Tip do města: Sv. Jan Session

Dvakrát ročně se na farní zahradě ve Frýdku – Místku koná festival Svatý Jan Session. Další ročník proběhne v sobotu 13. září. Tento festival vřele doporučuji, má v sobě několik kouzel. Každý ročník má pečlivě vybrané interprety. Atmosféra festivalu je báječná. Také drobné občerstvení vyniká svou chutí. Člověk si prostě přijde odpočinout na krásnou zahradu, kde se s dobrými lidmi zaposlouchá do dobré muziky.

Dramaturg a ředitel festivalu Mirek Přikryl si dává na vystupujících záležet. Často je hudební program složen ze dvou poloh. První tvoři mladé a nové kapely ze širšího regionu (Karviná, Čestký těšín, Ostrava ,…). Jsou to kapely neotřelé, které přinášejí něco nového. A často jsou to kapely křesťanské – křesťanská hudba se nikde moc nehraje, a tak se člověk může dovzdělat i v této oblasti.

Druhou hudební polohu jsou již kapely, které se na alternativní scéně více či méně prosadily. Často jsou to kapely, jejichž styl by se dal popsat jako lehká alternativa. Přistupují k hudbě novátorsky, přinášejí mnohé nové postupy, ale přitom si zároveň dávají záležet na poslouchatelnosti, na dobrých melodiích, na dobrých textech. V září si mohou návštěvníci poslechnout velmi zajímavou těšínskou písničkářku Beatu Bocek, kterou bych se nebál přirovnat k Radůze.

Často hrají na festivalu i divadla. Někdy je jejich kvalita horší, jsou zváni místní nadšenci, kteří ne vždycky mají čím nadchnout diváky. Ale někdy Přikryl pozve i perličky kvality z prostředí netradičního divadla. Letos můžete shlédnou dva kousky divadla Víti Marčíka, který je obecně považován za velice kvalitního divadelníka.

Festival má také vynikající atmosféru. Přes den je vidět malá zelená zahrádka, která je obklopena zajímavou zdí. A večer získá festival na kouzle. Nahoře je vidět osvícená věž kostela svatého Jana a dole pod ním hrají kapely jemnou hudbu se silnou atmosférou.

Proto Vy, koho tato recenze festivalu zaujala, odvažte se zažít něco nového a přijďte v sobotu 13. září na Svatý Jan Session. Koná se na farní zahradě u kostela Svatého Jana. Program začíná ve čtyři hodiny pohádkou Bajaja divadelního souboru Víti Marčíka.

Rozhovor: s Alešem Nitrou o hudbě, o jeho kapelách a komponovaných večerech v raškovické knihovně

