Rozhovor: s místostarostou Dobré Milanem Stypkou o Dobré, o jeho úspěších a podobně

Nedávno skončily obecní slavnosti, Velká Doberská. Jak hodnotíte úspěch této akce letos? Já mám pocit, že byla celkem povedená a že i lidi přišlo celkem dost.
Ten pocit sdílím i já. Ono připravit takovou akci není vůbec snadné, zatímco roky 2011 a 2012 jsem se snažil organizačně zajistit já osobně, už v loňském roce jsme se jako obec obrátili na agenturu. Pochopitelně jsem s nimi řešil výběr umělců a celý program od folklorních souborů ž po závěrečnou kapelu. Úspěch akce přímo závisí na počasí a my opět měli štěstí, lidé si cestu do areálu našli a snad se i pobavili.
Letos se konal i zajímavý doprovodný program, soutěž v házení vajíčkem. Jak Vás tato myšlenka napadla? Dobrá nemá moc tradic, chcete, aby se z toho házení vajíčkem udělala nějaká tradice?
Díky za tento dotaz – ano, chtěl bych z této povedené soutěže udělat tradiční zábavu. Tato myšlenka mne sice napadla a realizovali jsme ji v Dobré poprvé, ale jistě není moje, to mi nepřísluší. Navíc tuto disciplínu převzalo i Sdružení obcí povodí Morávku jako finálovou soutěž v rámci každoročního pořádání Sportovního dne SOPM.
Nyní končí Vaše volební období. Jak se Vám uplynulé čtyři roky místostarostovalo?
Nebýt zdravotních problémů, které mne po jistou omezily v aktivitě, pak mohu směle říct, že jsem spokojen. Ne zcela úplně, to jistě ne, ale většina věcí se během těch čtyř let podařila, a hlavně převažovaly ty pozitivní reakce nad těmi negativními (ze strany občanů...), ale jde o práci pro lidi a s lidmi, a každý člověk je originál, má své potřeby a přání.
Co hodnotíte jako svůj největší úspěch?
Aby to neznělo příliš nadneseně a povýšeně, víte co...asi zapojení velké spousty lidí do organizace rozmanitých akcí sportovního nebo kulturního charakteru, a jejich chuť to pro ostatní připravit, aby se pobavili, toho si cením nejvíce.
Je něco, co se Vám podle Vašeho názoru povedlo?
Ta vajíčka už tady byla zmíněna...ne, to jen zlehčuji, ale stejně si myslím, že přilákat lidi na něco nového, dát jim možnost se potkat, povykládat – pak takovou povedenou akcí byl dlouhodobý turnaj v pétanque a cvičení s paní Rossanou. Pokud bude obojí pokračovat, budu moc rád.
Dobrá v poslední době zažívá celkem zajímavý rozvoj, konají se různé akce, různé instituce a organizace přicházejí s novými projety. Souhlasíte, že se úroveň kultury v obci zvedá? A čím je to podle Vás způsobené?
Máte pravdu, úroveň kulturního a společenského života v obci doznala změn. Je to možná způsobeno informačními toky, jichž rozhodně přibývá, dobrá činnost s webovými stránkami obce – zde jsou prezentovány vlastně všechny aktivity, akce, které se konají nejen pod hlavičkou obce, ale také ty, jež obec podporuje třeba jen finančně. Navíc zde chci uvést, že se vedení obce nebrání nápadům občanů.
Plánujete být opět místostarostou i po těchto volbách?
Toto dost dobře plánovat nelze, ale rád bych se spolu s týmem podobně smýšlejících lidí pokusil o pokračování v realizaci našich snah i v dalším období. Rozhodnou však občané.
A co byste v případném následujícím volebním období chtěl nejraději prosadit?
Ty záležitosti vycházejí ze zpracované Strategie rozvoje obce na období 2014 – 2020. Podílel se na ní celý tým složený ze zástupců institucí v obci, zastupitelé, všichni, kdo mají zájem se o Dobrou a život zde „postarat“. Myslím si, že tento materiál není jen k podložení nohy od stolu, ale má v sobě potenciál, ukazuje směr rozvoje obce a vychází z dotazníkového šetření mezi občany. Zde je potřeba všem účastníkům šetření (a že jich bylo hodně...) poděkovat. Těmi „rychlými“ úkoly je řešení parkování v obci. Po vybudování nového chodníku se hlavní silnice zúží a neumožní parkování v takové míře, na niž byli občané zvyklí, proto bychom rádi jednali s majiteli nemovitostí a nájemci obchodů o možném parkování v zadních traktech objektů, rovněž hodláme projekčně připravit parkování kolem parku.
Nedávno jste vytvořili strategii dalšího rozvoje obce. Jak s touto strategií chcete dále pracovat?
Strategie rozvoje je sice velmi důležitý dokument, ale není dogmatem – příklad: chceme pokračovat v přípravách projektu využití areálu „Sparta“, nebude se jednat „jen“ o sportoviště s kvalitním zázemím, ale také o relaxační, oddechové a druhé kulturní centrum. Ale nepomůžeme-li si dotací z evropských fondů, jen stěží takovou investici realizujeme.
Strategie nenabízí řešení jen velkých projektů a konkrétních investic, ale podchycuje rovněž spolkový život – opět příklad: rekonstrukce budovy hasičské zbrojnice ve svém výsledku (a po úpravě projektu vnitřního členění budovy...) umožní vybudování místností pro klubovou a spolkovou činnost. Těch příkladů by bylo jistě více – jedno je důležité, strategie jen určuje směr, kterým si občané přejí vést svou obec, nesmíme však zapomenout, že vedení obce spoléhá na jejich pomoc, a když ne pomoc, aspoň na shovívavost při řešení dalších problémů, které naše občany souží.
Je podle Vás něco, co v Dobré vyloženě chybí?
Jsme příměstská obec, a jako taková máme svá specifika a „všude blízko“, občané mohou absenci služeb řešit návštěvou města, také k odborným lékařům je to blízko...a přesto mne napadá, co bych mohl uvést jako konkrétní odpověď na vaši konkrétní otázku – chybí nám „náves“, vysvětlím...chybí zde klidová zóna v centru obce. Když si vzpomenu na letitý „boj za semafor“ uprostřed obce na hlavní silnici mezinárodního charakteru a následný boj o obchvat naší obce, vždy si vybavím tu spoustu lidí, tu spoustu dobré pozitivní energii na jednom místě a pro jednu věc. Semafor funguje spoustu let, obchvat rovněž, ale klid v centru obce stále není. Prvním krokem k vybudování „návsi“ jsou chodníky. Ty zcela změní ráz centra. Také zúžení vozovky (zatím jen na jedné straně...) by mělo přispět k tomu, aby si řidiči uvědomili, že jedou PŘES OBEC, a že by měli jet pomaleji, aby si všimli, kterak se tvář obce mění – dalšími kroky budou úpravy zastávek, plotů, obchodního centra u paní Slávky, snad i veřejné zděné WC...jen aby to nevyznělo, že tím, co opravdu (vyloženě) chybí, je právě ono WC...
Zatím se mi zdá, že Sdružení obcí povodí Morávky není příliš aktivní, že se na této úrovni toho moc neděje. Souhlasíte se mnou, nebo si myslíte, že je tato spolupráce obcí celkem živá?
Málem jsem s vámi souhlasil, ale po krátkém zauvažování bych chtěl poněkud poopravit vaše tvrzení. Je jasné, že každá z deseti obcí tohoto sdružení má své specifické problémy, ale najdou se i takové, které si vysloveně zaslouží spolupráci třeba jen dvou nebo tří spolu sousedících členských obcí, např. úvaha o pokračování cyklotras či cyklostezek (to je stálý problém obcí „nahoře“,,,), nebo společný sběrný dvůr pro obce Pražmo a Raškovice, a v poslední době pak snaha o prodloužení MHD z Frýdku-Místku do Nošovic a zapojení do systému příměstské hromadné dopravy... hmatatelnou spoluprací všech deseti obcí je pořádání Sportovního dne – zde se setkávají děti i dospělí všech obcí.

