Velká Doberská byla pestrá a zábavná, jen mohla být více slavnostní

V sobotu 30. srpna se v Dobré konal další ročník tradiční místní slavnosti Velká Doberská. Organizátoři, tedy především Obec Dobrá, si pro lidi připravili bohatý a pestrý program různých žánrů, typů i hudebních stylů. Na své si přišli sportovci, děti, milovníci alternativní kultury, fanoušci pop music, lidi, co rádi pečou placky, fanoušci Juda, a určitě jsem na někoho zapomněl.

Dá se říci, že akce měla dvě polohy, a to zaprvé polohu slavnostní (k níž patří předávání cen místním osobnostem, setkání se starosty partnerských obcí a další okamžiky, například ohňostroj) a polohu zábavnou, kdy se lidé baví hudbou různých žánrů a dalšími doprovodnými akcemi. Protože Dobrá nemá příliš vlastních tradic, ve smyslu folklóru a podobně, byl bych rád, kdyby se tato akce více soustředila na tu slavnostnější část. Zábavné akce se v Dobré ději běžně (divadlo, Dobrfest, debaty se se známými osobnostmi…)

S tím souvisí i otázka toho, kdo akci moderoval. Na počátku se toho společně zhostili starosta Carbol a místostarosta Stypka, kteří dali akci slavnostnější ráz. Myslím si, že se jim moderování celkem zdařilo a nenarazil jsem na jediný negativní okamžik či prvek v jejich vystupování. Poté byli vystřídáni známým moderátorem Jiří Bastou, ze kterého se očividně stal fanoušek naší obce, a ten akci pojal více zábavněji. Myslím si, že je to moderátor velice dobrý, jenom, jak jsem napsal, bych chtěl obecní slavnost trochu oficiálnější.

Možná by akci slušely také dvě pódia. Bylo trochu nešťastné, když se při oceňování doberských osobností připravovaly další kapely, a nebo podobně společném setkání starostů partnerských obcí. Mohla být jedna scéna slavnostní, a jedna scéna koncertní. Dokázal bych si dobře představit i další doplnění slavnostní scény – například debata veřejnosti s paní učitelkou Lyskovou, hlavním tahounem projektu Ekoškola, by mohla být velmi zajímavá.

Ale i tak byl doprovodný program velice zajímavý. Již od ranních hodin se mohli místní nadšenci do sportu utkat v různých disciplínách, konala se také soutěž v pečení bramborových placků. Později odpoledne se v průběhu hudebního pásma představili místní Judisté, kteří na matracích předvedli kousky svého umění. Musím říct, že kdyby tam později začalo chodit nějaké mé potenciální dítě (nyní děti nemám, jenom úvaha), měl bych strach, že se mu něco stane. Natolik byly pohyby judistů dynamické.

A také se mi líbila další akce, házení vajíčkem ve dvojicích. Lidé se přihlásili ve dvoučlenných skupinkách a měli za úkol házet vajíčkem na stále větší vzdálenost. Kdo by dohodil nejdál, ten vyhrál. Bohužel místostarosta neprozradil, jaká cena vítěze čekala. Ale byla to sranda, a myslím si, že by se z tohoto „sportu“ mohla stát každoroční tradice.

Jak jsem již napsal, kapely hrály různé žánry a něco si v programu mohl najít snad každý. Prostor dostali ochotníci a začínající umělci, například děti z naší základní i mateřské školy, ale i profesionálové, jako byl například Petr Nagy nebo již více třicet let hrající kapela Progres 2. 

Akcí se trochu silněji prolínal folklór, protože lidové skladby zpívaly různé soubory. Taková hudba zaznívala jednak v rámci pásma, ve kterém hrály folklórní soubory z partnerských obcí. Zde byly podařenější kousky i ty méně podařené, nejvíce se mi líbil trochu moderně znějící soubor Kozinianie, naopak nejméně asi soubor Seniorka.

Ale i další kapely hrály lidovou hudbu. Gospelový soubor Canticorum prokládal české lidové písně s americkým gospelem. A musím říct, že jejich gospel se mi velmi líbil – oproti provařeným hitům, které známe z televize, hráli vícehlasé skladby, které neměly jen jednu ústřední melodii, ale melodie se mísily a prolínaly. Dále zpívala lidovou hudbu Lenka Adámková, umělecky velmi vyspělá zpěvačka, která dala prostor i klasičtějším skladbám.

