Nová rubrika: Historie

Pravidelně ve čtvrtek (pokud nebudu mít co komentovat) budu publikovat zajímavosti z historie mikroregionu Morávka. Většinu materiálů čerpám ze Studijní knihovny Muzea Beskyd. Začnu sérií článků z publikace Ostravsko proti fašismu, kterou v roce 1955 napsal Milan Daněk. Snad odpustíte dobou (socialismem) podmíněné termíny a budete k této literatuře přistupovat trochu jako k archivním materiálům.

Morávka

Moravskoslezské Pobeskydí bylo pohnutou půdou velkých národních a sociálních zápasů českého pracujícího lidu už od feudálních dob. Nepřestala žít v ústním podání beskydského lidu legendární postava „selského rebela“ Ondráše z Janova,vlastním jménem Ondřeje Šebesty, který na konci 17. Století a počátku 18. Století bojoval se svým houfem proti hroznému zotročení vesnice a mstil se velkostatkářské šlechtě za křivdy páchané na panských nevolnících.

A celé 19. století a téměř polovinu 20. století vedl beskydský lid proti cizím i domácím kapitalistům těžké národnostní a sociální zápasy, o nichž tolik hoře i tolik hrdého vzdoru vyzpíval „bard slezského lidu“ Petr Bezruč.

Po osudném 15. Březnu stanulo moravskoslezské Pobeskydí hned od počátku proti nacistickým okupantům v tvrdém a houževnatém odboji. Byla to statečná posádka Čajánkových kasáren v Místu, která se přes kapitulantské příkazy nadřízeného velitelství, poslušného zrádné kolaborantské vlády, vzepřela 14. března 1939 proti přitrhnuvším hitlerovským vojskům a položila první životy v boji za čest a svobodu československého lidu.

A v celém moravskoslezském Pobeskydí začaly se vytvářet a organizovat už od prvních okupačních dnů buňky odbojového hnutí, které ve svých počátečních plánech budovaly z tohoto důležitého pohraničí mezi Slovenskem, Moravou, Slezskem a Polskem podzemní tunel na východ k mocnému Sovětskému svazu.

Prostí beskydští horalé se stali ochotnými a statečnými průvodci všem vlastencům, kteří po 14. březnu 1939 prchali z ujařmených českých zemí na Slovensko nebo do Polska a dále na východ, aby unikli fašistickým katanům a postavili se svobodně, se zbraní v ruce do boje proti nim.

V Pobeskydí po celou dobu okupace bylo udržováno a pracovalo přes zapadlé samoty a vesnice podzemní spojení našeho odboje mezi českými zeměmi a Slovenskem, v chatách horalů nacházeli partyzánští kurýři a spojky bezpečný úkryt. Celé Pobeskydí je hrdo na statečného chlapce Josefa Dudka, osmnáctiletého kurýra odbojového spojení mezi Slovenskem, kterému nacisté zavraždili rodiče a který přes hrozné mučení fašistických katanů nevyzradil nic o svých úkolech a svém poslání.

Fotografie P. Bohumila Víchy: Dolomity

Doberský pan farář Bohumil Vícha rád cestuje na různá místa planety, zúčastnil se již řady světových setkání křesťanské mládeže. Všechny fotografie z těchto cest publikuje na svém fotoalbu na Rajčeti (odkaz). Děkuji mu, že mi dovolil si některé fotografie vybrat a publikovat je na svém blogu. Tady přináším jeho fotoreportáž z Dolomitů.

 P. Bohumil Vícha o této výpravě napsal: "Stojí to za to, projít se po horách v italských Alpách. Ubytování jsme byli ve Svatém Martinu in Gsies. Je to vesnice, která má 600 obyvatel. Fotky připomínají mši svatou venku v neděli 9.8.2009 k oslavě 200 let od vyhrané bitvy nad Napoleonem. Po mši sv. byl průvod alegorických vozů na místní hřiště a pro pozvané hosty a místní lidí byl oběd ve stanu , kde se vešlo 2000 lidí na sezení..."