Rozhovor: s ředitelkou doberské školy Mgr. Radkou Otipkovou o ekoškole, o moderní technologii ve výuce a dalších projektech

Mgr. Radka Otipková a žákyně ZŠ Dobrá

Nejprve byl bych rád, kdybyste řekla něco o sobě. Mohla byste se trochu představit, případně napsat, kde jste pracovala dříve a podobně?
Vystudovala jsem učitelství českého jazyka a dějepisu na Filozofické fakultě Ostravské
univerzity. Do ZŠ v Dobré jsem nastoupila v roce 1996. Mou srdcovou záležitostí na této
škole byla několikaletá koordinace tvorby a realizace Školního vzdělávacího programu Dobrá
škola-dobrý start. Funkce ředitelky jsem se ujala v srpnu 2012.

Podařilo se Vám již za tak krátkou dobu něco změnit?
Řekla bych, že za 2 roky se nám toho podařilo ve škole docela hodně a vše určitě
nezachytím. Jedním z mých prvních cílů bylo vytvořit klidné pracovní prostředí s využitím
moderního informačního systému, který umožňuje zpracovávat potřebnou školní agendu
a data elektronicky a poskytuje jednoduchý, rychlý a bezpečný přístup k potřebným
informacím nejen pedagogům, ale také rodičům a žákům. V současné době je plně funkční
včetně elektronické třídní knihy a na 2. stupni také elektronické žákovské knížky.

Jsem ráda, že se nám podařilo prohloubit spolupráci s obcí Dobrá, co se týče
nejrůznějších kulturních, společenských, ale i sportovních akcí. A do života školy se kladně
promítá také úzká spolupráce s doberskými spolky, které nám pomáhají při nejrůznějších
projektech a akcích pro děti, a rovněž my se jim snažíme vždy vyjít vstříc.
 
Velkou radost mám z postupné změny vnitřní tváře školy, kdy díky finanční podpoře
Klubu rodičů budujeme relaxační koutky na chodbách školy, které slouží žákům k odpočinku
či zábavě o přestávkách.

Podařila se nám také realizace dopravního hřiště včetně jeho vybavení, z čehož mají
radost především menší děti. Nyní jsme v soutěži společnosti Goodyear získali 100 000 Kč na výukové a bezpečnostní dopravní prvky.

Pro žáky vznikly nové projektové dny a škola se zapojuje do nejrůznějších sportovních
akcí, dokonce opakovaně vyhrála v nejvyšší účasti žáků na Hornické desítce. Snažím
se být žákům blíž, najdu si čas podívat se na jejich projekty, číst s prvňáčky, účastnit se
žákovských soutěží a akcí, což mi umožňuje sledovat celkové klima školy.

Krůček po krůčku se nám daří rozvíjet dobrou školu, která obstojí v očích žáků, rodičů,
pedagogů a veřejnosti. Mám vedle sebe skvělý tým lidí, na který se můžu spolehnout a se
kterým se nám daří dobrou školu budovat.

