Dobrfest měl kvalitní dramaturgii

14. června se v areálu restaurace Cyklobar konal další ročník již zaběhlého festiválku Dobrfest. Akci pořádal Doberský kulturní spolek pod vedením Václava Barana. Průměrná návštěvnost festiválku je kolem necelých dvou stovek hostů, a podobné to bylo i letos.

Přišel jsem bohužel později, až když hrála hudební skupina Acoustic session. Předtím hráli dva písničkáři, což bylo novinkou letošního ročníku – nikdy předtím zde písničkáři nevystupovali. Když jsem přišel, byl areál celkem zaplněný, a bylo znát, že panovala předletní pohoda. Akce nebyla žádným profesionálním festivalem plným reklamních stánků a bannerů, ale spíše produktem nadšení. Jak řekl zpěvák účinkující kapely Vecktor – „Jste taková dobrá parta, tady v té Dobré je to takové dobré.“

Blues – folková kapela Acoustic Session hrála sice zajímavě, ale nijak zvlášť mne nenadchla. Hudební provedení jejich skladeb mi přišlo příliš profesionální a chladné. Ale zahráli některé skladby jiných autorů, které byly u publika oblíbené. K nim patřila například píseň Stříhali do hola malého chlapečka od Vladimíra Mišíka.

Po Acoustic session hrála kapela Vecktor z Havířova, hudební skupina docela mladých kluků. Oslovila mne mnohem více. Hned na úvod uvedli, že hrají pop. Myslím, že to od nich není kalkul, že by se chtěli stát populárními, ale spíše ten pop v sobě opravdu cítí. Ve velkém počtu jejich skladeb byl cítit vliv Tomáše Kluse, a to zvláště ve zpěvu. V některých skladbách jsem objevil i vlivy dalších známých skupin – například Mňágy a Žďorp, Xindla X a nebo Sta zvířat. Jejich hudba byla sice trochu neučesaná a aranže nebyly úplně domyšlené, ale na to, že hrají teprve rok a jsou tak mladí, šlo o velmi dobrou muziku.

Meybe už hráli na Dobrfestu podruhé. A musím říct, že jejich vystoupení pro mne bylo překvapením. Z nudné kapely minulého ročníku se z nich staly hvězdy tohoto ročníku. Byť musím říct, že místy to s tou 'hvězdností' trochu přeháněli. Už nástup měli dobře zvládnutý, měli předpřipravený hudební úvod, do kterého potom začali hrát. Byli první, kdo pořádně roztancoval publikum, měli dobré reakce od publika a měli v něm asi i své stálejší fanoušky. Dobrý byl okamžik, kdy zpěvák zařval ve vhodný okamžik jedné písně „Udělejte nějaký kravál,“ publikum zareagovalo a jeho řev se dobře hodil do písně. Styl kapely mi někdy silně připomínal kapelu U2, jindy zase takový ten moderní pop-neo-punk. Dobré aranže, profesionální provedení, jen mi trochu chybělo to, že se po hudební stránce více nepředváděl klávesák.

Poslední kapelou byla už klasická kapela Dobrfestu Máma mele maso, byť trochu v jiném složení než dříve. Musím ale říct, že zmenšení počtu členů kapele prospělo, dobře vyznělo originální charisma hlavní zpěváka Ondřeje Nováka, mimochodem doberského zastupitele. Měli moc dobře vybrané písně, něco od Cranberries, něco od Red hot Chilli peppers, titulní píseň filmu Once, Alelujah ze Shreka. Vybrali i docela dobré české písně, akorát ty Kabáty zrovna v lásce nemám. Byla to prostě svérázná zábavová kapela hrající oblíbené ale ne provařené hity, jenom bych trochu doladil aranže. Místy hrály dvě doprovodné kytary v podstatě to samé a sólový kytarista by měl nabrat trochu více jistoty. 

Letošní ročník se prostě povedl, návštěvníci se také zdáli spokojení a ze vstupného se vybrala docela dobrá částka na charitu. Vzpomínal jsem na první ročník, kdy hrály skoro jen punkové kapely, a byl jsem spokojený z toho, kam festival směřuje. A na závěr, při poslední kapele, jsem si prožíval takovou svoji vnitřní euforii. Tak nějak z toho, jak to v Dobré dobře funguje.











Fotografie mi dal k dispozici Michal Návrat.

