Hospůdka u Bobra v únoru

Svíčky, tma a Underground U Bobra

Večer ve společnosti... vzájemné.


23. ledna, hospůdka u Bobra, od 19:00

V přítmí, nad zemí a přece blíže podzemí. Tentokráte totiž nerozsvítíme světla, která běžně osvětlují naši hospůdku a budeme něžně křtít kulturní počin – Časopis Underground.

Užijeme si atmosféru v záři svíček, vody, vína, piva, Undergroundu a jemných tónů živé hudby, která za přítomnosti odvážných muzikantů (i z veřejnosti) graduje v jam!

Páteční večer hodně jinak v Hospůdce U Bobra. :-)

Pravidla:
Nenalévat vosk ze svíček na stůl, do jídla a pití, kolegovi do klína ani nikde jinde! Přijmout kapku vína k přípitku na počest 1. čísla nového Undergroundu v novém roce (omlouváme abstinenty a řidiče)!

Svíčky budou všude, časopis na dosah a my věříme, že tyto tématické večery oceníte a uvítáte je v pravidelných intervalech.

Menu: doporučujeme naši legendární a nezapomenutelnou svíčkovou. :-)

Kontrolním pohledem přes svíčku na čerstvě načepované pivo se ujistíte nejen o čistotě pivního skla, ale oceníte jeho nádhernou barvu, která vynikne více než jindy.

TAJEMSTVÍ A ALCHYMIE JANTER Výstava obrazů Lenky Kovalové

Na jaře letošního roku měli návštěvníci Muzea Beskyd možnost shlédnout v pěti výstavních síních velkou výstavu obrazů frýdeckomístecké umělkyně Lenky Kovalové. Výstava, kterou
nazvala POHLEDY DO JINÉ DIMENZE ČASU představovala jeden z milníků v jejím dosavadním uměleckém i osobním životě. I zde jsme už měli možnost nahlédnout do mystického světa tak zvaných JANTER. Tyto obrazce, spojené s východní filosofií, které disponují velkou hloubkou a jejichž symbolika i struktura je konstruována s doslova matematickou přesností, nosila Lenka řadu let ve svém srdci, než dozrál čas pro jejich interpretaci. V našich zeměpisných šířkách se jedná o takřka ojedinělý počin. Sama tvorba JANTER proniká do hloubky Lenčiny osobnosti a divákovi odkrývá informace, které znali dávní mistři a z jejichž působení může čerpat i člověk dnešní doby. JANTRY v sobě mají potenciál odpoutat naše vědomí od bezpočtu podnětů vnějšího světa, obrátit je o 180 stupňů směrem k našemu vnitřnímu světu, k našemu zdroji, vytvářejí řád a harmonii.

Lenka Kovalová této své speciální tvorbě věnuje komorní výstavu obrazů nazvanou
TAJEMSTVÍ A ALCHYMIE JANTER, v prostorách jógového sálu Školy jógy KARAKAL ve Frýdku (ZŠ E. Krásnohorské 139, Frýdek).

12.12.2014 v 17.00 hodin VERNISÁŽ VÝSTAVY
13.12.2014 v době 10.00 – 17.00 hodin VÝSTAVA
14.12.2014 v době 10.00 – 17.00 hodin VÝSTAVA
14.12.2014 v 17.00 hodin DERNIÉRA VÝSTAVY

Zastavme se na malou chvíli v tomto předvánočním čase a nechme na sebe působit odkaz dávných tantrických rišiů v senzitivní interpretaci Lenky Kovalové. Je možné zde případně
najít i hodnotný vánoční dárek pro své blízké.

Rozhovor: s místostarostou Dobré Milanem Stypkou o Dobré, o jeho úspěších a podobně