Jaké máte další plány se základní školou, chtěla byste něco pozměnit nějak výrazně?
Naše škola je zaměřena na environmentální výchovu a na práci s IC technologiemi.
Tyto dvě priority do značné míry určují další směřování školy, její možnosti, inovace a
aktivity. V oblasti environmentální výchovy jsme úspěšní a dosahujeme výborných výsledků
nejen na místní, ale i celorepublikové úrovni, což potvrzuje čerstvě obhájený mezinárodní
titul Ekoškoly, který jsme převzali v červnu 2014 v Senátu ČR.

Informační technologie jsou oborem, který vzhledem ke svému rychlému vývoji přináší
stále nové možnosti, ale také finanční potřeby a snahu pedagogů držet s těmito trendy
krok a připravit na ně naše žáky. Bez znalostí využití IC technologií se vzdělání ve 21. století
neobejde. Změnou, která nás čeká v novém školním roce, je realizace 2 úspěšných projektů,
díky kterým dojde k vybavení zeměpisné učebny moderními technologiemi včetně 30 tabletů
pro výuku 1:1 a ruku v ruce s tím půjde nezbytné vzdělávání pedagogů ve výuce s tablety.

Mým snem, co se týká zázemí pro naše žáky a praktického naplnění principů Ekoškoly,
je získat dostatečné finanční prostředky na přebudování nevyužitého školního atria na
naučnou zahradu, kdy vnikne nejen výukové a relaxační zázemí pro žáky, ale také příjemné
místo pro moderní environmentální vzdělávání, projektovou výuku, volnočasové aktivity a
setkávání místní komunity.

Plánů a snů je samozřejmě více...

Škola má několik certifikátů. Jedním z nich je certifikát Rodiče vítáni. Můžete trochu
přiblížit, o co se v tomto případě jedná?
Jedná se o označení školy, která je vstřícná k rodičům. U zrodu této značky stála
v roce 2011 společnost EDUin. Naše škola splňuje jasně stanovená kritéria a zaručuje
rodičům základní pravidla vstřícné komunikace, dostupnost informací o škole na webových
stránkách, možnost konzultací, flexibilitu při sjednávání schůzek a mnohé další. V současné
době je certifikováno asi 400 škol v republice. Podrobné informace včetně rozklíčení
jednotlivých kritérií jsou na www.rodicevitani.cz, kde je také mapa škol se značkou RV.
 
Myslíte, že škole prospělo zateplení a výměna vnějšku budovy. Uspoříte třeba více peněz, které budete moci použít na rozvoj školy?
Na revitalizaci školy jsme se dlouhá léta těšili a stále z ní máme obrovskou radost,
ať už se týká vnitřního či vnějšího prostředí. Zateplení prospělo samozřejmě také esteticky,
škola prokoukla a je prozářena přírodním barvami.

Snížená spotřeba plynu se už projevuje, i když letošní mírná zima větším úsporám
nahrála. Nicméně konečné závěry budeme dělat až na konci roku 2014. Rozpočet od
zřizovatele na tento rok už s úsporami počítal a byl nám částečně krácen. Bude tedy záležet
na obci, jakým směrem finanční prostředky využije.

Ve škole existuje i centrum interaktivní výuky. Můžete to trochu přiblížit, co to je, jak to funguje a podobně?
Vzhledem k zaměření školy klademe u žáků důraz na práci s informačními a
komunikačními technologiemi, aby jejich využívání bylo pro naše absolventy zcela běžné.
 
Prostředky IC technologií jsou využívány ve všech vyučovacích předmětech na 1. i 2.
stupni. SMART Centrem interaktivní výuky jsme se stali v roce 2011 a znamená to, že
škola podporuje využívání moderních technologií ve výuce, rozvíjí metody a postupy
práce s interaktivní tabulí SMART Board a dalšími moderními pomůckami. Učitelé se
cíleně vzdělávají, rozvíjejí, vystavují digitální učební materiály na několika portálech
(např. www.zsdobra.cz, www.veskole.cz, ...), sdílíme zkušenosti, přístupy k výuce a máme
vyškolené tři lektorky interaktivních tabulí SMART Board. V roce 2014 jsme získali certifikát
SMART Vzorová škola.

Dělají se ve škole i nějaké další zajímavé projekty?
Samozřejmou součástí našeho vzdělávacího programu Dobrá škola-dobrý start
je právě projektové vyučování, které u žáků podporuje týmovou spolupráci, toleranci
a vzájemnou pomoc. V každém ročníku jsou zařazeny vícedenní projekty zaměřené na
průřezová témata environmentální výchovu, mediální výchovu, multikulturní výchovu
atd. Máme šikovné a nápadité děti, které jsou aktivní a obohacují výuku nejrůznějšími
prezentacemi, modely, dramatizací, ale také jsou velmi empatické a dovedou pomáhat.
Náš ekotým spolupracuje s Adrou a pořádá různé sběrové akce, máme adoptovanou opičku
v ostravské ZOO, nebo spolupracujeme s domovem se zvláštním režimem Beskyd DZR, který naše děti vyzdobily malbami.

Mezi žáky jsou velmi oblíbené také celoškolní projekty, například Den Země, Den
evropských jazyků nebo Sportovní den. S veškerými výukovými projekty a akcemi se můžete
seznámit na našich webových stránkách: http://www.zsdobra.cz/wiki/doku.php?id=sk._rok_2013_14

Obecně se říká, že je čím dál tím méně dětí. Má s tím nějaké problémy i Vaše škola?
Tyto problémy zatím nepociťujeme, v posledních dvou letech nám počet žáků
stagnoval a ve školním roce 2014/2015 nám dokonce vzroste přibližně o 15, což nás
samozřejmě těší.