Pozvánka na několik kulturních akcí v mikroregionu na příští týden (16. - 22. června)

Zavádím novou rubriku, která bude vycházet pravidelně každou neděli. Bude se zabývat tím, co se děje v mikroregionu příští týden.

Zájezd na včelařské farmy

Základní organizace Českého svazu včelařů v Dobré zve na jednodenní včelařský zájezd na včelařské farmy. Akce se uskuteční v sobotu 21. Června, sraz je v 8 hodin v Dobré střed. Hlavními tématy zájezdou jsou provoz včelí farmy, chov včelích matek, tvorba oddělků, kočovná zařízení a výroba medoviny. Cílová místa zájezdu jsou na území okresů Nový Jičín a Přerov.

Letní slavnost sportovců spojená s nočním karnevalem

Takový název nese sportovní den, který se 21. června koná v Dobraticích. Akce je spojená s historickým postupem místního fotbalového družstva do místní 1. A třídy. Začne v 16:30 dovednostními soutěžemi pro děti, po sedmé hodině začne noční karneval za doprovodu skupiny Flash. 

Den Raškovic

Raškovice oslaví svůj den v sobotu 28. června na fotbalovém hřišti. V časných odpoledních hodinách začne program pro děti a mládež: skákací hrad a trampolína, malování na tvářičky a airsoftová střelnice. Později se připojí také soutěže pro děti a ukázka umění místních Judistů. Následně začne také hudební program, první bude hrát místní kapela Alter ego, později kapela Kaczi Kateřiny Koulákové a hvězda Martin Chodúr s kapelou. Na závěr zahraje zábavová kapela HEC. Akce bude zakončená ohňostrojem.

Ostatní informace

Na stránkách obce Dobrá se lze dočíst o dvou nalezených psech – Jack Russell Terier (Barva: hnědo–bílá, telefon 604 866 090) a Kavalír King Charles(Obecní úřad Raškovice, telefon 558 692 220, 602 569 713). 

Základní a mateřská škola v Raškovicích sbírá staré koberce. Na stránkách školy se píše: „Koberec použijeme jako podklad na ochranu podlahy tělocvičny během rekonstrukce stropu. Koberec Vám samozřejmě již nevrátíme, ale dovolíme si jej za Vás ekologicky zlikvidovat.“ Pokud chcete přinést koberce, ozvěte se do 18. června na sekretariát školy: 558425551. 

KDU-ČSL Frýdek-Místek sbírá kola pro Afriku. Díky této akci můžete věnovat svá stará kola obyvatelům rozvojových zemí Afriky. Přivést kola můžete každou středu do kanceláře KDU-ČSL ve Frýdku-Místku, Palackého 129 (naproti Národního domu v Místku), a to vždy ve středu od 15:00 – 17:00 nebo taktéž po telefonické domluvě na telefonním čísle 777646632 i jiný den.

Frýdecko-Místecká škola jógy Karakal oznámila na webových stránkách Raškovic, že nové kurzy cvičení jógy v Raškovické Oáze zdravého a šťastného života začnou 15. září. Cvičení jógy pomáhá po duševní i fyzické stránce a součástí výuky budou i relaxační cvičení.

(Pozvánka) Morávka – zajímavá řeka se vzácnými obyvateli

(guest blogging: ČSOP Salamandr)

Řeka Morávka lidem přináší výjimečné prostředí s rostlinami a zvířaty (často i vzácnými) a možnosti procházek i odpočinku. Navíc je unikátem v rámci celé České republiky. Najdeme na ní ještě úseky s rozsáhlými štěrkovými náplavy.
 
Pojďte se s námi v pátek, 20. června 2014 v 17 hodin, projít k řece Morávce. Během asi 1,5 hodinové exkurze se dozvíte, proč je zajímavá natolik, že má státní i evropskou ochranu.
Sraz účastníků bude u pěšího mostu mezi

Vyšními Lhotami a Raškovicemi, na straně Vyšních Lhot (49°38’4.763″N, 18°26’53.799″E). Pokud se budete chtít zúčastnit, nahlaste se, prosím, do 18. 6. 2014 na email: petra.kutilkova@salamandr.info nebo telefon: 774 949 478.

- Vhodná bude „voděodolná“ obuv.
- Nejbližší autobusové zastávky: Raškovice, U Stříže (cca 300 metrů), Vyš. Lhoty, rest.    Maryčka (cca 700 metrů).
- Za velmi nepříznivého počasí (např. vytrvalý déšť) se akce přesune na jiný termín.

