OÁZA v Raškovicích: dějství prvé - Velký sen

Dostal jsem k dispozici také hezky napsané materiály Oázy zdravého a šťastného života v Raškovicích. Jedná se o určité kulturně/duchovní centrum, které provozuje Škola jógy Karakal z Frýdku-Místku. Děkuji a na pokračování představím jejich povídání o vzniku této instituce.

Milí přátelé,

měli jste někdy svůj velký sen? A stalo se Vám, že ačkoliv se to zdálo téměř nemožné, ten sen se Vám splnil?

Jeden takový sen žil svým životem celou řadu let v mysli Zdeňka Šebesty. V prostoru o rozloze 30-ti árů, skrytém před uspěchaným světem 21. století, v Raškovicích, 15 kilometrů od Frýdku-Místku, v podhůří Beskyd, kterým s láskou a trochou nadsázky říká „Beskydské Himaláje“,  viděl doslova OÁZU. Nejen on sám, ale každý kdo toto místo navštívil, mu potvrdil, že už vstupem do zahrady se náhle ocitá ve světě zcela odlišném od reality všedních dnů a cítí se tam velmi dobře.

Začala se rodit představa meditativní zahrady v japonském stylu, s tichými zákoutími plnými květů, keřů stromoví, laviček a soch, která zve k tichému uvnitřnění, zamyšlení, skýtá intimitu pro rozhovory i čirou radost z pobytu v tomto prostoru. A také představa útulného a vlídného útočiště pro návštěvníky z blízka i z dálky v podobě jógového sálu a prostých pokojíčků umožňujících ubytování.   

Před šestnácti lety, kdy na léta praxe navázal spolu s Lenkou Kovalovou založením Školy jógy KARAKAL, nadchla se pro tuto myšlenku i ona a začal to být společný sen. Jako malířka a umělkyně v duchu dotvářela prostor po estetické stránce a viděla v něm i obrazovou galerii.

Zdeněk Šebesta nás učí, že co nesmírně přejeme, celý vesmír se spojí, aby nám to přání pomohl vyplnit. Pokud  tomu věříme,  dokážeme si to zcela jasně představit jako realitu, a pokud to přání není sobecké.

Představení Malé galerie v raškovické knihovně 2

V následující sérii článku představuji čtenářům vesnickou galerii, která funguje v raškovické knihovně. Malá galerie funguje již více než 10 let a stará se o ni knihovnice Marie Zemanová. Fotografie se zvětší po kliknutí na ní.

Výstava Dialog s uměleckým dílem práce studentů gymnázia P.B. ve F.M.

Dřevořezby Tomáše Fojtíka

Výstava fotografií Radmily Pánkové Krása mořského pobřeží

Výstava Štepána Mleczka

Výstava Štěpána Mleczka

Úvodní panel výstavy Rytíři Raškovic

Recepty Vojkovického Klubu zdraví a vaření: Fazolová pomazánka

Ve Vojkovicích působí Klub zdraví a vaření. Na svých velmi zajímavých webových stránkách publikují různé recepty a zdravotní tipy. Děkuji jim za to, že mi umožnili publikovat jejich vybrané recepty.


Fazolová pomazánka

2 šálky uvařených fazolí (černé oko),
5 lžic olivového oleje,
1 cibule,1stroužek česneku,
1/2 lžičky mleté papriky,
1/2 lžičky drceného kmínu,
1/2 lžičky mletého  zázvoru,
vegeta, sůl
Osmažíme nakrájenou cibuli na oleji , přidáme vše ostatní a rozmixujeme.
Dobrou chuť :)

Více zde: http://vojkovice.webnode.cz/products/fazolova-pomazanka/

Kulturní tipy na týden 14. července - 20. července

Turnaj v nohejbalu

Sportovní komise rady obce Dobrá pořádá 12. Ročník turnaje v nohejbalu. Akce se uskuteční 19. července ve Sport relax clubu, začíná v devět hodin. Zápisné na jednoho hráče je 150 korun, počet týmů je omezen. Kdo se chce zaregistrovat, nechť zavolá na číslo 723 806 364.