Nedávno skončily obecní slavnosti, Velká Doberská. Jak hodnotíte úspěch této akce letos? Já mám pocit, že byla celkem povedená a že i lidi přišlo celkem dost.
Ten pocit sdílím i já. Ono připravit takovou akci není vůbec snadné, zatímco roky 2011 a 2012 jsem se snažil organizačně zajistit já osobně, už v loňském roce jsme se jako obec obrátili na agenturu. Pochopitelně jsem s nimi řešil výběr umělců a celý program od folklorních souborů ž po závěrečnou kapelu. Úspěch akce přímo závisí na počasí a my opět měli štěstí, lidé si cestu do areálu našli a snad se i pobavili.
Letos se konal i zajímavý doprovodný program, soutěž v házení vajíčkem. Jak Vás tato myšlenka napadla? Dobrá nemá moc tradic, chcete, aby se z toho házení vajíčkem udělala nějaká tradice?
Díky za tento dotaz – ano, chtěl bych z této povedené soutěže udělat tradiční zábavu. Tato myšlenka mne sice napadla a realizovali jsme ji v Dobré poprvé, ale jistě není moje, to mi nepřísluší. Navíc tuto disciplínu převzalo i Sdružení obcí povodí Morávku jako finálovou soutěž v rámci každoročního pořádání Sportovního dne SOPM.
Nyní končí Vaše volební období. Jak se Vám uplynulé čtyři roky místostarostovalo?
Nebýt zdravotních problémů, které mne po jistou omezily v aktivitě, pak mohu směle říct, že jsem spokojen. Ne zcela úplně, to jistě ne, ale většina věcí se během těch čtyř let podařila, a hlavně převažovaly ty pozitivní reakce nad těmi negativními (ze strany občanů...), ale jde o práci pro lidi a s lidmi, a každý člověk je originál, má své potřeby a přání.
Co hodnotíte jako svůj největší úspěch?
Aby to neznělo příliš nadneseně a povýšeně, víte co...asi zapojení velké spousty lidí do organizace rozmanitých akcí sportovního nebo kulturního charakteru, a jejich chuť to pro ostatní připravit, aby se pobavili, toho si cením nejvíce.
Je něco, co se Vám podle Vašeho názoru povedlo?
Ta vajíčka už tady byla zmíněna...ne, to jen zlehčuji, ale stejně si myslím, že přilákat lidi na něco nového, dát jim možnost se potkat, povykládat – pak takovou povedenou akcí byl dlouhodobý turnaj v pétanque a cvičení s paní Rossanou. Pokud bude obojí pokračovat, budu moc rád.
Dobrá v poslední době zažívá celkem zajímavý rozvoj, konají se různé akce, různé instituce a organizace přicházejí s novými projety. Souhlasíte, že se úroveň kultury v obci zvedá? A čím je to podle Vás způsobené?
Máte pravdu, úroveň kulturního a společenského života v obci doznala změn. Je to možná způsobeno informačními toky, jichž rozhodně přibývá, dobrá činnost s webovými stránkami obce – zde jsou prezentovány vlastně všechny aktivity, akce, které se konají nejen pod hlavičkou obce, ale také ty, jež obec podporuje třeba jen finančně. Navíc zde chci uvést, že se vedení obce nebrání nápadům občanů.
Plánujete být opět místostarostou i po těchto volbách?
Toto dost dobře plánovat nelze, ale rád bych se spolu s týmem podobně smýšlejících lidí pokusil o pokračování v realizaci našich snah i v dalším období. Rozhodnou však občané.
A co byste v případném následujícím volebním období chtěl nejraději prosadit?
Ty záležitosti vycházejí ze zpracované Strategie rozvoje obce na období 2014 – 2020. Podílel se na ní celý tým složený ze zástupců institucí v obci, zastupitelé, všichni, kdo mají zájem se o Dobrou a život zde „postarat“. Myslím si, že tento materiál není jen k podložení nohy od stolu, ale má v sobě potenciál, ukazuje směr rozvoje obce a vychází z dotazníkového šetření mezi občany. Zde je potřeba všem účastníkům šetření (a že jich bylo hodně...) poděkovat. Těmi „rychlými“ úkoly je řešení parkování v obci. Po vybudování nového chodníku se hlavní silnice zúží a neumožní parkování v takové míře, na niž byli občané zvyklí, proto bychom rádi jednali s majiteli nemovitostí a nájemci obchodů o možném parkování v zadních traktech objektů, rovněž hodláme projekčně připravit parkování kolem parku.
Nedávno jste vytvořili strategii dalšího rozvoje obce. Jak s touto strategií chcete dále pracovat?
Strategie rozvoje je sice velmi důležitý dokument, ale není dogmatem – příklad: chceme pokračovat v přípravách projektu využití areálu „Sparta“, nebude se jednat „jen“ o sportoviště s kvalitním zázemím, ale také o relaxační, oddechové a druhé kulturní centrum. Ale nepomůžeme-li si dotací z evropských fondů, jen stěží takovou investici realizujeme.
Strategie nenabízí řešení jen velkých projektů a konkrétních investic, ale podchycuje rovněž spolkový život – opět příklad: rekonstrukce budovy hasičské zbrojnice ve svém výsledku (a po úpravě projektu vnitřního členění budovy...) umožní vybudování místností pro klubovou a spolkovou činnost. Těch příkladů by bylo jistě více – jedno je důležité, strategie jen určuje směr, kterým si občané přejí vést svou obec, nesmíme však zapomenout, že vedení obce spoléhá na jejich pomoc, a když ne pomoc, aspoň na shovívavost při řešení dalších problémů, které naše občany souží.
Je podle Vás něco, co v Dobré vyloženě chybí?
Jsme příměstská obec, a jako taková máme svá specifika a „všude blízko“, občané mohou absenci služeb řešit návštěvou města, také k odborným lékařům je to blízko...a přesto mne napadá, co bych mohl uvést jako konkrétní odpověď na vaši konkrétní otázku – chybí nám „náves“, vysvětlím...chybí zde klidová zóna v centru obce. Když si vzpomenu na letitý „boj za semafor“ uprostřed obce na hlavní silnici mezinárodního charakteru a následný boj o obchvat naší obce, vždy si vybavím tu spoustu lidí, tu spoustu dobré pozitivní energii na jednom místě a pro jednu věc. Semafor funguje spoustu let, obchvat rovněž, ale klid v centru obce stále není. Prvním krokem k vybudování „návsi“ jsou chodníky. Ty zcela změní ráz centra. Také zúžení vozovky (zatím jen na jedné straně...) by mělo přispět k tomu, aby si řidiči uvědomili, že jedou PŘES OBEC, a že by měli jet pomaleji, aby si všimli, kterak se tvář obce mění – dalšími kroky budou úpravy zastávek, plotů, obchodního centra u paní Slávky, snad i veřejné zděné WC...jen aby to nevyznělo, že tím, co opravdu (vyloženě) chybí, je právě ono WC...
Zatím se mi zdá, že Sdružení obcí povodí Morávky není příliš aktivní, že se na této úrovni toho moc neděje. Souhlasíte se mnou, nebo si myslíte, že je tato spolupráce obcí celkem živá?
Málem jsem s vámi souhlasil, ale po krátkém zauvažování bych chtěl poněkud poopravit vaše tvrzení. Je jasné, že každá z deseti obcí tohoto sdružení má své specifické problémy, ale najdou se i takové, které si vysloveně zaslouží spolupráci třeba jen dvou nebo tří spolu sousedících členských obcí, např. úvaha o pokračování cyklotras či cyklostezek (to je stálý problém obcí „nahoře“,,,), nebo společný sběrný dvůr pro obce Pražmo a Raškovice, a v poslední době pak snaha o prodloužení MHD z Frýdku-Místku do Nošovic a zapojení do systému příměstské hromadné dopravy... hmatatelnou spoluprací všech deseti obcí je pořádání Sportovního dne – zde se setkávají děti i dospělí všech obcí.