Už dlouhá léta se pohybujete v hudební oblasti. Čím Vás hudba oslovuje?
Hudba je pro mne jako pro většinu lidí součástí života, asi bych si bez ní svůj život neuměl dost dobře představit. Vnímám ji jako jazyk, kterým komunikujeme na trochu jiné úrovni než národními jazyky, jde hlouběji, je abstraktnější a velmi mocná při přenášení emocí, což se snažím mít jako muzikant stále na zřeteli. Nerad bych přenášel na spoluhráče či posluchače negativní emoce. Zároveň věřím, že jejím správným používáním můžeme naši realitu „vylepšovat“. Asi nejvíce zajímavým hudebním aspektem je souhra a improvizace, když fungují, je to nepopsatelný zážitek.
Již dlouho funguje skupina Almára, hrající hudbu někde mezi jazzem a Word music. Jak dlouho už almára funguje, v kolika letech jste s touto kapelou začínali? Byla to Vaše první kapela?
Almáru jsme dali dohromady, pokud si dobře pamatuji někdy kolem roku 2000 (to nám bylo od 26 do 30 let) – impulsem byla moje spolupráce s Markem Paučkem, z které vzešlo naše neoficiální album „Římská nula“ – nahrávali jsme jednotlivé skaldby asi dva roky při svých občasných hudebních setkáních, až jsme zjistili, že máme desku. Almára nebyla mou první kapelou, předtím jsem prošel od gymnaziálních let více skupinami různých stylů, od hard rocku po folk.
Ve svých kapelách máte celkem rozsáhlé hudební rozkročení, hrajete jazz, blues, Word music a tak dál. Jaký hudební žánr nejraději posloucháte, jaká hudba Vás baví?
Baví mne všechny styly, kterým se věnuji a mnoho dalších. Nejsem muzikant, který by ctil jediný styl, mám rád pestrost. Poslední dobou toho moc neposlouchám, více cvičím a hraju. Poslouchám spíše cíleně, abych se něco naučil. Už jsem se odklonil od „tvrdé“ muziky, kterou jsem dříve poslouchal i hrál, stále více se kloním k akustické muzice. Je jasné, že při té stylové otevřenosti, o které mluvím výše, jsem docela uzavřený mnohým stylům – nic mi neříká tvrdá metalová hudba (především agresívní, a té je většina), techno a mnoho dalších.
A jaká hudba se Vám nejlépe hraje?
Jak jsem říkal, na stylu až tak nezáleží, spíše na stejně naladěných spoluhráčích a posluchačích. Nejlépe se mi, asi jako všem muzikantům, hraje hudba, která jde ze mě.
Máte nějaký muzikantský sen?
Nevím, snad že by bylo fajn, kdybych se hudbou uživil, a to s tím, že bych hrál jen to, co mne baví.
Slyšel jsem, že jezdíte na kole do práce do Ostravy, kde učíte angličtinu. Jaké to je, muset každý den ujet více než 30 kilometrů? 
Tam a zpět je to necelých 60 km, nejezdím však tak často. Nejsem fanatik , beru kolo jako relaxační a dopravní prostředek spíše než jako sport. Jezdím, když je příhodně, tj. cirka od dubna do začátku října jednou, maximálně třikrát týdně.
S místní knihovnicí spolupracujete na vytváření pravidelných komponovaných večerů s hudbou a předčítanou literaturou. Jak tento koncept vznikl?
Nápad jsem dostal já, když mi došlo, že docela málo lidí v mých rodných Raškovicích vědělo, že se věnuji hudbě (neb jsem celý život spíše hrával jinde – většinou ve Frýdlantě nad Ostravicí) a že bych tedy „doma“ rád něco vytvářel. To propojení mne napadlo už dříve, když jsem s almárou dělal komponovaný pořad s jednou mladou autorkou. Jsem moc rád, že naše paní knihovnice i obecní úřad jsou tomuto pořadu nakloněni. Je to moc příjemné a zároveň výzva, vymýšlet nové a nové náměty a propojení, hledat vhodné knížky, číst je, hledat ukázky tak, aby se propojily s písničkami, a hrát různé styly.
Na jaká témata jste už tyto komponované večery měli, co bylo podle Vás nejzajímavější?
Už jich bylo docela dost: rychle si vzpomenu na tyto: Fenomén Betales, Rytmus v nás, Pohádkové vánoce, Na lidovou notu, Voskovec, Werich aj. Ježek, S kytarou kolem světa, Hudba z filmů, ... Pořad již běží dva roky, je to zhruba sedm až osm dílů ročně.
Co plánujete na další rok?
Mám nějaké náměty připravené a spoustu nápadů, musím je ještě dotáhnout. Rád bych připravil slovenské písničky, muzikály, zase něco k vánoců, Suchého a Šlitra, Karla Kryla, a tak dál.
Kdy budete v nejbližší době mít nějaký koncert v mikroregionu?
Pokud se počítá Frenštát, tak s jazzovým LAM Triem hrajeme v pátek 22.8. na náměstí od 17 hodin.

Profil Aleše Nitry.

Hudební tvorba Aleše Nitry

Aleš Nitra pochází z Raškovic, už dlouhá léta je aktivní v různých hudebních skupinách. První jeho kapelou, kterou mohla veřejnost zaznamenat, byla almára. Nyní působí v různých dalších skupinách, například v LAM Triu, v Jazzdě, v kapele Kaczi Kateřiny Koulákové a podobně. Tady přináším některá jeho videa.