Pořádá: ČSOP Salamandr v rámci projektu Morávka lidem, lidé Morávce, který je podpořen Nadačním Fondem Hyundai a Nadací Open Society Fund Praha.

Akce zajímavého formátu proběhla v raškovické knihovně

Jednoduchá ale velmi zajímavě vymyšlená akce se konala v úterý 10. června v knihovně v Raškovicích. Jednalo se o vhodný způsob, jak propagovat místní knihovnický fond, vytvářet kolektivní a otevřenou zábavu, do níž se může zapojit každý, nebyla tam jasná dělící čára mezi učinkujícím a publikem. 

Večer byl tvořený pásmem písniček, podívání a předčítání. Vytvořila jej místní knihovnice M. Zemanová spolu s raškovickým hudebníkem Alešem Nitrou, známým například z etno-jazzové formace almára. Společně zvolili téma, kterému se věnoval celý večer, Nitra k němu vybral písničky a paní Zemanová zvolila zajímavé pasáže z knih ve své knihovně, které se k němu nějak vztahovaly. Lidé dostali texty, takže se mohli přidat a zpívat spolu s hlavním hudebníkem. Akce v podobném duchu se v Raškovicích konají několikrát v průběhu roku, ale nyní jsem ji poprvé navštívil já.

Tématem tohoto měsíce byly táborákové písně a divoký západ. K aktuálním horkům se dané téma velmi hodilo a návštěvník se tak mohl dobře naladit na atmosféru severní Ameriky v 19. Století. Nitra vybral několik písní s tématem divokého západu. Ve výběru byly skladby Michala Tučného, Waldemara Matušky, a další směs písní, jedna byla například od Jarka Nohavici (Divoké koně). Písně pojednávaly o kovbojích a Evropanech, některé naopak o indiánech (Ho ho Wathanay).

Právě konflikt mezi indiány a bílými v průběhu 19. Století byl silným tématem celého večera. Proto knihovnice přečetla například krátké zamyšlení o osudech indiánů, nebo o tom, jak železnice dělaly indiánům a jejich bizonům problémy. Sám Aleš Nitra se ale asi tímto tématem zabývá, a tak doplňoval některé informace. Mimo jiné se několikrát zmínil i o svých oblíbených westernových filmech.

Návštěvníci se dozvěděli o zajímavém ale smutném osudu Buffalo Billa. Byl to původem Evropan, který měl velmi blízko k indiánům. Po vystřídání několika profesí se rozhodl pustit do cirkusové show na téma divokého západu. Jeho cirkus byl hojně navštěvovaný, a tak o Bufalo Billovi začala vycházet spousta levných knížek. Bohužel později se mu přestalo dařit a skončil na ulici, kde také umřel.

S večerem jsem byl spokojený, ale přišlo málo lidí, na dřívějších akcích bylo prý lidí více. Když jsem o tom přemýšlel, napadla mne jedna věc, kterou mohli organizátoři udělat trochu jinak. Místo knihovny mohli udělat poslední literárně-hudební setkání tohoto

školního roku někde na zahradě nebo u řeky. Vzít špekáčky či něco pro vegetariány a protáhnout večer mnohem déle. Po připraveném programu by se mohla rozproudit volnější zábava, volnější zpívání a podobně. To je tedy můj tip pro paní knihovnici Zemanovou na příští červen.

V Dobré se po desítkách let zrodil divadelní soubor

Kdysi mi doberský kronikář Rostislav Vojkovský povídal o tom, jak za první republiky v Dobré působilo velké množství divadel. V době, kdy nebyla rozšířená televize, se každý spolek snažil vytvořit zábavu pro místní. Často se stávalo, že mnozí lidé odcházeli, až na konec zbyl třeba jenom jeden člověk.

Právě teď, v červnu 2014, se podařilo tradici doberských divadel obnovit. Zkušený ochotnický divadelník Jan Marenčák vytvořil divadelní skupinu Doberská Soda (Spolek opravdových divadelních amatérů), dal dokupy několik herců a začali připravovat velmi kvalitní, i když u nás ne příliš rozšířenou hru – Blbec k večeři. Tuto hru jsem viděl dvakrát ve filmovém zpracování, mám tedy s čím porovnávat.