Nad oslavou společností JEWA vysvitla duha

Duha vysvitla v sobotu 16. srpna nad areálem Sport relax clubu v Dobré, kde se konala oslava 20. výročí dřevozpracující společnosti Jewa. Tato společnost se rozhodla oslavit své výročí netradičně a docela zajímavě – nikoliv se zaměstnanci zavřenými v nějakém sálu, ale v otevřeném sportovním areálu – tak, aby se oslav mohla zúčastnit i veřejnost. Aby si lidé mohli přijít poslechnout kapely, které k oslavě hrály. Musím pochválit tento způsob marketingu.

Kromě několika kapel (Legendy se vrací, Elvis Presley Revival, a další) se akce účastnil i ostravský moderátor Jiři Basta, alias Chorche Bastič, protože tuto sobotu také slavil své narozeniny. A tak spojil příjemné s užitečným a celou akci moderoval. Bohužel nevyšlo počasí, občas pršelo. Lidé byli v těchto chvílích schovaní pod stanem a příliš na hudbu nereagovali. To potkalo například kapelu Sjeté gumy. 

Jinak si ale festival užil další učinkující, Elvis Presley Revival. Šlo o jednoho zpěváka, který se stylizoval do role Elvise Presleyho. Musím říct, že velmi důvěryhodně, bylo cítit, že tuto starou muziku miluje. Z jeho vystoupení jsem měl velmi dobrý pocit – komunikoval se svým publikem, na závěr sešel i z pódia a šel zpívat přímo mezi lidi. Některé věci by mu ale šlo vytknout. Místo hudby puštěné ze záznamu mohl mít doprovodnou kapelu, mohl také více tančit ve stylu největší světové hudební legendy.

Po něm nastoupili hráči tvrdé muziky, a to v podobě kapely Lautr. Zahráli spoustu starých rockových válů, a i na nich bylo znát, že k hudbě přistupovali poctivě. Byli to sice amatéři, ale měli vlastní styl a hráli tak nějak chlapsky od srdce. Zahráli i mou oblíbenou píseň Sluneční hrob, něco od Jiřího Schelingra či Olympicu v tvrdším podání, ale i písně světoznámých hard rockových kapel, jako například píseň od kapely Kiss.

Pár věcí se mi na celé akci ale nelíbilo. Například předražené jídlo, guláš stál 95 korun. Venku čepovali jen pivo, a když chtěl člověk zvenku nějaké nealko, musel se propašovat do VIP Salónku, který měl sloužit zejména zaměstnancům firmy. Nelíbilo se mi chování některých zaměstnanců. Hudbu jsem si celkem užil, ale celkově jsem z akce jsem nebyl nějak zvlášť nadšený, odešel jsem z ní proto trochu dříve. Když jsem odcházel domů, slyšel jsem z dálky ohňostroj.

Recepty klubu zdraví a vaření: Salát z pečené cukety s kozím sýrem

Přináším další recept Vojkovického Klubu Zdraví a Vaření.

Salát z pečené cukety s kozím sýrem

2 cuketky (malé, mladé)

10 – 15 ks žampiónů

arabské koření (mírně pálivé)

Cukety a žampióny nakrájíme na 3mm kolečka a uložíme na plech – na pečicí papír a posypeme arabským kořením (v rozehřaté troubě na 150°C asi 5 až 8 minut) nebo opečeme na teflonové pánvi s arabským kořením jen tak na sucho.

Po vychlazení cukety a žampiónu přidáme:

8 – 10 sušených rajčat naložených v oleji (nakrájených)

10 cherry rajčátek (rozkrojit napůl)

ocet balzamikový (pár kapek)

1 lžička olivového oleje

vše smícháme.