Rozhovor: s Alešem Nitrou o hudbě, o jeho kapelách a komponovaných večerech v raškovické knihovně

Už dlouhá léta se pohybujete v hudební oblasti. Čím Vás hudba oslovuje?
Hudba je pro mne jako pro většinu lidí součástí života, asi bych si bez ní svůj život neuměl dost dobře představit. Vnímám ji jako jazyk, kterým komunikujeme na trochu jiné úrovni než národními jazyky, jde hlouběji, je abstraktnější a velmi mocná při přenášení emocí, což se snažím mít jako muzikant stále na zřeteli. Nerad bych přenášel na spoluhráče či posluchače negativní emoce. Zároveň věřím, že jejím správným používáním můžeme naši realitu „vylepšovat“. Asi nejvíce zajímavým hudebním aspektem je souhra a improvizace, když fungují, je to nepopsatelný zážitek.
Již dlouho funguje skupina Almára, hrající hudbu někde mezi jazzem a Word music. Jak dlouho už almára funguje, v kolika letech jste s touto kapelou začínali? Byla to Vaše první kapela?
Almáru jsme dali dohromady, pokud si dobře pamatuji někdy kolem roku 2000 (to nám bylo od 26 do 30 let) – impulsem byla moje spolupráce s Markem Paučkem, z které vzešlo naše neoficiální album „Římská nula“ – nahrávali jsme jednotlivé skaldby asi dva roky při svých občasných hudebních setkáních, až jsme zjistili, že máme desku. Almára nebyla mou první kapelou, předtím jsem prošel od gymnaziálních let více skupinami různých stylů, od hard rocku po folk.
Ve svých kapelách máte celkem rozsáhlé hudební rozkročení, hrajete jazz, blues, Word music a tak dál. Jaký hudební žánr nejraději posloucháte, jaká hudba Vás baví?
Baví mne všechny styly, kterým se věnuji a mnoho dalších. Nejsem muzikant, který by ctil jediný styl, mám rád pestrost. Poslední dobou toho moc neposlouchám, více cvičím a hraju. Poslouchám spíše cíleně, abych se něco naučil. Už jsem se odklonil od „tvrdé“ muziky, kterou jsem dříve poslouchal i hrál, stále více se kloním k akustické muzice. Je jasné, že při té stylové otevřenosti, o které mluvím výše, jsem docela uzavřený mnohým stylům – nic mi neříká tvrdá metalová hudba (především agresívní, a té je většina), techno a mnoho dalších.
A jaká hudba se Vám nejlépe hraje?
Jak jsem říkal, na stylu až tak nezáleží, spíše na stejně naladěných spoluhráčích a posluchačích. Nejlépe se mi, asi jako všem muzikantům, hraje hudba, která jde ze mě.
Máte nějaký muzikantský sen?
Nevím, snad že by bylo fajn, kdybych se hudbou uživil, a to s tím, že bych hrál jen to, co mne baví.
Slyšel jsem, že jezdíte na kole do práce do Ostravy, kde učíte angličtinu. Jaké to je, muset každý den ujet více než 30 kilometrů? 
Tam a zpět je to necelých 60 km, nejezdím však tak často. Nejsem fanatik , beru kolo jako relaxační a dopravní prostředek spíše než jako sport. Jezdím, když je příhodně, tj. cirka od dubna do začátku října jednou, maximálně třikrát týdně.
S místní knihovnicí spolupracujete na vytváření pravidelných komponovaných večerů s hudbou a předčítanou literaturou. Jak tento koncept vznikl?
Nápad jsem dostal já, když mi došlo, že docela málo lidí v mých rodných Raškovicích vědělo, že se věnuji hudbě (neb jsem celý život spíše hrával jinde – většinou ve Frýdlantě nad Ostravicí) a že bych tedy „doma“ rád něco vytvářel. To propojení mne napadlo už dříve, když jsem s almárou dělal komponovaný pořad s jednou mladou autorkou. Jsem moc rád, že naše paní knihovnice i obecní úřad jsou tomuto pořadu nakloněni. Je to moc příjemné a zároveň výzva, vymýšlet nové a nové náměty a propojení, hledat vhodné knížky, číst je, hledat ukázky tak, aby se propojily s písničkami, a hrát různé styly.
Na jaká témata jste už tyto komponované večery měli, co bylo podle Vás nejzajímavější?
Už jich bylo docela dost: rychle si vzpomenu na tyto: Fenomén Betales, Rytmus v nás, Pohádkové vánoce, Na lidovou notu, Voskovec, Werich aj. Ježek, S kytarou kolem světa, Hudba z filmů, ... Pořad již běží dva roky, je to zhruba sedm až osm dílů ročně.
Co plánujete na další rok?
Mám nějaké náměty připravené a spoustu nápadů, musím je ještě dotáhnout. Rád bych připravil slovenské písničky, muzikály, zase něco k vánoců, Suchého a Šlitra, Karla Kryla, a tak dál.
Kdy budete v nejbližší době mít nějaký koncert v mikroregionu?
Pokud se počítá Frenštát, tak s jazzovým LAM Triem hrajeme v pátek 22.8. na náměstí od 17 hodin.

Profil Aleše Nitry.