Aleš Nitra o sobě napsal:

jsem hudební hledač samouk, jako kytarista jsem prošel různými amatérskými seskupeními různých hudebních žánrů – od rockové hudby v raném mládí, přes folk, blues, funky atd. Hrával jsem v jazzově a funky laděném Občas Quartetu a několik let spolupracoval v duu a různých uskupeních s frýdecko-místeckým jazzovým kontrabasistou Zdeňkem Holkou. Jsem dlouholetým členem tria almára, které se věnuje vlastní tvorbě s meditačními a etno prvky. Krom toho hraji v akustickém jazzovém triu LAM TRIO, které se věnuje převážně jazzovým standardům 20. - 40. let 20. st., a v jazz-rockově-worldmuzikové formaci jazzda.
Hraji i solově na akustickou kytaru, převážně vlastní skladby (viz "domácí" mp3) a vlastní úpravy evergrínů a jazzových standardů. Velkou mírou je v mé produkci zastoupena improvizace.
Rovněž spolupracuji s knihovnou v rodných Raškovicích, kde ve spolupráci s knihovnicí Maruškou Zemanovou pořádáme pravidelné literárně-hudební večery, které tu a tam provádím i jinde dle zájmu.

V Dobré hospodě se představily velmi kvalitní kapely, lidí přišlo málo

Na pátek 27. června si doberská Dobrá hospoda připravila velmi kvalitní hudební zážitek. Bohužel přišlo velmi málo lidí – v sále jsem jich napočítal jen okolo desíti. Organizátoři akci pojali jako otevírání léta, možná se některým lidem nechtělo v hezkém počasí do nějakého sálu, možná byli mnozí lidé z Dobré na Sweetsen festu. Podobný koncert se ale prý konal na stejném místě i loni, a podle členů druhé kapely to byl koncert velmi vydařený.

Jako první hrála kapela Jazzda. Hráli ve složení zpěv, elektrická kytara, basová kytara a bicí. Zpěvačka měla velmi dobrý, zajímavě zabarvený hlas. Basák nebral svoji kytaru jen jako rytmický, ale i jako melodický nástroj. Velmi často používali i perkuse, zpěvačka měla několik takových nástrojů a bubeník v některých písních hrál na djembe. Dokázal v rámci jedné písně plynule přejít z tohoto afrického bubnu na klasické bicí. 

Kapela Jazzda se zaměřuje převážně na jazz. Já jazz většinou nemusím, ale toto byla jedna z mála jazzových kapel, které mne bavily. Občas svůj žánr překračovali do swingu, občas do blues a na závěr i do World music. Na závěr totiž zahráli písničku vytvořenou bubeníkem a zněla opravdu velmi šamansky. Na muzikantech bylo vidět, že je hraní baví. Atmosféra celé hudby Jazzdy byla taková letní, pohodová. Celkově bych to popsal jako letní přírodní lyriku, s tím, že mi trochu připomínali kapelu Kajkery, o níž jsem zde už psal. 

Na plakátech byla přislíbena kapela Pouze znouze, nakonec ale hráli jenom v torzu této kapely, ve dvojici. Kytaristu, který byl představen jako letitý bluesman, doprovázel baskytarista Jazzdy. Mi to vyhovovalo mnohem více, mám rád takovéto bluesové 'písničkáře.' Celkově působili velmi charismaticky, bylo znát, že hlavní postava kapely má už v hudbě mnoho zkušeností, a baskytarista se zase vyznačoval takovým poctivým 'chlapáctvím.'

Zvuk této dvojice byl velice pestrý a plný, kytary k sobě harmonicky pasovaly. Zahráli písně z různých soudků – některé od zmíněné již neexistující kapely Pouze znouze, některé písně, které někdo ze dvojice složil sám, a některé převzaté věci. Nejvíce mne bavila písnička, kterou podle svých slov hráli velmi málo, ve které jsem cítil něco z irské tradiční hudby a něco z alternativního country.