Celé drama je založena na zajímavé reálné hře, v tomto divadelním kousku se místy zpochybňuje její morálnost.  Skupina přátel má za úkol každou středu přivést ke společné večeři blbce, hlupáky a každý večer je jeden blbec vyhlášen králem večera. Vybrané oběti o této hře samozřejmě nic netuší. Je otázka, zda někdo v nějaké zemi tuto hru skutečně hraje, nebo si ji autor vymyslel.

Musím říct, že se u mne dost proměnil přístup k tomuto divadelnímu kousku. Nevím, jestli je to věkem, nebo tím, že je divadelní zpracování v emocích odlišné. Zatímco dříve jsem se hrozně rozesmál tomu, jak blbec k večeri všechno pokazil, tentokrát jsem se více vcítil do role hlavního hrdiny a intenzivně jsem prožíval, jak se mu celý život, manželství, finance, zdraví, a podobně, zbortí za jeden večer. To neznamená, že jsem se nesmál, bavil jsem se stejně jako celé publikum.

Možná chtěl autor v této hře naznačit, že hranice mezi lidmi nejsou nikdy jednoznačné, a že nic není černobílé. Na jedné straně hlavní postava - Pierre Brochant  prožila životní katastrofu, na druhé straně obnovila dva roky ztracené přátelství s dříve blízkým kamarádem. Jak blbec k večeři, Françoise Pignon, všechno celý večer komplikoval a kazil hlavní postavě život, tak zažil i hvězdný okamžik, kdy vhodně zatelefonoval a málem k Brochantovi zpět přivedl ženu. Brochant na závěr hry zpochybnil sám sebe, když uvedl, že on sám je vhodným kandidátem na blbce k večeři. Ač se může hra na blbce zdát nemorální, a Brochant to tak na konci bere, dvě hodiny se snaží získat zpět svou ženu. Žádná postava nebyla jednoznačně negativní, skoro každá negativní udělala nějakou pozitivní věc, a kladné postavy dělaly zase špatné věci.

Musím pochválit výkony herců. Měli velice civilní projev, nesnažili se o nějaké zvláštní okouzlení svým herectvím, a každá postava byla velice důvěryhodná. V řeči herců se občas projevovala severomoravština, ale to bylo, myslím si, na hře to dobré. Podle mne nejlépe zahrál sám Jan Marenčák, režisér představení. Rovněž scéna byla velmi zajímavě vymyšlená, kvůli tomu, že bylo jeviště malé, dali vstupní dveře vlevo do hlediště. I zvukově byla hra velice kvalitně připravená.

Na začátku jsem napsal, že staré divadelní soubory v Dobré za první republiky ztrácely průběžně své diváky – všichni postupně odcházeli během hry. Tady to ovšem bylo naopak. Herci zažili standing ovation a dostali květiny a víno.

Rozhovory o Dobré s lidmi, kteří mají co říct: starosta Jiří Carbol

Rozhovor se současným starostou Dobré Jiřím Carbolem vyšel v Doberských listech v říjnu.

Vy jste už v minulosti působil jako starosta i místostarosta. Ve kterých letech?

Na obecním úřadě v Dobré jsem začal pracovat v roce 1994 jako místostarosta s kolegou Milanem Stypkou, který byl starostou. A do tohoto úřadu jsem se dostal po přemlouvání mých kolegů z volební strany KDU-ČSL. Byl jsem v této pozici do roku 2000, kdy jsem odešel na krajský úřad. 
 

Čím jste se živil před tím, než jste nastoupil na pozici místostarosty?

Před rokem 1994 jsem čtyři roky podnikal v soukromé rodinné firmě, zajímavé je to, že před tím jsem byl stavař, ale v rodinné firmě jsem s bratrem a otcem pracoval v domácím uzenářství.

Jaké byly hlavní problémy Dobré v době 1994 až 2000? Podařilo se je nějak vyřešit?

Když jsme nastoupili, tak se začala dělat plynofikace obce, takže jsme postupně připravovali ty jednotlivé stavby, byla to asi největší investice. Další velká investice byla rekonstrukce střech na základní škole, kde byly původně střechy ploché, my jsme nechali zprojektovat střechy sedlové a následně jsme na ně získali dotaci, takže do školy přestalo zatékat.V letech 1999 a 2000 jsme realizovali výstavbu řadových domků naproti Sýpky, takzvaných Lentilek, a celou dobu jsme s kolegou Milanem bojovali za obchvat Dobré. To byl asi největší úkol před náma, prosadit, aby se doprava přesunula z centra obce na obchvat.