Rozhovor: s manžely Nitrovými o kronice a historii obce Raškovice

Manželé Nitrovi jsou kronikáři obce Raškovice. Byli ochotni se mnou udělat rozhovor zaměřený na tuto obec, který nyní přináším čtenářům. 

Znak obce Raškovice

Je něčím historie Raškovic výjimečná v porovnání s historií jiných obcí?

Raškovice jsou odlišné od okolních vesnic svým průmyslovým charakterem. V dávnější historii zde fungoval hamr, poté papírna. Na počátku XIX. století místní statkář František Adámek zřídil bělidlo a úpravnu plátna. Jeho syn Josef z původní manufaktury vybudoval továrnu. V roce 1912 byla v obci zprovozněna také mechanická tkalcovna.

Na vlastivědné vývěsce se dá dočíst, že v Raškovicích býval poměrně rušný spolkový život. Můžete ho nějak přiblížit?

Prvními společenskými organizacemi byly Hospodářský a Myslivecký spolek, oba založeny v roce 1907. Dva roky nato došlo ke vzniku čtenářsko - vzdělávacího spolku Palacký (později Matice osvěty lidové ) . V roce 1912 vydal Jaroslav Ludvík Mikoláš ojedinělou a vzácnou publikaci Památník Raškovic a okolí. V roce 1913 vznikl sbor dobrovolných hasičů. V letech 1914-1918 byly písmákem J.L.Mikolášem a Antonínem Matulou vydávány časopisy Beskydské besedy. Šlo o zcela výjimečný čin v tomto regionu. Ve dvacátých letech min. stol. působí v obci tři sportovní organizace: Sokol (provozoval mj. kino Slávie), Orel a DTJ.