Na to, že přišlo velmi málo lidí, byl potlesk velmi hutný. Celkově bych akci přirovnal spíše k takovému přátelskému setkání než koncertu pro veřejnost. To se projevilo i v tom, že druhá kapela si pozvala členy první kapely ke společnému hraní na závěr koncertu.

Tip do města: Sweetsen fest

Tento týden se bude konat již jedenáctý ročník frýdecko - místeckého festivalu Sweetsen fest. Je to velmi zajímavá akce, která podporuje rozvoj místní hudební scény. Vystupují na něm totiž pouze místní kapely. A proto se každý rok objevuje na prknech festivalu spousta nových jmén. Prostor dostávají ale také ty již známější.

Letos poprvé bude festival trvat celkem čtyři dny. „Na podporu sbírek letos opět bez nároku na honorář vystoupí desítky frýdecko-místeckých umělců z hudební, taneční, divadelní i filmové oblasti, kteří se představí na 6 samostatných scénách,“ píší organizátoři festivalu.

Sweetsen fest začne dnes, ve středu 25. června v parku Svobodu u sídliště Slezská. Na scéně Rejnok proběhne ve středu hudebně – literární pásmo, během kterého společně vystoupí místní hudebníci i básníci. Později na stejném místě proběhne také promítání filmů z dílen frýdecko-místeckých amatérů. Ve čtvrtek bude festival pokračovat v Pavlač Šapitó v areálu stadionu TJ Slezan, kde vystoupí celkem 7 kapel. Mezi nimi například alternativní Die Biene Maja nebo Bad Joker’s cream.

Hlavní část festivalu pak tradičně proběhne v pátek a v sobotu – v prostorách již zmíněného stadionu TJ Slezan. Zde budou dvě scény, jednak především rocková scéna a potom elektroscéna místních DJs a hip-hoperů. Klidnější část festivalu (zejména folková) proběhne v nedaleké hospůdce U Arnošta. Mezi hlavní hvězdy budou asi patřit kapely Downbellow, Trochumoc, Líheň, René Souček, Meybe a Slepí Křováci.

V tyto dny vystoupí také někteří muzikanti spojení s mikroregionem. Zahraje kapela Bandjeez, jejíž frontonem je syn doberského místostarosty David Stypka, a také Veny alias Václav Baran se svým písničkářským projektem. V učinkující kapele Kaczi hraje raškovický muzikant Aleš Nitra.

Můj osobní pocit je ten, že Sweetsen nabízí novým kapelám prostor, kde mohou vystoupit, a proto počet místních kapel rok od roku vzrůstá. A objevují se i nové hudební styly ... Organizátoři navíc každý den vydávají nové CD s účinkujícími kapelami, a ty se tak dostávají ve známost dalších hudebních promotérů napříč Českou republikou.

Navíc Sweetsen fest podporuje i místní charitativní organizace – lidé neplatí žádné vstupné, místo toho mohou věnovat peníze na dobročinné účely. Letos tak peníze budou vybírat organizace Adra, Charita, Podané Ruce a Opora dětem. V minulosti již festival vynesl na dobročinné účely více než 350 tisíc korun.

Písničky Václava Barana II

Václac Baran je můj kamarád, předseda Doberského kulturního spolku, programátor v ostravském Tieto Enator, ... Vždycky skládal dost dobré písně, poslední dobou ty nejnovější umisťuje na svém Youtube. Tady je druhý výběr některých z nich.

Dobrfest měl kvalitní dramaturgii

14. června se v areálu restaurace Cyklobar konal další ročník již zaběhlého festiválku Dobrfest. Akci pořádal Doberský kulturní spolek pod vedením Václava Barana. Průměrná návštěvnost festiválku je kolem necelých dvou stovek hostů, a podobné to bylo i letos.

