškovice, telefon 558 692 220, 602 569 713). 

Základní a mateřská škola v Raškovicích sbírá staré koberce. Na stránkách školy se píše: „Koberec použijeme jako podklad na ochranu podlahy tělocvičny během rekonstrukce stropu. Koberec Vám samozřejmě již nevrátíme, ale dovolíme si jej za Vás ekologicky zlikvidovat.“ Pokud chcete přinést koberce, ozvěte se do 18. června na sekretariát školy: 558425551. 

KDU-ČSL Frýdek-Místek sbírá kola pro Afriku. Díky této akci můžete věnovat svá stará kola obyvatelům rozvojových zemí Afriky. Přivést kola můžete každou středu do kanceláře KDU-ČSL ve Frýdku-Místku, Palackého 129 (naproti Národního domu v Místku), a to vždy ve středu od 15:00 – 17:00 nebo taktéž po telefonické domluvě na telefonním čísle 777646632 i jiný den.

Frýdecko-Místecká škola jógy Karakal oznámila na webových stránkách Raškovic, že nové kurzy cvičení jógy v Raškovické Oáze zdravého a šťastného života začnou 15. září. Cvičení jógy pomáhá po duševní i fyzické stránce a součástí výuky budou i relaxační cvičení.