V tom jste byli na rozdíl od Frýdku-Místku úspěšní.

V tom jsme byli úspěšní jak já vždycky říkám díky tomu, že se ve Frýdku-Místku rozhádali, jestli chtějí severní nebo jižní variantu obchvatu a zasekli se na tom. Díky tomu jsme my mohli uplatnit náš obchvat Dobré, protože byly volné finanční prostředky a ministerstvo dopravy za ně mohlo vybudovat tu silnici. 
 

Všiml jste si nějakého rozdílu mezi tehdejší atmosférou a tou současnou?

Já myslím, že odlišné to bylo v tom, že lidé měli takové pozitivní očekávání budoucích změn, po té revoluci v roce 1989 to bylo všechno ještě takové čerstvé, dneska už to je více než dvacet let, takže lidé jsou už někdy trošičku zklamaní z toho vývoje, a to se v té atmosféře také projevuje. 
 

Co jste měl na starosti jako náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje?

Jako náměstek hejtmana jsem měl na starosti sociální věci, zdravotnictví a kulturu. Byl to docela široký záběr s tím, že jsem v roce 2002 přebíral devět krajských nemocnic do správy a s tím bylo spojeno velké množství práce, seznamování se s tím prostředím, s těmi problémy, s konkrétními lidmi, kteří měli toto řízení v nemocnicích na starosti a podobně. Byl to pro mne docela velký záběr. 
 

Mezi léty 2006 až 2010 jste byl poslancem, čím jste se zabýval v té pozici?

Když jsem byl v poslanecké sněmovně, tak jsem byl hlavně ve výboru pro zdravotnictví, mimoto jsem byl ještě ve výboru petičním a ve výboru pro evropské záležitosti. To zdravotnictví ale bylo opět nejhlavnější, protože je to velice složitá oblast, má spoustu dlouhodobě neřešených problémů, a v té době se kolem toho vedly dlouhé odborné diskuse. 
 

A podařilo se Vám prosadit některé zákony, na kterých jste se podílel?

Podílel jsem se na návrhu někerých zákonů, nebo spíše spolupodílel, a byly to zákony, které drobně upravovaly třeba zdravotnické prostředí. Hlavně jsme v té době nepovolili privatizaci fakultních nemocnic a nepovolili jsme privatizaci zdravotního pojištění, což si myslím, že by tak mělo zůstat a že to tenkrát bylo dobře.

A bavila Vás pozice poslance?

Ta práce je zajímavá, není úplně jednoduchá, mne to bavilo, i když samozřejmě tam není vidět ten konkrétní výsledek práce. Tady když je člověk ve funkci starosty nebo místostarosty a řeší konkrétní investice, ať je to výstavba kanalizace, oprava školy nebo výstavba chodníků, tak je ta práce víc vidět. 
 

A vyžaduje to třeba i jiný styl práce, třeba jinou strategii?

Zcela jistě. Práce v poslanecké sněmovně je více o přípravě zákonů, o budování těch podkladů, o diskusi s odborníky, kteří tomu rozumí a kteří musí tomu poslanci, který není přímo odborníkem v té oblasti, poradit. Člověk se na ně musí spolehnout. Určitě to je jiná práce. Tady starosta nebo místostarosta řeší konkrétní problémy občanů své obce, takže to je zase více práce s lidmi. 
 

Co se stalo, že jste se nakonec stal starostou, když ve volbách vyhrála strana Milana Stypky?

Já jsem zase získal více preferenčních hlasů, my jsme se tak dohodli s kolegou Milanem a našli jsme společný model, který nám oběma vyhovuje, a doufám, že se to projeví na tom, jak úspěšní budeme ve výsledcích naší práce.

Co se Vám podařilo za první rok ve funkci prosadit nebo změnit?

Ten první rok za chvilku bude končit. Učitě jde o velkou investici, rozšíření splaškové kanalizace, která nám sice vyčerpala obecní pokladnu, ale zase na druhou stranu přinese občanům určitý komfort v bydlení. Mimoto děláme taky opravy některých místních komunikací, například teď jsme začali realizovat opravu cesty kolem mateřské školky, kde se vybudují parková stání pro auta, současně se vybuduje taky retardér a retardérový přechod na školní hřiště, tak aby se zvýšila bezpečnost dětí, které chodí na hřiště ze školy. Připravujeme se taky na další investiční akce v dalších letech.