A platí to pořád, že mají Raškovice velice čilý spolkový život?

Platí. Od roku 2002 existuje v obci Památník Raškovic, který spolu s místní knihovnou a Malou galerií tvoří jádro kulturně společenského života. Činnost Památníku řídí Vlastivědné sdružení. Zcela ojedinělým objektem je v obci Oáza zdravého a šťastného života, v níž působí jedna ze tří škol jógy v ČR. Aktivní činnost vykazují tyto spolky: SDH, zahradkáři, Svaz žen, Svaz postižených civilizačními chorobami, Klub důchodců, chovatelé drobného zvířectva. V oblasti sportu fungují tři oddíly: judo, kopaná a volejbal.

Kteří lidé patří v historii obce k těm nejdůležitějším?

Především to je písmák J. L. Mikoláš, dále sochař Josef Skotnica, řídící učitel národní školy Leopold Kolář, Antonín Matula (spolupracovník J.L.Mikoláše), Josef Adámek ml., dlouholetý starosta obce a zasloužilý vlastivědný pracovník a Josef Těšínský, letec RAF, major in memoriam.

V tomto mikroregionu také působil zbojník Ondráš. Jsou po něm nějaké pozůstatky i v Rašovicích?

Jsme sousední vesnicí Janovic, takže stopa Ondráše je v Raškovicích výrazná. Je zde víc jak 300 let stará roubenka nazývaná dle svého účelu Ondrášová skrýš. V jednom z nejstarších hostinců v okolí - Zábavě údajně se svými chlapci tančíval. V zámku hraběte Pražmy ( letní sídlo ) provedl Ondráš nenadálou návštěvu a vydobyl si mj. na tomto majiteli Frýdecka osvobození svého otce z hukvaldského vězení. Někteří ze zbojníků pocházeli přímo z Raškovic.

Jaký typ řemesel v Raškovicích převládal v minulých stoletích?

Statistiku řemesl od konce 19. století máme podrobně zpracovanou. Jedná se o výjimečně rozsáhlou podnikatelskou činnost ve srovnání s okolím. Mezi nejčetnější řemeslníky patřili: ševci, krejčí, kováři, mlynáři, tkalci, výrobci nápojů, stolaři, tesaři, zedníci, řezníci.

Rašovice jsou položeny poměrně v horách. Ovlivňoval tento charater krajiny nějak i obec samotnou?

Jednou ze základních forem obživy byla práce v lese. Na to navazovalo zpracování vytěženého dřeva. V obci fungovaly dvě pily, řada stolařství a a také výroba dřevěných kol. Díky horám se stala obec cílem mnoha návštěv turistů a s tím souvisel rozvoj autobusové dopravy, pohostinských, ubytovatelských a dalších služeb.

Co vyžaduje Vaše profese kronikářů, co všechno musíte dělat, aby kronika dobře vypadala a podobně?

Především co nejtěsnější kontakt s veškerým děním v obci - osobní návštěvy všech významných společenských a kulturních akcí. Účast na zasedáních obecního zastupitelstva. Po celý rok sbírání materiálů ze všech dostupných zdrojů a jejich zpracování do jednotlivých zápisů. Pořizování fotografické dokumentace. Dbát na významná historická výročí a připomínat je současníkům. Zaznamenávat vše nové, co během roku v obci vznikne.

Je nějaké období v historii obce, které není příliš zmapované?

Jako u řady jiných obcí a měst i v Raškovicích je problém dopátrat se přesných údajů o samotném vzniku. Je to dáno nedostatkem dobových písemných pramenů. Vedou se dosud spory jestli Raškovice vznikly v závěru 13. nebo na počátku 14. století. Obec rozhodně patří mezi nejstarší v mikroregionu povodí Morávky. Z původního rozsáhlého území vesnice postupně vznikly obce Morávka, Krásná a Pražmo.  

Stalo se v novodobé historii, tedy po roce 1989, v obci něco výrazně zajímavého?