 

Výšlap na Lysou horu

Beskydské informační centrum pořádá výšlap na Lysou horu s průvodcem. Průvodce seznámí  účastníky na celkem 7 zastaveních  s  historií Lysé hory, s Ondrášem - pánem Lysé hory, s   jeskyněmi na Lukšinci, s pověstmi tradujícími se o Lysé hoře, přidá také vyprávění o obětech Lysé hory  a poví více o stavbách nacházejícími se na samotném vrcholu Lysé hory. Na komentované výstupy se můžete těšit: 22.7. 2014, 12.8.2014, 26.8.2014, 13.9.2014. Sraz je každý tento den v 8:30 v Ostravici u lanového centra Opičárna.

Včelařský den na Krásné

V sobotu 19. Července se koná rovněž Včelařský den ve včelařské stanici Krásná. Návštěvníci zažijí prohlídku stanice, mohou ochutnat včelí speciality a od půl třetí si mohou poslechnout přednášku o včelařství. Po programu bude k tanci a k poslechu hrát skupina Beskyd band. 

Výstava v malé galerii v Raškovicích
Obrázky s duchovním rozměrem. Tak by se dala popsat tvorba Tomáše Prováznika, který až do konce srpna vystavuje v raškovické Malé galerii (prostor přidružený k místní knihovně). Pokud se chcete jít podívat, bude galerie otevřená v úterý a ve čtvrtek od devíti do pěti.

Další informace

-        Starostky obce Dobratice se rozhodla pustit do projektu zateplení obecního úřadu a hasičské zbrojnice. Informace naleznete zde. Raškovická knihovna je ve dnech 28. Července až 8. Srpna uzavřená z důvodu stavebních úprav.

Zastupitelé Vyšních lhot definitivně rozhodli o výstavbě parkoviště pod Prašivou

Zastupitelé obce Vyšní Lhoty byli nespokojení s návštěvníky hory Prašivé a dalších míst CHKO Beskydy. Turisté parkovali svá auta na mnoha nevyznačených místech, čímž poškozovali místní přírodu. Proto se obec rozhodla vystavět pod Prašivou parkoviště. Na zastupitelstvu ve středu 2. července byla v rámci výběrového řízení vybrána firma, která tuto stavbu provede.

Beskydská příroda si tak ulehčí nejpozději na konci září – stavba by měla proběhnout v době mezi červencem a zářím letošního roku. Stavba je v souladu s územním plánem obce, zabere pozemek nezpevněné části místní komunikace. Vozovka parkoviště bude vyrobena z přírodních drcených materiálů o tloušťce 500 milimetrů. 

Zastupitelé měli k projednání málo věcí, a proto byla jejich schůze velmi krátká. Řešili rozdávání balíčků pro Lhotské důchodce. Chtěli zajistit, že i v době voleb dostanou  senioři (podle data narození) od obce dárečky.Odmítli návrh na odkoupení parcely z obecního majetku, přesunuli na později změnu územního plánu, o kterou žádali majitelé místního pozemku. 

23. srpna bude znít hudba z areálu na Kamenitém až do druhé hodiny ranní. Zastupitelé dovolili posunout dobu nočního klidu organizátorovi, který bude bude pořádat festival Enjoy the colours. Správě CHKO Beskydy dovolili umístit dva informační panely na pozemcích obce Vyšní lhoty. 

Zaujalo mne, že všichni zastupitelé byli v hlasování jednotní. Na zasedání panovala uvolněná atmosféra, občas zazněl i vtip.