Po nich nastoupila kapela Glajzy, která mne velmi nadchla. Jsem rád, že jsem díky Velké doberské objevil tuhle kapelu. Hráli velmi barvitou a svěží hudbu, která místy zabrousily i do latiny, některé písničky dokonce zpívali španělsky. Naopak MC Duro byli hrozní a myslím si, že na ně kromě dětí nikdo nereagoval a skoro ani nikdo netleskal. 

Pak už jsem čekal na oblíbenou kapelu Progres 2, mám totiž rád kapely, které komunisti zakazovali. A tato byla právě jednou z nich. Hudebně navazovali na ten potemnělý sound, který komunisti neměli rádi, ale dali prostor i písním se silnějšími melodiemi nebo umělečtějším skladbám s ozvláštněným průběhem. 

Poslední host, kterého jsem si byl poslechnout, byl Petr Nagy. A musím říct, že i on mne pozitivně překvapil. Čekal jsem, že přijde hvězda a bude se jako hvězda chovat. Naopak přišel skromný prošedivělý pán, který sám s kytarou zahrál písničky z doby své největší slávy. I lidé na něj reagovali nadšeně.

Těším se na další ročník Velké Doberské. Organizátoři akce prý spolupracovali s uměleckou agenturou již zmíněného Jiřího Basty, a myslím, že celkový program byl velice podařený. Snad bude obec s Bastou spolupracovat i nadále.

Kulturní tipy na týden 11. srpna až 17. srpna

Sdružení obcí povodí Morávky pořádá již druhý ročník akce určené seniorům všech obcí mikroregionu. Akce se koná 16. srpna v areálu Kamenité ve Vyšních lhotách, začátek je naplánován na 15 hod. Vystoupí cimbálová muzika, dechová muzika skupina Abba revival. Na akci ale mohou přijít všechny generace, nejen senioři. Vstupné na akci je zdarma.

Děti z Dobré si mohou zahrát pexeso v doberské knihovně. Ta totiž pořádá turnaj v pexesu, akce se uskuteční ve středu 13. Srpna od devíti do jedenácti hodin.

Chcete se dozvědět více o Lysé hoře? Zajímá vás její historie, co znamenají kříže, které potkáváte cestou na vrchol či se chcete dozvědět více o budovách na jejím vrcholu? Pak právě pro vás je tu připraven seriál komentovaných výstupů na Lysou horu s názvem Lysohorská nej… aneb co jste ještě nevěděli, které v průběhu prázdnin pořádá Beskydské informační centrum Frýdek-Místek. Pokud jste ani jeden z prázdninových termínů zatím nestihli, máte příležitost hned v úterý 12. srpna a následně 26. srpna 2014. Zájemci o výstup se mohou hlásit do pondělí 11. srpna do 12.00 hodin na tel. čísle 558 676 909 nebo na e-mailu janovska.dagmar@beskydy-info.cz

U příležitosti uvedení nového ležáku Radegast Ryze Hořká 12 připravil pivovar Radegast na letní měsíce speciální prohlídky. Ryze hořké prohlídky seznámí návštěvníky s vařením nového piva, zavedou je na varnu Jaromíra Franzla nebo k degustaci hořkého piva do vyhlídkové věže. Na závěr si domů odnesou jako dárek lahvovou Ryze Hořkou 12. Prohlídky probíhají v nošovickém pivovaru až do 12. září každé pondělí, středu, pátek a sobotu od 15 hodin.

Ostatní informace

V pátek 1. Srpna se našla v obci Krásná na cestě vedoucí na Lysou horu fenka křížence. Obec Krásná žádá veřejnost, aby se ozvali na čísla 558 692 205 a 724 164 574, pokud uvedeného psa znáte. Fotka psa:

Tým pivovaru Koníček, s.r.o. zve všechny milovníky sportu a piva na 2. ročník recesisticko-sportovního závodu TOČKO – KAPP, který se uskuteční v sobotu 20. září. Tříčlenná družstva začnou startovat od pivovaru Koníček v 15:00 hodin směr hostinec Kohutka a zpět. Tříčlenné týmy budou běhat, resp. jezdit s točkama (resp. kolečky, kárami...) s plným, 50litrovým pivním sudem. Registrace závodníků je možná pouze přes emailovou adresu pivovarkonicek@seznam.cz. Zápisy tříčlenných týmů začínají od 8. srpna 2014. V registraci uveďte název týmu a jednotlivé členy. Do závodu nastoupí prvních 50 týmů!!!