V roce 2008 zanikla místní tkalcovna a náš mikroregion přišel o 220 tolik potřebných pracovních míst. Zaniklo krásné širokoúhlé kino, které mělo v Raškovicích dlouholetou tradici. Mezi pozitiva patří rekonstrukce Adámkovy vily, ze které se stal velice hezký penzion. Před dvěma léty byl vybudován areál hospůdky U Bobra, která se rychle stala místem častých návštěv především hostů našich dvou krásných údolí řek Morávky a Mohelnice, jejichž soutok je na katastru Raškovic. K dobré reprezentaci obce slouží areál Oázy zdravého a šťastného života, na jehož vybudování měl značný podíl náš rodák Zdeněk Šebesta, známý propagátor jógy. V obci jsou dva sportovní areály - fotbalový a volejbalový. Oba mají vše potřebné k provozování sportu. Ke zlepšení životního prostředí přispělo dokončení kanalizace, dále plynofikace a vybudování sběrného dvora a sítě kontejnérů na sběr tříděného odpadu. Ke vzniku tolik potřebných pracovních míst přispělo nové velice moderní stolářství Ideál majitelů Věry a Miroslava Šebestových, zámečnické firmy Strojspol, dřevařské a tesařské firmy Construct a čtyř autoopraven vybavených i pneuservisy.

Velká Doberská byla pestrá a zábavná, jen mohla být více slavnostní

V sobotu 30. srpna se v Dobré konal další ročník tradiční místní slavnosti Velká Doberská. Organizátoři, tedy především Obec Dobrá, si pro lidi připravili bohatý a pestrý program různých žánrů, typů i hudebních stylů. Na své si přišli sportovci, děti, milovníci alternativní kultury, fanoušci pop music, lidi, co rádi pečou placky, fanoušci Juda, a určitě jsem na někoho zapomněl.

Dá se říci, že akce měla dvě polohy, a to zaprvé polohu slavnostní (k níž patří předávání cen místním osobnostem, setkání se starosty partnerských obcí a další okamžiky, například ohňostroj) a polohu zábavnou, kdy se lidé baví hudbou různých žánrů a dalšími doprovodnými akcemi. Protože Dobrá nemá příliš vlastních tradic, ve smyslu folklóru a podobně, byl bych rád, kdyby se tato akce více soustředila na tu slavnostnější část. Zábavné akce se v Dobré ději běžně (divadlo, Dobrfest, debaty se se známými osobnostmi…)

S tím souvisí i otázka toho, kdo akci moderoval. Na počátku se toho společně zhostili starosta Carbol a místostarosta Stypka, kteří dali akci slavnostnější ráz. Myslím si, že se jim moderování celkem zdařilo a nenarazil jsem na jediný negativní okamžik či prvek v jejich vystupování. Poté byli vystřídáni známým moderátorem Jiří Bastou, ze kterého se očividně stal fanoušek naší obce, a ten akci pojal více zábavněji. Myslím si, že je to moderátor velice dobrý, jenom, jak jsem napsal, bych chtěl obecní slavnost trochu oficiálnější.

Možná by akci slušely také dvě pódia. Bylo trochu nešťastné, když se při oceňování doberských osobností připravovaly další kapely, a nebo podobně společném setkání starostů partnerských obcí. Mohla být jedna scéna slavnostní, a jedna scéna koncertní. Dokázal bych si dobře představit i další doplnění slavnostní scény – například debata veřejnosti s paní učitelkou Lyskovou, hlavním tahounem projektu Ekoškola, by mohla být velmi zajímavá.

Ale i tak byl doprovodný program velice zajímavý. Již od ranních hodin se mohli místní nadšenci do sportu utkat v různých disciplínách, konala se také soutěž v pečení bramborových placků. Později odpoledne se v průběhu hudebního pásma představili místní Judisté, kteří na matracích předvedli kousky svého umění. Musím říct, že kdyby tam později začalo chodit nějaké mé potenciální dítě (nyní děti nemám, jenom úvaha), měl bych strach, že se mu něco stane. Natolik byly pohyby judistů dynamické.

A také se mi líbila další akce, házení vajíčkem ve dvojicích. Lidé se přihlásili ve dvoučlenných skupinkách a měli za úkol házet vajíčkem na stále větší vzdálenost. Kdo by dohodil nejdál, ten vyhrál. Bohužel místostarosta neprozradil, jaká cena vítěze čekala. Ale byla to sranda, a myslím si, že by se z tohoto „sportu“ mohla stát každoroční tradice.