Rozhovor: Přemysl Mácha z Pražma o indiánech, kompostování a ovcích

Přemysl Mácha se ve veřejných záležitostech aktivně angažuje od roku 1998. Podílel se na vedení řady místních, národních i mezinárodních projektů a kampaní zaměřených na právo na informace o životním prostředí, environmentálně šetrné nakládání s odpady či podporu veřejné dopravy. V současnosti je členem dozorčí rady nadačního fondu Hyundai. Od roku 2000 působí jako vysokoškolský pedagog na Ostravské univerzitě. V uplynulých dvou desetiletích strávil sedm let v zahraničí, především v USA a Mexiku, hovoří plynně anglicky a španělsky a domluví se také portugalsky, francouzsky a německy. Žije v horské obci, kde se zapojuji do činnosti některých výborů a komisí zastupitelstva. Také jako vlastník malého chovu valašských ovcí se spolu s ostatními zemědělci zasazuji o snížení přebujelé byrokratické zátěže, která komplikuje udržitelné zemědělství v našem regionu.
S touto zajímavou místní osobností jsem se rozhodl udělat rozhovor.

V rámci svého studia jste navštívil indiánské kmeny v Latinské Americe. Můžete k tomu říci něco bližšího?

Strávil jsem zhruba rok v domorodých oblastech Mexika, konkrétně v Chiapasu a Michoacánu. Hovořím trochu maysky (tzotzilsky) a purépečsky. Zejména purépečské vesnice kolem jezera Pátzcuaro v Michoacánu jsem měl možnost poznat velmi dobře.

Čím Vás indiáni zaujali?
Můj zájem o Latinskou Ameriku má dva základní důvody. Tím prvním jsou domorodé kultury, ať už ty předkolumbovské nebo ty současné. Představují velmi odlišný způsob vztahování se ke světu, což mne velmi zajímá. Tím druhým důvodem je historicky (archiválně) poměrně dobře zdokumentovaný kontakt mezi různými skupinami lidí, kteří se v prostoru Latinské  Ameriky v posledních pěti stech letech setkávaly a daly vzniknout mnoha rozličným novým životním způsobům, tradicím a náboženstvím.

Někteří lidé si indiány idealizují. Myslí si, že žijou tím správným způsobem života, nezkažení civilizace, v obklopení přírodou, které si Váží. Co si o této idealizaci myslíte? Je to samozřejmě nesmysl, který nicméně vydělává, a proto jej mnoho lidí dále aktivně šíří. Jsou to lidé jako my, mají podobné tužby i strasti, a byť možná řeší některé problémy jinak, problémy samotné jsou totožné těm našim, resp. jsou povětšinou v horším postavení v důsledku historické diskriminace a marginalizace. Situace se velmi liší z místa na místo, proto je nemožné hovořit paušálně o všech indiánech. Naprosto jiná je situace v USA, kde většina domorodých skupin má právní subjektivitu a provozuje kasina, z kterých jim plynou obrovské příjmy, a v Mexiku, kde nemají ani právní subjektivitu a kde často žijí ve městech a vesnicích spolu s většinovým míšeneckým obyvatelstvem. Uchování přírodního prostředí je věcí vůle a dostupné techniky - se sekerou a foukačkou změníte podobu pralesa výrazně pomaleji než s motorovou pilou a loveckou puškou. Systémy nakládání s odpady jsou na latinsko-americkém venkově v plenkách, pokud vůbec existují, takže okolí většiny vesnic, včetně těch

domorodých, "zdobí" haldy odpadků a mnoho potoků a řek jsou vlastně páchnoucí stoky. Velmi žhavá je otázka těžebních práv v domorodých oblastech a probíhá velmi ostrá diskuze nejen mezi domorodými komunitami a vládou, ale také uvnitř těchto komunit o tom, zda těžit a pokud ano, tak v jaké míře a na co použít zisk.

Také jste působil v regionu v rámci sdružení Dětí Země. Dnes už jsou Děti země velmi malou organizací s jen několika pobočkami. Můžete uvést, na jakých konkrétních projektech jste tady pracovali?