(Reportáž) Vrchol Festivalu sněhu

1. února se na Morávce konal vrchol festivalu sněhu. Festival sněhu je pravidelná akce, která probíhá v zimních měsících a jejíž součástí jsou různé přednášky, koncerty a podobně. Líbí se mi nápad udělat festival v zimě – když se všichni kulturní promotéři snaží umístit největší akce na léto, je to určitá alternativa ukazující, že lidé se mohou smysluplně setkávat kdykoliv v roce. Že v zimě nezbývá jenom sledování televize.

I já jsem se této akce zúčastnil a proto z ní přináším krátkou reportáž. Ještě před příchodem do areálu festivalu (akce se konala v tělocvičně a na školním dvoře ZŠ Morávka) jsem se byl se svým otcem projít z Morávky přes Ropičku na Kotař. Při cestě zpátky jsme zavítali do velmi zajímavé místní hospody Ateliér, z níž dýchala svobodomyslnost. Byla pitoreskně vybavena různými uměleckými předměty a pohodový výčepní čepoval nejrůznější piva, včetně piv minipivovaru U koníčka. 

Na dvoře zmíněné základní školy se měl konat jarmark. Bohužel přišlo jen málo stánkařů (tak kolem osmi), takže zahrada vypadala trochu pustě. Také lidí nepřišlo mnoho, zato tam pobíhalo hodně dětí. Většina lidí totiž přišla se svými dětmi, pro ně byla připravena od čtyř hodin i pohádka. Na té jsem sice nebyl, ale od kamarádky jsem se dozvěděl, že při ní byla tělocvična docela plná. Tělocvična byla hlavním sálem, kde probíhaly i pozdější koncerty, trochu jsem nechápal, proč byly uprostřed ní před pódiem umístěny žíněnky. Na druhou 
 stranu – třeba to v dětech přispěje k probouzení zájmu o kulturu.

První věc, kterou jsem při příchodu viděl, byla přehlídka místního kynologického klubu. Několik cvičitelek ukazovalo, jak dokázaly vycvičit své psy. Někteří psi poslouchali trochu méně, někteří poslouchali více a ukázali docela dobré kousky – vyhledávali osoby podle pachu, plazili se, otáčeli se a podobně. Celou prohlídku podle mne prolínala myšlenka společného učení se, a to bylo možná to nejpodstatnějí.

Co se tohoto tématu týče, čtyři z pěti členů následující kapely Kajkery byli učitelé. Tuto kapelu mám rád už dlouho, jsem jejím velkým fanouškem. Vždycky mne na jejich hudbě oslovovala velká pohoda, a ta nechyběla ani tentokrát. Navíc podle mne muzikanti ještě více vybrousili svou hru na nástroje, takže mi kapela místy připomínala zahraniční kytarové kapely. Texty prolínalo zaujetí detaily okamžiků, věcí či míst, ale na druhou stranu i hodně životních zkušeností. Ač, jak jsem napsal, hrála kapela dost pohodově, docela mne dojala písnička, kterou zpěvák věnoval své již bohužel mrtvé babičce – a to se o takové emoce zpěvák nijak nesnažil. 

Poslední částí programu, kterou jsem viděl, bylo vystoupení frýdecko-místeckého folklórního souboru. I oni do svého programu včlenili určitou výuku – vysvětlovali lidem, jaké kroje se kde na frýdecko-místecku nosily a jaké byly jejich součásti. Zaujalo mne to, že na slovenské straně lašska se jednoduché kroje nosily ještě po druhé světové válce. Ostravička má dvě části, jedna se stará o hudbu a ta druhá předvádí tance. Tance byly někdy fyzicky náročné (někteří tanečníci v jedné písni skákali 'v kliku') a byly do nich zahrnuty i prvky divadla (drobné spory se střídaly se spoluprácí). Po vystoupení si připravili výuku tanců i pro publikum, to už jsem ale odešel.

Myslím si, že je super, že se takováto originální akce na Morávce koná. Je jasné, že by organizátoři měli některé věci vypilovat (například zmíněný jarmark) a jiné lépe promyslet(uspořádání prostoru v tělocvičně), ale jak bylo během festivalu - v areálu Základní školy Morávka - znát, učíme se všichni. Někteří víc, někteří míň – například nazvučení sálu bylo podle mne perfektní.