Jak jsem již napsal, kapely hrály různé žánry a něco si v programu mohl najít snad každý. Prostor dostali ochotníci a začínající umělci, například děti z naší základní i mateřské školy, ale i profesionálové, jako byl například Petr Nagy nebo již více třicet let hrající kapela Progres 2. 

Akcí se trochu silněji prolínal folklór, protože lidové skladby zpívaly různé soubory. Taková hudba zaznívala jednak v rámci pásma, ve kterém hrály folklórní soubory z partnerských obcí. Zde byly podařenější kousky i ty méně podařené, nejvíce se mi líbil trochu moderně znějící soubor Kozinianie, naopak nejméně asi soubor Seniorka.

Ale i další kapely hrály lidovou hudbu. Gospelový soubor Canticorum prokládal české lidové písně s americkým gospelem. A musím říct, že jejich gospel se mi velmi líbil – oproti provařeným hitům, které známe z televize, hráli vícehlasé skladby, které neměly jen jednu ústřední melodii, ale melodie se mísily a prolínaly. Dále zpívala lidovou hudbu Lenka Adámková, umělecky velmi vyspělá zpěvačka, která dala prostor i klasičtějším skladbám.

Po nich nastoupila kapela Glajzy, která mne velmi nadchla. Jsem rád, že jsem díky Velké doberské objevil tuhle kapelu. Hráli velmi barvitou a svěží hudbu, která místy zabrousily i do latiny, některé písničky dokonce zpívali španělsky. Naopak MC Duro byli hrozní a myslím si, že na ně kromě dětí nikdo nereagoval a skoro ani nikdo netleskal. 

Pak už jsem čekal na oblíbenou kapelu Progres 2, mám totiž rád kapely, které komunisti zakazovali. A tato byla právě jednou z nich. Hudebně navazovali na ten potemnělý sound, který komunisti neměli rádi, ale dali prostor i písním se silnějšími melodiemi nebo umělečtějším skladbám s ozvláštněným průběhem. 

Poslední host, kterého jsem si byl poslechnout, byl Petr Nagy. A musím říct, že i on mne pozitivně překvapil. Čekal jsem, že přijde hvězda a bude se jako hvězda chovat. Naopak přišel skromný prošedivělý pán, který sám s kytarou zahrál písničky z doby své největší slávy. I lidé na něj reagovali nadšeně.

Těším se na další ročník Velké Doberské. Organizátoři akce prý spolupracovali s uměleckou agenturou již zmíněného Jiřího Basty, a myslím, že celkový program byl velice podařený. Snad bude obec s Bastou spolupracovat i nadále.

Kulturní tipy na týden 24. srpna až 31. srpna

V sobotu 30. srpna 2014 se uskuteční další, v pořadí již 12. ročník tradičních oslav Dne obce Dobrá – „VELKÁ DOBERSKÁ“. Od 14 hodin bude patřit pódium dětem z mateřské školy. Pěvecký soubor Paprsek jistě potěší přítomné návštěvníky už jen proto, že na našich nejmenších je vidět, jak moc je to baví! Štafetu po nejmenších dětech převezmou školáci. A pokud vyberou „vzorek“ ze svých školních vystoupení, máme se na co těšit. Že jste v nabídce neobjevili ještě rockovou legendu? Tady je! Pavel Váně a brněnský Progres 2 jistě potěší srdce každého rockera – pamětníka. 

Sdružení dobrovolných Hasičů v Nošovicích pořádá akci nazvanou Pohádkový les. Akce se bude konat na parkovišti u Radegastova Šenku v sobotu 7. Září, začne přesně ve dvě hodiny. Na trase Vás čekají pohádkové postavičky a soutěže. Na konci trasy – na hřišti za školou – děti dostanou odměnu a je připraveno pro všechny občerstvení.

Zasedání zastupitelstva obce Raškovice se bude konat ve čtvrtek 28. Srpna od čtyř hodin v kulturním středisku v Raškovicích.