Byla to spousta projektů od mezinárodní po lokální úroveň. Na mezinárodní úrovni jsem například koordinoval aktivity Dětí Země v rámci organizace IPEN, která se zaměřuje na eliminaci znečištění perzistentími organickými polutanty (např. dioxiny, PCB, PAU). Na národní úrovni jsem pracoval např. na prosazení integrovaného registru znečištění či na zachování svobodného přístupu k informacím. A na lokální úrovni jsme řešili např. domácí kompostování či podporu využívání veřejné dopravy v Beskydech.

Slyšel jsem, že jste komunikovali s tehdejším vedením obce ohledně vybudování kompostéru. Dnes obec Dobrá nabízí občanům kompostéry pro jejich domácí bioodpady. Co si myslíte, že je lepší – velká kompostárna nebo malé kompostárny na každé zahrádce? Ano, je to pravda, s obcí jsme připravovali projekt obecní kompostárny, z kterého ale nakonec sešlo. Zároveň jsme ale podpořili vybudování domácích kompostérů formou dotovaného materiálu pro stavbu

kompostérů a informačních brožurek a školení pro domácnosti. Obecní a domácí kompostování bych nestavěl proti sobě. Domácnosti se zahrádkou mohou kompostovat přímo doma, lidi z bytovek mohou kompostovat v nějakém komunitním kompostéru a obec může provozovat kompostárnu pro obcí spravovanou zeleň, větší množství bioodpadu z domácností (např. listí a větve) a samozřejmě také pro bioodpad z domácností, které nemohou anebo nechtějí kompostovat.

Nyní učíte na Vysoké škole, ale zároveň žijete v Pražmě, kde se staráte o své ovce. Co Vás přimělo k rozhodnutí přestěhovat se na venkov? Proč chováte ovce, vnímáte v tom nějaký důležitý myšlenkový prvek?

Pocházím z vesnice, vždycky jsme doma nějaká zvířata měli, takže to není nějaká radikální změna. Mám rád klid a blízkost lesa a hor. Chov ovcí je koníčkem, který mi nicméně v poslední době trochu přerůstá přes hlavu, protože pracovních povinností přibývá a jelikož mám i jiné koníčky, kterým bych se chtěl věnovat, rozhodl jsem se chov omezit.

V rámci své akademické práce jste zkoumal názvosloví místních jmen v horní části mikroregionu Morávka. Zjistil jste něco, co Vás překvapilo?

Především mne zaujalo, jak starých mnoho jmen je – hodně z nich se objevuje už v urbářích ze 17. století, což není běžné pro řadu mnohem starších obcí ve vnitrozemí. Stáří jmen částečně vysvětluje, proč se dochovalo tak málo příběhů, které vysvětlují jejich původ. Také mne zaujalo, jak moc se liší znalost jmen generačně, a jak odlišná jsou jména nejmladších generací. Jsme svědky významného předělu v názvosloví krajiny, které se po dlouhou dobu moc neměnilo. Řekl bych, že za takových padesát let se budou jevit výsledky našeho výzkumu podobně exotické, jako se nám mohou dnes jevit výzkumy toponymie na Papui-Nové
Guinei.

Taky jste kandidoval za Stranu zelených. Proč je Vám právě tato strana blízká?

Politika založená na úctě ke všemu živému je pro mne velmi důležitá a na naší politické scéně nevidím nikoho, kdo by ji byl ochoten a schopen realizovat. Každá strana o tom sice mluví, ale když dojde na lámání chleba, slouží svým pánům z průmyslu. Nejsme tady sami a jsme tady jen na malou chvíli. Bylo by velmi domýšlivé jednat, jako bychom tady byli na věky a svět byl stvořen kvůli nám.

Máte nějaké další plány, jak veřejně působit? Vím, že jste uvažoval o založení občanského sdružení na Pražmě. Jak to s tímto projektem vypadá nyní?

Plánů je mnoho, času nikoliv. Uvidíme, kam mne život dále zavede.