Zaznamenal jsem v minulosti, že kolem stavby kanalizace byly problémy, že se nedařilo splnit úřední povinnosti, už je to všechno v pořádku?

No, kanalizace má jiný problém, který jsme nemohli ovlivnit, a to ten, že minulé zastupitelstvo nepřijalo dotaci, takže se to celé staví z vlastních prostředků, a to bude znamenat omezení jiných investic. Například potřebujeme nutně zateplit Základní školu a Mateřskou školu, v těchto objektech jsou už asi třicet let stará okna a je potřeba s tím něco udělat. Bohužel se na to nepodařilo v minulých letech získat žádné dotace. V této investici budeme potřebovat i vlastní prostředky, kterých máme málo. 
 

Jak velká část kanalizace bude chybět po tom, co se podaří dostavit současné rozšíření?

Bude chybět v těch okrajových částech, kde je výstavba kanalizace ekonomicky nerentabilní, takže se nedostaneme úplně všude, ale tak to je ve většině podobných podhorských obcí. Pokud je rozloha obce příliš veliká, tak se ta kanalizace provádí jenom v těch urbanizovaných, soustředěných místech výstavby. Mám takový pocit, že nyní bude mít kanalizaci celé centrum. 
 

Co všechno může rada obce ovlivňovat, může třeba nějak pomáhat místním podnikatelům?

Pomoc místním podnikatelům spočívá v tom, že se jim vytvářejí podmínky, aby mohli realizovat nebo se podílet na realizaci těch investic v obci.

A co společenský život v obci?

Snažíme se investovat do kulturního a sportovního života. Podporujeme občanskou společnost, kterou chceme rozvíjet, a jedna z těch aktivit, která se teď momentálně rozjíždí, je ta, že jsme nechali vytvořit nové webové stránky obce, na kterých budou mít mnohem větší prostor právě nejrůznější občanské iniciativy, například spolky jako myslivci, hasiči, včelaři, ochránci životního prostředí atp.

A máte třeba i další plány jak do budoucna podpořit ten spolkový život?

No, my se snažíme o to, aby se spolkový život vzájemně mezi sebou trošku víc poznával a to i v rámci našich partnerských obcí. Snažíme se o to, aby si tyto spolky rozvíjely spolupráci samy, pokud možno co nejvíce, protože to si myslíme, že je to pro ně motivující. 
 

Jaké užitky přináši partnerství s těmi obcemi?

Jednak se ti lidé mohou vzájemně poznávat, mohou si vyměňovat zkušenosti, mohou se vlastně takhle povzbuzovat k tomu, aby i oni něco změnili ve svém okolí, a to považujeme za dobré. 
 

Co patří ke každodenní náplni Vaší práce, čím vším se musíte zabývat?

Tady ta každodenní náplň činnosti obsahuje zajištění běžného chodu obecního úřadu, všech našich příspěvkových organizací, domova pro seniory. Dále takové ty běžné věci jako je pečovat o čistotu a pořádek v obci, nebo třeba i řídit zaměstnance, kteří tu jsou na veřejně prospěšných pracech. Já myslím, že to je spousta takových drobných úkonů. 
 

Co je největší cíl, čeho by jste chtěl v tomto období dosáhnout? Co by jste chtěl v Dobré změnit?

Největším cílem je rekonstrukce a zateplení Základní školy, protože to je investiční akce, která je taky finančně velmi náročná. Pro nás je priorita získat na tuto akci dotaci, protože z vlastních prostředků to nejsme schopni realizovat, takže se na to soustřeďujeme nyní úplně nejvíce. Taky jsme si k tomu vzali poradce firmu Mot Mac Donald, která nám zajišťuje profesionální přípravu a zpracování těch žádostí o dotaci. A doufáme, že se nám to teda v tomto období podaří.

Procházíte se někdy po Dobré, pokud ano, kam?

Já se procházím po Dobré v rámci investičních akcí, kdy chodím řešit na různá místa ty konkrétní problémy, jinak se procházím tak asi jako každý jiný občan.

Kam chodíte v Dobré do hospody?
No, hospody různě, co si tak vzpomínám, tak jsme měli společné sezení s našimi slovenskými hosty na Sýpce, taky jsem se zúčastnil plackových hodů na Špici, takže postupně tak navšťevuji všechny ty restaurace, které tady v Dobré máme.