Rozhovor: s Čestmírem Ježem o zahrádkářích

(rozhovor vyšel v Doberských listech v únoru 2011)
... 

Vy často přednášite?
Jsem šéfem instruktorů ve Frýdku-Místku a přednášek mám v zimním období asi takových osm devět po okrese Frýdek-Místek. Dvě přednášky ročně mám po okrese

Odkud čerpáte informace na tyto přednášky?
Chodím hlavně na zahradkářská školení, třídenní je vždycky v Ostravě a pak celou zimu probíhá školení v Olomouci..

Přenášíte si  informace z těchto školení i na svou vlastní zahrádku?

Zkouším nové věci na své zahradě. Teďkom zkouším nový způsob řezu jabloní, takzvaný klik. Ten spočívá v tom, že na stromě není rodící větev starší než tři roky, protože odrůda jabloní je nejakostnější v jedno až tříletém dřevu, a když to dřevo stárne, tak se jakost a velikost ovoce ztrácí.

O jakých tématech přednášíte?

Nové odrůdy švestek, jejich cukernost a pěstování. Pak mám střih švestek, řez jabloní na klik. Pak mám hroznové víno a přípravu půdy. Na ochranu stromů a rostlin se necítím, protože na to musí mít člověk větší vědomosti.

Děláte v Dobré třeba i přednášky i pro veřejnost?
Já jsem informoval o současné přednášce o balerinách na vývěsce na obecním úřadě s tím, že je to veřejnosti přístupné, že každý, kdo chce, si to může přijít poslechnout. Tady je velice malá návštěvnost. Dělal jsem přednášku o řezu v Dobraticích, informoval jsem o tom na obecní vývěsce a na nástěnce u invalidních důchodců, přišlo tam šedesát občanů Dobratic, ani jeden z Dobré.

Máte Vy sám něco zajímavého na zahradě?

Ne, mám jenom hroznové víno, meruňky a šest odrůd nektarinek, které mi zrají od půlky července do konce září.

Co Vás osobně baví na zahrádkaření?

Je vidět, jak to člověku roste. A příroda, ta mne táhne odmala.

...

Jaký je hlavní smysl českého zahrádkářského svazu?
Předávání zkušeností, podpora přírodních zahrádek, okolo šedesátých letech se ustanovovaly zahrádky, prakticky na rumištích , mokřadech, všechno se to zvelebovalo, postavily se chatky, tím pádem tam byla rekreace a každý si mohl vypěstovat vlastní zeleninu, která je bez chemie. A výstavy, to je hlavní, je to prezentace zahrádkářského svazu a toho, co se dá na zahrádce vypěstovat.

Budete dělát nějaké soutěže?
Měli jsme vždycky soutěž o nejkrásnější jablko. Ale zjistil jsem, že to není směrodatné, protože vyhrávají jenom ty vánočí jablka. Náš výbor by chtěl vyhlásit soutěž o největší jablko. To už není na krásu, ale je to na hmotnost. Zváží se, změří se obvod a vyhlásí se potom největší jablko. Chtěli bychom to dělat ve spolupráci s obcí, ať nad tím starosta převezme patronát.

Spolupracujete nějak se školou?

Spolupracujeme velice dobře se školou v Nošovicích, jejich výtvarné práce visí vždycky na zdech našich výstav, a ještě se školkou. Doberská škola nemá moc velký zájem spolupracovat.

Jaká je historie českého svazu zahrádkářů?

První založení bylo po válce v roce 1948 a mezi válkama a za války to bylo dohromady spolu se včelaři, okolo padesátých letech se začali zahrádkáři a včelaři od sebe oddělovat.

Ta historie se týkala doberského svazu nebo celorepublikového svazu?

Týkalo se to Dobré a byl to i celorepublikový trend. Zde s ovocnářstvím začal učitel Mališ, ještě mám strom, co rouboval na zahradě, je to hruška.

Mi říkal jeden pán, se kterým jsem mluvil včera na výroční schůzi, že před desítkami let měl zahrádkářský svaz spoustu členů, dnes, že je jich mnohem méně.

Přesně jsme měli 117 členů v roce 1989. Potom se to zničehonic snížilo na padesát. Teď máme 32 členů.

Čím to bylo způsobeno?

Za minulé doby nebyl sadbový česnek, nebyly hnojiva, nebyly sadbové brambory, velkoobchody nebyly a zahrádkářský svaz měl smlouvu s výrobci, že jsme to dostávali za určitou lacnější cenu, lacnější než v obchodě, a dělali jsme takzvané hromadné objednávky. Jak jsem se díval do kroniky, tak česneku se pro Dobrou objednávalo stočtyřicet kilo. Po devadesátém roku přišel útlum, už jsou velkoobchody, ve kterých si tyto věci může člověk nakoupit, a tím pádem ti lidé žádné výhody nemají, tím pádem o to nemají zájem.

Přináší to členství v zahrádkářském svazu ještě nějaké výhody?

Zaprvé, ty informace z přednášek, třeba o těch balerinách, se nedozví nikde. V časopise byl jeden článek, bylo tam popsaných pět odrůd, já jsem jich předváděl šedesát. V tom je ten rozdíl. A navíc jsem je nasměroval, kde si to můžou koupit, poradil jsem jim, jak si to vypěstovat.