Ostatní informace
Základní škola v Rašovicích informuje, co budou potřebovat prvňáčci nově nastoupivší do žákovských let.
Na vyučování budou děti potřebovat:
čtení – složku na písmenka
psaní – zatím obyčejnou měkkou tužku, pastelky, později pero
matematika – krabička na pomůcky, 10 dřevěných kolíčků na prádlo
tělesná výchova – teplákovou soupravu, tričko, cvičky do tělocvičny, botasky – když půjdeme ven, švihadlo, míček – nejlépe tenisový (prosíme, vše podepsané)
výtvarná výchova – vodové a temperové barvy, suché pastely, voskové pastely, štětce, …

Nad oslavou společností JEWA vysvitla duha

Duha vysvitla v sobotu 16. srpna nad areálem Sport relax clubu v Dobré, kde se konala oslava 20. výročí dřevozpracující společnosti Jewa. Tato společnost se rozhodla oslavit své výročí netradičně a docela zajímavě – nikoliv se zaměstnanci zavřenými v nějakém sálu, ale v otevřeném sportovním areálu – tak, aby se oslav mohla zúčastnit i veřejnost. Aby si lidé mohli přijít poslechnout kapely, které k oslavě hrály. Musím pochválit tento způsob marketingu.

Kromě několika kapel (Legendy se vrací, Elvis Presley Revival, a další) se akce účastnil i ostravský moderátor Jiři Basta, alias Chorche Bastič, protože tuto sobotu také slavil své narozeniny. A tak spojil příjemné s užitečným a celou akci moderoval. Bohužel nevyšlo počasí, občas pršelo. Lidé byli v těchto chvílích schovaní pod stanem a příliš na hudbu nereagovali. To potkalo například kapelu Sjeté gumy. 

Jinak si ale festival užil další učinkující, Elvis Presley Revival. Šlo o jednoho zpěváka, který se stylizoval do role Elvise Presleyho. Musím říct, že velmi důvěryhodně, bylo cítit, že tuto starou muziku miluje. Z jeho vystoupení jsem měl velmi dobrý pocit – komunikoval se svým publikem, na závěr sešel i z pódia a šel zpívat přímo mezi lidi. Některé věci by mu ale šlo vytknout. Místo hudby puštěné ze záznamu mohl mít doprovodnou kapelu, mohl také více tančit ve stylu největší světové hudební legendy.

Po něm nastoupili hráči tvrdé muziky, a to v podobě kapely Lautr. Zahráli spoustu starých rockových válů, a i na nich bylo znát, že k hudbě přistupovali poctivě. Byli to sice amatéři, ale měli vlastní styl a hráli tak nějak chlapsky od srdce. Zahráli i mou oblíbenou píseň Sluneční hrob, něco od Jiřího Schelingra či Olympicu v tvrdším podání, ale i písně světoznámých hard rockových kapel, jako například píseň od kapely Kiss.

Pár věcí se mi na celé akci ale nelíbilo. Například předražené jídlo, guláš stál 95 korun. Venku čepovali jen pivo, a když chtěl člověk zvenku nějaké nealko, musel se propašovat do VIP Salónku, který měl sloužit zejména zaměstnancům firmy. Nelíbilo se mi chování některých zaměstnanců. Hudbu jsem si celkem užil, ale celkově jsem z akce jsem nebyl nějak zvlášť nadšený, odešel jsem z ní proto trochu dříve. Když jsem odcházel domů, slyšel jsem z dálky ohňostroj.

Představení Malé galerie v raškovické knihovně 3

V následující sérii článku představuji čtenářům vesnickou galerii, která funguje v raškovické knihovně. Malá galerie funguje již více než 10 let a stará se o ni knihovnice Marie Zemanová. Fotografie se zvětší po rozkliknutí.

adventní výstava 2009

dětská výtvárná tvorba 2013

ekoprojekty základních a středních škol

hra barev a tvarů

má pařížská zastavení

Tajemství v názvech ukrytá

výstava 90 let měšťanské školy v Raškovicích

výstava obrazů Tomáš Provazník 2014

Rozhovor: s Alešem Nitrou o hudbě, o jeho kapelách a komponovaných večerech v raškovické knihovně