(Reportáž) Vrchol Festivalu sněhu

1. února se na Morávce konal vrchol festivalu sněhu. Festival sněhu je pravidelná akce, která probíhá v zimních měsících a jejíž součástí jsou různé přednášky, koncerty a podobně. Líbí se mi nápad udělat festival v zimě – když se všichni kulturní promotéři snaží umístit největší akce na léto, je to určitá alternativa ukazující, že lidé se mohou smysluplně setkávat kdykoliv v roce. Že v zimě nezbývá jenom sledování televize.

I já jsem se této akce zúčastnil a proto z ní přináším krátkou reportáž. Ještě před příchodem do areálu festivalu (akce se konala v tělocvičně a na školním dvoře ZŠ Morávka) jsem se byl se svým otcem projít z Morávky přes Ropičku na Kotař. Při cestě zpátky jsme zavítali do velmi zajímavé místní hospody Ateliér, z níž dýchala svobodomyslnost. Byla pitoreskně vybavena různými uměleckými předměty a pohodový výčepní čepoval nejrůznější piva, včetně piv minipivovaru U koníčka. 

Na dvoře zmíněné základní školy se měl konat jarmark. Bohužel přišlo jen málo stánkařů (tak kolem osmi), takže zahrada vypadala trochu pustě. Také lidí nepřišlo mnoho, zato tam pobíhalo hodně dětí. Většina lidí totiž přišla se svými dětmi, pro ně byla připravena od čtyř hodin i pohádka. Na té jsem sice nebyl, ale od kamarádky jsem se dozvěděl, že při ní byla tělocvična docela plná. Tělocvična byla hlavním sálem, kde probíhaly i pozdější koncerty, trochu jsem nechápal, proč byly uprostřed ní před pódiem umístěny žíněnky. Na druhou 
 stranu – třeba to v dětech přispěje k probouzení zájmu o kulturu.

První věc, kterou jsem při příchodu viděl, byla přehlídka místního kynologického klubu. Několik cvičitelek ukazovalo, jak dokázaly vycvičit své psy. Někteří psi poslouchali trochu méně, někteří poslouchali více a ukázali docela dobré kousky – vyhledávali osoby podle pachu, plazili se, otáčeli se a podobně. Celou prohlídku podle mne prolínala myšlenka společného učení se, a to bylo možná to nejpodstatnějí.

Co se tohoto tématu týče, čtyři z pěti členů následující kapely Kajkery byli učitelé. Tuto kapelu mám rád už dlouho, jsem jejím velkým fanouškem. Vždycky mne na jejich hudbě oslovovala velká pohoda, a ta nechyběla ani tentokrát. Navíc podle mne muzikanti ještě více vybrousili svou hru na nástroje, takže mi kapela místy připomínala zahraniční kytarové kapely. Texty prolínalo zaujetí detaily okamžiků, věcí či míst, ale na druhou stranu i hodně životních zkušeností. Ač, jak jsem napsal, hrála kapela dost pohodově, docela mne dojala písnička, kterou zpěvák věnoval své již bohužel mrtvé babičce – a to se o takové emoce zpěvák nijak nesnažil. 

Poslední částí programu, kterou jsem viděl, bylo vystoupení frýdecko-místeckého folklórního souboru. I oni do svého programu včlenili určitou výuku – vysvětlovali lidem, jaké kroje se kde na frýdecko-místecku nosily a jaké byly jejich součásti. Zaujalo mne to, že na slovenské straně lašska se jednoduché kroje nosily ještě po druhé světové válce. Ostravička má dvě části, jedna se stará o hudbu a ta druhá předvádí tance. Tance byly někdy fyzicky náročné (někteří tanečníci v jedné písni skákali 'v kliku') a byly do nich zahrnuty i prvky divadla (drobné spory se střídaly se spoluprácí). Po vystoupení si připravili výuku tanců i pro publikum, to už jsem ale odešel.

Myslím si, že je super, že se takováto originální akce na Morávce koná. Je jasné, že by organizátoři měli některé věci vypilovat (například zmíněný jarmark) a jiné lépe promyslet(uspořádání prostoru v tělocvičně), ale jak bylo během festivalu - v areálu Základní školy Morávka - znát, učíme se všichni. Někteří víc, někteří míň – například nazvučení sálu bylo podle mne perfektní.