Do českého svazu zahrádkářů se může přidat kdokoliv, kdo má svoji zahrádku?
Kdo chce se může stát členem, není to podmíněno zahrádkou. Když na balkóně pěstuješ orchideje, tak můžeš být členem zahrádkářů. Máme specializované zahrádkářské úseky, jeden z nich je specializován na jiřinky-fialky, a k nim nepotřebuješ být na zahrádce, to můžeš pěstovat doma za oknem. Ještě máme úseky specializované na mečíky a lilie. Každý ten úsek má své jméno.

Na Vaší výroční schůzi jsem se dozvěděl, že v Dobré existje i zahrádkářská osada, to jsem nevěděl. Kde se nachází a jak je velká?

Zahrádkářská osada byla založena někdy v roce 1968 nebo 1969, přesně nevím, a založili ji zaměstnanci výzkumného ústavu. Je tam dvanáct členů, mají to pěkné, starají se. Mají to zejména na relaxaci, kdysi tam pěstovali i zeleninu. Nachází se směrem jak jsou u Sýpky Lentilky, když jdu okolo Lentilek směrem na řeku, tak po pravé straně před kolejema. Je to v ochranném pásmu kolejí, tedy se tam nemohly stavět rodinné domky.

Jak dlouho už jste předsedou zahrádkáského svazu a dosáhl jste nějakých úspěchů?
Třetí volební odbobí. Myslím si, že ti zahrádkáři, kteří chodí na výroční schůze, mají více vědomostí, než měli.

Co by jste v Dobré změnil?

Změnil bych mentalitu doberských občanů, aby se více zapojili do veřejného života v obci.

Starosta Dobré Jiří Carbol bude kandidovat do senátu

Starosta Dobré Jiří Carbol bude kandidovat do senátu. Můj blog tuto jeho kandidaturu podporuje a proto s ním přináším rozhovor.

Rozhodl jste se kandidovat do senátu. Už jste si prošel různými funkcemi, myslíte, že získáte v senátu nějaké nové zkušenosti?

-        Rozhodnutí o přijetí kandidatury nebylo úplně jednoduché.  S nabídkou kandidovat za mnou přišlo několik přátel z KDU-ČSL, kterých si velmi vážím, a tak jsem ji přijal. Myslím, že právě proto, že jsem prošel několik různých úrovní samosprávy, od obecní, přes krajskou až k práci poslance, tak jsem vybaven zkušenostmi do Senátu dostatečně.

Jsou nějací současní senátoři, kteří Vám jsou svými názory, svým životem nejbližší? A o co si myslíte, že Vy osobně můžete senát nejvíce obohatit?

-        Velmi si vážím našeho zástupce v Senátu pana ing. Stanislava Juránka, který je pro mne vzorem lidoveckého politika. Je myslím škoda, že nikdy nebyl v čele KDU-ČSL, ale to už je na jiný rozhovor. Co se týče obohacení Senátu, tak rozhodně to nedělám kvůli sobě, ale chci v Senátu zastupovat celý region frýdecko-místecka a frýdlantska.

Na jaké programové priority jste se rozhodl brát největší zřetel?

-        Mezi moje priority bude patřit ochrana zdravého životního prostředí, tedy v našem případě hlavně ovzduší. Obce musí mít možnost kontroly, čím někteří lidé topí, aby nás nemohli otravovat spalováním plastových a jiných odpadů. Dále se zaměřím na udržení zaměstnanosti a to zvýšením investic do našeho regionu. Také se chci věnovat oblasti zdravotní a sociální, kde mám mnoho zkušeností z působení na kraji a v parlamentu. Ze zdravotnictví se nesmí stát byznys, ale kvalitní veřejná služba.

Vím, že chcete mít v programu i dostavbu obchvatu Frýdku-Místku. Co říkáte na kritiku některých ekologů, že by se na jihu města neměl obchvat stavět?

-        Myslím, že už před více než deseti lety padlo zásadní rozhodnutí o výběru jižní varianty obchvatu. Dnes to všechno změnit by stálo obrovské peníze, které stát nemá. Situace je taková, že buďto bude jižní obchvat města Frýdku-Místku, nebo zůstane stávající průtah. Osobně podporuji odstranění průjezdní dopravy z centra Frýdku-Místku.

Snažíte se získat podporu i dalších stran? Jak jste v tom daleko?
Jaké máte plány s Dobrou, chcete být i nadále starostou?

-        Ano, oslovil jsem se žádostí o podporu Stranu zelených, protože máme v mnohém shodné programy pro komunální i celostátní politiku. Samozřejmě chci být kandidátem širší veřejnosti, abych mohl zastupovat zájmy lidí celého volebního obvodu č. 69.  Mám kořeny v tomto regionu, žiji tady a vím, co lidi trápí.  V Dobré chci zůstat a nadále působit ve vedení obce. Nejde mi o funkce, ale chtěl bych pokračovat v připravených projektech. Již dnes máme schválené dotace na zateplení budov Mateřské školy nebo vybudování Sběrného dvora na odpady. Máme také schválený Program rozvoje obce Dobrá do roku 2020, kterému jsem se velmi podrobně věnoval. Jak vidíte, máme v Dobré hodně připravených projektů.

Co je podle Vás nejvýraznější projekt, který se Vám v uplynulých čtyřech letech z pozice starosty podařilo prosadit?

-        Za největší úspěch považuji realizaci stavby Zateplení budov Základní školy v Dobré, na kterou jsme získali dotaci z Operačního programu pro životní prostředí. Díky 20 milionům z evropských fondů jsme provedli velmi úspornou stavbu, protože ročně ušetříme 500 tisíc korun za topení. Ale samozřejmě jsou i další velké investice, mezi které počítám dokončení splaškové kanalizace v obci v hodnotě přes 30 mil. Kč, rekonstrukci hřiště v zahradě mateřské školy za 2 mil. Kč, nebo výstavbu nových chodníků v centru obce, která právě probíhá.