Fotografie P. Bohumila Víchy: Izrael a Sinaj

Doberský pan farář Bohumil Vícha rád cestuje na různá místa planety, zúčastnil se již řady světových setkání křesťanské mládeže. Všechny fotografie z těchto cest publikuje na svém fotoalbu na Rajčeti (odkaz). Děkuji mu, že mi dovolil si některé fotografie vybrat a publikovat je na svém blogu. Tady přináším jeho fotoreportáž z Izraele a Sinaje.

P. Bohumil Vícha
Narodil se v Bílovci a na kněze byl vysvěcen 23. června 1979 v Olomouci. Do naší farnosti přišel 1.července 2004 ze Zborovic u Kroměříže. Doberské farnost je už 10. místem jeho působení. Dříve působil například ve Vsetíně, Hustopečích nad Bečvou, Želechovicích nad Dřevnicí a Kyjově. Otec Bohumil se účastnil řady světových setkání mládeže.

V Dobré hospodě se představily velmi kvalitní kapely, lidí přišlo málo

Na pátek 27. června si doberská Dobrá hospoda připravila velmi kvalitní hudební zážitek. Bohužel přišlo velmi málo lidí – v sále jsem jich napočítal jen okolo desíti. Organizátoři akci pojali jako otevírání léta, možná se některým lidem nechtělo v hezkém počasí do nějakého sálu, možná byli mnozí lidé z Dobré na Sweetsen festu. Podobný koncert se ale prý konal na stejném místě i loni, a podle členů druhé kapely to byl koncert velmi vydařený.

Jako první hrála kapela Jazzda. Hráli ve složení zpěv, elektrická kytara, basová kytara a bicí. Zpěvačka měla velmi dobrý, zajímavě zabarvený hlas. Basák nebral svoji kytaru jen jako rytmický, ale i jako melodický nástroj. Velmi často používali i perkuse, zpěvačka měla několik takových nástrojů a bubeník v některých písních hrál na djembe. Dokázal v rámci jedné písně plynule přejít z tohoto afrického bubnu na klasické bicí. 

Kapela Jazzda se zaměřuje převážně na jazz. Já jazz většinou nemusím, ale toto byla jedna z mála jazzových kapel, které mne bavily. Občas svůj žánr překračovali do swingu, občas do blues a na závěr i do World music. Na závěr totiž zahráli písničku vytvořenou bubeníkem a zněla opravdu velmi šamansky. Na muzikantech bylo vidět, že je hraní baví. Atmosféra celé hudby Jazzdy byla taková letní, pohodová. Celkově bych to popsal jako letní přírodní lyriku, s tím, že mi trochu připomínali kapelu Kajkery, o níž jsem zde už psal. 

Na plakátech byla přislíbena kapela Pouze znouze, nakonec ale hráli jenom v torzu této kapely, ve dvojici. Kytaristu, který byl představen jako letitý bluesman, doprovázel baskytarista Jazzdy. Mi to vyhovovalo mnohem více, mám rád takovéto bluesové 'písničkáře.' Celkově působili velmi charismaticky, bylo znát, že hlavní postava kapely má už v hudbě mnoho zkušeností, a baskytarista se zase vyznačoval takovým poctivým 'chlapáctvím.'

Zvuk této dvojice byl velice pestrý a plný, kytary k sobě harmonicky pasovaly. Zahráli písně z různých soudků – některé od zmíněné již neexistující kapely Pouze znouze, některé písně, které někdo ze dvojice složil sám, a některé převzaté věci. Nejvíce mne bavila písnička, kterou podle svých slov hráli velmi málo, ve které jsem cítil něco z irské tradiční hudby a něco z alternativního country.

Na to, že přišlo velmi málo lidí, byl potlesk velmi hutný. Celkově bych akci přirovnal spíše k takovému přátelskému setkání než koncertu pro veřejnost. To se projevilo i v tom, že druhá kapela si pozvala členy první kapely ke společnému hraní na závěr koncertu.