Přišel jsem bohužel později, až když hrála hudební skupina Acoustic session. Předtím hráli dva písničkáři, což bylo novinkou letošního ročníku – nikdy předtím zde písničkáři nevystupovali. Když jsem přišel, byl areál celkem zaplněný, a bylo znát, že panovala předletní pohoda. Akce nebyla žádným profesionálním festivalem plným reklamních stánků a bannerů, ale spíše produktem nadšení. Jak řekl zpěvák účinkující kapely Vecktor – „Jste taková dobrá parta, tady v té Dobré je to takové dobré.“

Blues – folková kapela Acoustic Session hrála sice zajímavě, ale nijak zvlášť mne nenadchla. Hudební provedení jejich skladeb mi přišlo příliš profesionální a chladné. Ale zahráli některé skladby jiných autorů, které byly u publika oblíbené. K nim patřila například píseň Stříhali do hola malého chlapečka od Vladimíra Mišíka.

Po Acoustic session hrála kapela Vecktor z Havířova, hudební skupina docela mladých kluků. Oslovila mne mnohem více. Hned na úvod uvedli, že hrají pop. Myslím, že to od nich není kalkul, že by se chtěli stát populárními, ale spíše ten pop v sobě opravdu cítí. Ve velkém počtu jejich skladeb byl cítit vliv Tomáše Kluse, a to zvláště ve zpěvu. V některých skladbách jsem objevil i vlivy dalších známých skupin – například Mňágy a Žďorp, Xindla X a nebo Sta zvířat. Jejich hudba byla sice trochu neučesaná a aranže nebyly úplně domyšlené, ale na to, že hrají teprve rok a jsou tak mladí, šlo o velmi dobrou muziku.

Meybe už hráli na Dobrfestu podruhé. A musím říct, že jejich vystoupení pro mne bylo překvapením. Z nudné kapely minulého ročníku se z nich staly hvězdy tohoto ročníku. Byť musím říct, že místy to s tou 'hvězdností' trochu přeháněli. Už nástup měli dobře zvládnutý, měli předpřipravený hudební úvod, do kterého potom začali hrát. Byli první, kdo pořádně roztancoval publikum, měli dobré reakce od publika a měli v něm asi i své stálejší fanoušky. Dobrý byl okamžik, kdy zpěvák zařval ve vhodný okamžik jedné písně „Udělejte nějaký kravál,“ publikum zareagovalo a jeho řev se dobře hodil do písně. Styl kapely mi někdy silně připomínal kapelu U2, jindy zase takový ten moderní pop-neo-punk. Dobré aranže, profesionální provedení, jen mi trochu chybělo to, že se po hudební stránce více nepředváděl klávesák.

Poslední kapelou byla už klasická kapela Dobrfestu Máma mele maso, byť trochu v jiném složení než dříve. Musím ale říct, že zmenšení počtu členů kapele prospělo, dobře vyznělo originální charisma hlavní zpěváka Ondřeje Nováka, mimochodem doberského zastupitele. Měli moc dobře vybrané písně, něco od Cranberries, něco od Red hot Chilli peppers, titulní píseň filmu Once, Alelujah ze Shreka. Vybrali i docela dobré české písně, akorát ty Kabáty zrovna v lásce nemám. Byla to prostě svérázná zábavová kapela hrající oblíbené ale ne provařené hity, jenom bych trochu doladil aranže. Místy hrály dvě doprovodné kytary v podstatě to samé a sólový kytarista by měl nabrat trochu více jistoty. 

Letošní ročník se prostě povedl, návštěvníci se také zdáli spokojení a ze vstupného se vybrala docela dobrá částka na charitu. Vzpomínal jsem na první ročník, kdy hrály skoro jen punkové kapely, a byl jsem spokojený z toho, kam festival směřuje. A na závěr, při poslední kapele, jsem si prožíval takovou svoji vnitřní euforii. Tak nějak z toho, jak to v Dobré dobře funguje.











Fotografie mi dal k dispozici Michal Návrat.