Jak to vypadá se strategií rozvoje obce Dobrá. Vím, že jste dříve dělali anketu mezi občany, jak to pokračuje dál?

-        Na nutnosti plánovat rozvoj obce na více let se zastupitelé obce dohodli již v minulém roce. Letos v únoru jsme provedli rozsáhlé dotazníkové šetření, abychom zjistili názory a potřeby občanů. Anketa měla velký ohlas a byla pro obec velmi přínosná. Strategický plán rozvoje obce Dobrá do roku 2020 byl schválen Zastupitelstvem obce a je zveřejněn na našich webových stránkách: www.dobra.cz.

Myslím, že se v uplynulých čtyřech letech docela zvedla kulturní úroveň Dobré. Má to podle Vás nějakou příčinu?

-        Snažíme se pořádat různě zaměřené kulturní akce, jako příklad mohu jmenovat autorské pořady v multifunkčním sále, cestopisná vyprávění s projekcí, nebo zahrádkářskou výstavu, která se setkala s velkým zájmem a také tradiční předvánoční besídku žáků Základní a mateřské školy. Jsem velmi rád, že se nám podařilo zapojit občany do společenského života v obci. Patří sem také podpora sportovní činnosti, a to hlavně v oblasti mládežnického sportu.

Jak se Vám spolupracovalo s místostarostou Dobré Milanem Stypkou.

-        Osobně jsem přesvědčen, že naše spolupráce byla velmi dobrá a pro obec také prospěšná, protože jsme zajistili peníze z evropských i krajských dotací na obecní projekty. Všechny větší problémy jsme od začátku řešili společně a díky tomu se nám také vždy podařilo najít to nejvhodnější řešení.

A nyní trochu i k mikroregionu. Co se aktuálně děje v radě obcí povodí Morávky, má tato rada nějaké detailnější plány do budoucna?

-        Sdružení obcí povodí Morávky je velmi dobré a účelné spojení sousedních obcí od Dobré až po Morávku a je to pro nás všechny prospěšné. V současné době se také připravujeme na čerpání dotací z evropských fondů, protože jsme na startu nového plánovacího období. V nejbližší době pořádáme společný kulturní program pro seniory z celého sdružení, konkrétně v sobotu 16. 8. 2014 v areálu Kamenité ve Vyšných Lhotách.

Představení Malé galerie v raškovické knihovně

Poutní místo Prašivá, 90 let chaty Klubu českých turistů na Prašivé

V následující sérii článku představím čtenářům vesnickou galerii, která funguje v raškovické knihovně. Malá galerie funguje již více než 10 let a stará se o ni knihovnice Marie Zemanová. Jako první přináším rozhovor, který vyšel ve sborníku o galerii v roce 2007. Sborník se jmenuje Malá galerie Raškovice 1997 - 2007 a vydala jej obec Raškovice.

Galerie na vesnici, to je opravdu ojedinělý a vzácný úkaz..?

K zaujetí pro výtvarné umění i k myšlence provozování galerie mě před mnoha lety přivedla osobnost Evy Kučerové – Landsbergrové .To setkání bylo pro mne osudové. Poprvé jsem měla možnost pracovat s člověkem, pro něhož je lidské nasazení a profesionalita naprostou samozřejmostí.

Při organizování výtvarných aktivit a především při instalacích konkrétních výstav mi Eva poskytla příležitost se mnoho naučit a získat k této oblasti blízký, vnitřní vztah.Tuto bytostnou zkušenost jsem zúročila při své samostatné práci ve Střediskovém kulturním zařízení v Raškovicích  v letech 1986-1991, kde jsem spolu s dalšími činnostmi uspořádala samostatnou výstavu obrazů Bohuslava Dyby, Ledy Pešatové, Miluše Březinové,  Anny Šenkové, Barbory Baumrukové, Anny Šmalcové, také dětské výtvarné tvorby a dvě prodejní výstavy Díla, českého fondu výtvarných umění.  V  roce 1995 jsem  začala pracovat v místní knihovně  a v jejím předsálí zařídila Malou galerii se stálým výstavním programem.

Jak se vůbec utvářel roční rytmus galerie, střídání výstav jednotlivých osobností, dětská výtvarná tvorba , národopisné výstavy, její vlastní dlouhodobá koncepce ?

Vyvíjela se postupně, pomalu: z dalších kontaktů s jednotlivými výtvarníky, z rozvíjející se spolupráce se školami, z významných události ze života obce. Přelomový okamžik nastal s otevřením Památníku Raškovic v roce 2002, kdy se přirozeně začaly pořádat národopisné výstavy. Impuls k obnovení místních tradic vzešel během přípravy jedné z výstav Josefa Nitry. Obrátila jsem se tehdy na paní Jiřinu Veselskou, která mi poskytla nedocenitelné lidské i odborné zázemí, bez něhož a také  podpory obecní samosprávy a dalších nadšenců  by se  otevření  a následná činnost stálé národopisné expozice nemohla realizovat. Koncepce galerie tak vyplynula jak z provázanosti činností s místem, lidmi, jejich tradicemi, tak i ze zájmu autorů regionu, spřízněných s místem a galerií.

K výjimečným regionálním umělcům, kterým se podařilo daleko překročit hranice nejen regionu patří Eva Kučerová –Landsbergrová a Petr  Bednář.