Už dlouhá léta se pohybujete v hudební oblasti. Čím Vás hudba oslovuje?
Hudba je pro mne jako pro většinu lidí součástí života, asi bych si bez ní svůj život neuměl dost dobře představit. Vnímám ji jako jazyk, kterým komunikujeme na trochu jiné úrovni než národními jazyky, jde hlouběji, je abstraktnější a velmi mocná při přenášení emocí, což se snažím mít jako muzikant stále na zřeteli. Nerad bych přenášel na spoluhráče či posluchače negativní emoce. Zároveň věřím, že jejím správným používáním můžeme naši realitu „vylepšovat“. Asi nejvíce zajímavým hudebním aspektem je souhra a improvizace, když fungují, je to nepopsatelný zážitek.
Již dlouho funguje skupina Almára, hrající hudbu někde mezi jazzem a Word music. Jak dlouho už almára funguje, v kolika letech jste s touto kapelou začínali? Byla to Vaše první kapela?
Almáru jsme dali dohromady, pokud si dobře pamatuji někdy kolem roku 2000 (to nám bylo od 26 do 30 let) – impulsem byla moje spolupráce s Markem Paučkem, z které vzešlo naše neoficiální album „Římská nula“ – nahrávali jsme jednotlivé skaldby asi dva roky při svých občasných hudebních setkáních, až jsme zjistili, že máme desku. Almára nebyla mou první kapelou, předtím jsem prošel od gymnaziálních let více skupinami různých stylů, od hard rocku po folk.
Ve svých kapelách máte celkem rozsáhlé hudební rozkročení, hrajete jazz, blues, Word music a tak dál. Jaký hudební žánr nejraději posloucháte, jaká hudba Vás baví?
Baví mne všechny styly, kterým se věnuji a mnoho dalších. Nejsem muzikant, který by ctil jediný styl, mám rád pestrost. Poslední dobou toho moc neposlouchám, více cvičím a hraju. Poslouchám spíše cíleně, abych se něco naučil. Už jsem se odklonil od „tvrdé“ muziky, kterou jsem dříve poslouchal i hrál, stále více se kloním k akustické muzice. Je jasné, že při té stylové otevřenosti, o které mluvím výše, jsem docela uzavřený mnohým stylům – nic mi neříká tvrdá metalová hudba (především agresívní, a té je většina), techno a mnoho dalších.
A jaká hudba se Vám nejlépe hraje?
Jak jsem říkal, na stylu až tak nezáleží, spíše na stejně naladěných spoluhráčích a posluchačích. Nejlépe se mi, asi jako všem muzikantům, hraje hudba, která jde ze mě.
Máte nějaký muzikantský sen?
Nevím, snad že by bylo fajn, kdybych se hudbou uživil, a to s tím, že bych hrál jen to, co mne baví.
Slyšel jsem, že jezdíte na kole do práce do Ostravy, kde učíte angličtinu. Jaké to je, muset každý den ujet více než 30 kilometrů? 
Tam a zpět je to necelých 60 km, nejezdím však tak často. Nejsem fanatik , beru kolo jako relaxační a dopravní prostředek spíše než jako sport. Jezdím, když je příhodně, tj. cirka od dubna do začátku října jednou, maximálně třikrát týdně.
S místní knihovnicí spolupracujete na vytváření pravidelných komponovaných večerů s hudbou a předčítanou literaturou. Jak tento koncept vznikl?
Nápad jsem dostal já, když mi došlo, že docela málo lidí v mých rodných Raškovicích vědělo, že se věnuji hudbě (neb jsem celý život spíše hrával jinde – většinou ve Frýdlantě nad Ostravicí) a že bych tedy „doma“ rád něco vytvářel. To propojení mne napadlo už dříve, když jsem s almárou dělal komponovaný pořad s jednou mladou autorkou. Jsem moc rád, že naše paní knihovnice i obecní úřad jsou tomuto pořadu nakloněni. Je to moc příjemné a zároveň výzva, vymýšlet nové a nové náměty a propojení, hledat vhodné knížky, číst je, hledat ukázky tak, aby se propojily s písničkami, a hrát různé styly.
Na jaká témata jste už tyto komponované večery měli, co bylo podle Vás nejzajímavější?
Už jich bylo docela dost: rychle si vzpomenu na tyto: Fenomén Betales, Rytmus v nás, Pohádkové vánoce, Na lidovou notu, Voskovec, Werich aj. Ježek, S kytarou kolem světa, Hudba z filmů, ... Pořad již běží dva roky, je to zhruba sedm až osm dílů ročně.
Co plánujete na další rok?
Mám nějaké náměty připravené a spoustu nápadů, musím je ještě dotáhnout. Rád bych připravil slovenské písničky, muzikály, zase něco k vánoců, Suchého a Šlitra, Karla Kryla, a tak dál.
Kdy budete v nejbližší době mít nějaký koncert v mikroregionu?
Pokud se počítá Frenštát, tak s jazzovým LAM Triem hrajeme v pátek 22.8. na náměstí od 17 hodin.

Profil Aleše Nitry.