Za svůj mimořádný tvůrčí přínos v oblasti email artu se jim dostalo mezinárodního uznání, vystavují v evropských galeriích, jsou organizátory uznávaného Mezinárodního sympozia smaltu ve Frýdlantu nad Ostravicí, podílejí se organizačně také na Trienále smaltu, rovněž s mezinárodní účastí.

Všimla jsem si tvého zaujetí pro dětskou výtvarnou tvorbu, kdo ti pomáhá s tímto dlouhodobým projektem vyžadujícím týmové nadšení ?

Mnoho let jsem spolupracovala s učiteli výtvarného oboru ZUŠ ve Frýdku-Místku, hlavně s Naděždou Friedlovou, která v Malé galerii uskutečnila několik výjimečných autorských výstav. Zůstává pro mne nezapomenutelným člověkem, který mi v životě i v profesi bude velmi chybět. V posledních letech úzce spolupracuji s Hanou Černohorskou, která nyní působí rovněž na výtvarném oboru ZUŠ. Naše spolupůsobení v dětské výtvarné tvorbě a hlavně jeho přesahy publikovala v časopise Výtvarná výchova, v článku o projektu Krajina, který iniciovala a spolu se Zuzanou Bůžkovou, jejími kolegy a dětmi  uskutečnila na zdejší ZŠ. Velmi dobrá a dlouhodobá spolupráce s vedením i učitelkami  Základní a mateřské  školy v Raškovicích se odráží v jejich pravidelných návštěvách s žáky v galerii.

Raškovické děti v Malé galerii také vystavují, staly se tak její součástí, stejně jako dospělí

autoři. Patří mezi stálé návštěvníky galerie také studenti ?

Jsem ráda, že patří, hodně tomu napomáhá právě propojení galerie s provozem knihovny. V této souvislosti chci připomenout výstavu studentů Radmily Vaňkové Hrátky s knihou. Prostřednictvím působivé instalace knižních objektů se jim podařilo jedinečným způsobem rozvinout  komunikaci mezi galerií a knihovnou. Radmila Vaňková a Radmila Pánková mi v posledních letech také ochotně pomáhají při instalacích dětské tvorby.

Jak probíhají doprovodné akce v Místní knihovně ? Zaměřuješ se na určitou oblast nebo spíše na pestrou skladbu různých činností ?

Místní knihovna v Raškovicích má téměř stoletou tradici. Vznikla v roce 1909, v době založení čtenářsko vzdělávacího spolku Palacký. V současné době je obohacena Malou galerií a Památníkem Raškovic, s kterými vytváří organický celek v jednom společném prostoru, o který pečuji. Specifikum mé práce spočívá právě v prolínání všech tří oblastí. Pomáhá mi také propojení prostor s mateřskou školou a blízkost základní školy, pro které pořádám pravidelné besedy o literatuře i lidových tradicích.  Oblíbené jsou cestopisné přednášky, např. s raškovickým  rodákem Josefem Nitrou, spolupráce s Klubem důchodců, ale také literárně hudební večery, hudební i dramatická vystoupení v rámci vernisáží  apod. V letech 1996 - 2002 se v Klubu Harmonie konala pravidelná setkávání s přednáškami zaměřenými na zdravý životní styl.

Řadu let ses věnovala také dětskému divadlu.

Divadlo mě okouzlilo a nasměrovalo mé zájmy už za dob studií. Dramaturgická a režijní práce s dětským divadelním souborem  se stala po určitou dobu neoddělitelnou součástí mé práce. Bylo to v letech 1986 -1990 a 1996 -2002, kdy jsme pořádali  každoročně představení. V poslední době se starám také o zajišťování zájezdů do Národního moravskoslezského divadla v Ostravě.

Zvláštní postavení v programu galerie si získávají výstavy v adventním čase. Myslím, že se ti podařilo navázat na tradici, která v lidech dokáže navodit niternější spřízněnost.

Adventní výstavy přinášejí hluboké vnitřní prožitky. Některé byly laděny až mysticky. Tanec srdce, obrazy Lenky Kovalové, výstava fotografií   Miroslava Lyska Advent zahájená v roce 2003 ThDr. Josefem Hromádkou, následovaly An-děly se věci. Mimořádná byla vernisáž výstavy studentů Radmily Vaňkové – voskové batiky na křesťanské motivy, při níž pěvecký sbor Gymnázia Petra Bezruče ve Frýdku -Místku nádherně rozezněl prostor Malé galerie.

Ke všem tvým činnostem je zapotřebí odvaha, jistá tvrdohlavost a energie, která se

přelévá a proudí dál, a také víra v ono přelévání..

Měla jsem to štěstí, že jsem mohla čerpat z osobních, přátelských vztahů, že stále spolupracuji se

skutečnými osobnostmi, které formují můj vztah k práci, stále mě inspirují a podporují. Naplňují moji víru, že umělecké dílo je vyznání, jímavější než jakékoli jiné, že setkávání s uměním člověku přináší hlubší obohacení, než si je schopen uvědomit.

Možná i proto jsi první výstavu v Malé galerii věnovala malíři Janu Zrzavému, který je ti blízký nejen jímavou hloubkou svých obrazů, ale také poznáním, k němuž Malá galerie celým desetiletím své existence přesvědčivě směřuje : umění vyrůstá ze života a pro život je určeno.

 Deset otázek k desetiletí Malé galerie. S Marií Zemanovou hovořila Dagmar Čaplyginová

Výtvarné práce žáků ZŠ Raškovice..Svět očima dětí