Na talíř uložíme salát (např. rukola, polníček, baby špenát, ledový...) na něj položíme umíchanou směs, posypeme kozím sýrem (nastrouhaným na velkých slzách) a osmaženou cibulkou (drobně nakrájenou).

Podáváme s pečivem.

Více zde: http://vojkovice.webnode.cz/products/salat-z-pecene-cukety-a-kozim-syrem/

Kulturní tipy na týden 18. srpna až 24. srpna

V sobotu 23. srpna 2014 začne od 14 hodin již IV. ročník Vojkovického dne. Obecní slavnosti chystají i letos pestrý program, v rámci kterého se pobaví všechny generace. Na programu je například fotbalové utkání Vojkovice vs. FC Koníček. Dále se všichni příchozí mohou těšit na seskok parašutistů, střeleckou soutěž, ukázku zásahu našich hasičů nebo ukázky vojkovických kynologů. Večer přijde na řadu koncert skupiny SAGAR.

 

Sagar

Podobná akce se bude konat i v Nošovicích – lidé mohou ve stejný den navštívit i Nošovické slavnosti. Hrát bude dechová kapela Miklovci, tanečně vystoupení předvedou děti ZŠ a MŠ Nošovice, zahrají kapely Maxim Turbulenc a Legendy se vracejí. Akce začne 23. Srpna ve sportovním areálu za Základní školou Dobrá.

V pondělí dne 18.8. 2014 v 18 hodin se koná členská schůze Sdružení dobrovolných hasičů Pražmo. Ve středu 20. Srpna se bude konat zasedání zastupitelstva Vyšních Lhot. Začne v pět hodin, na místním obecním úřadě.

A ještě jedna pouze grafická pozvánka.

Raškovická Oáza zve

SATSANG v Oáze zdravého a šťastného života v Raškovicích.

Milí přátelé, dne 20. srpna 2014 v 17.00 hodin začíná v Oáze zdravého a šťastného života v Raškovicích SATSANG. Satsang jsme zařadili na základě opakovaně projeveného intenzivního zájmu přátel.
Pokud i Vy se chcete setkat se Zdeňkem Šebestou, Lenkou Kovalovou a s přáteli, kteří jsou Vám svým myšlením blízcí, přijďte mezi nás. Mimo jiné si budeme vyprávět o tom, jak pozitivně a šťastně žít ....

Jste srdečně zváni, těšíme se na Vás.
Učitelé a přátelé Školy jógy KARAKAL

Již letos bude hotová nová strategie rozvoje Pobeskydí

Místní akční skupina Pobeskydí, do níž patří i obce v mikroregionu Morávka, připravuje novou strategii rozvoje své oblasti. Nová strategie souvisí s novým dotačním obdobím Evropské unie (pro období 2014 – 2020). I v zájmu získávání grantů je potřeba vědět, jakým způsobem rozvíjet tuto oblast. Součástí je i anketa pro veřejnost, které se můžete zúčastnit na této stránce (odkaz).

Strategické plánování má celkem tři části. V první analytické části je třeba najít odpovědi na to, v jakém stavu se oblast nachází, jaké má problémy a potřeby. V druhé části se hledá odpověď na otázku, jaké má dané území být, jaké jsou cíle a priority dalšího rozvoje. Třetí část je označována jako implementační a popisuje kdo, jak a kdy bude danou strategii realizovat.

V současné době pracovní skupiny (složené ze zástupců obcí i veřejnosti) dokončily návrh strategické části. To znamená, že stanovili návrh vize, priority, cíle a dílčí opatření. Nyní odborník zpracovává tyto návrhy do konečné podoby. Poté je předloží členům MAS, tedy jednotlivým obcím a široké veřejnosti k připomínkování a ohodnocení důležitosti jednotlivých priorit. Tento proces již probíhá prostřednictvím zmíněné ankety.

Strategie MAS je důležitá pro získávání grantů v jednotlivých oblastech. Evropská unie na jejím základě rozhoduje o tom, která témata a ve kterých oblastech podpoří. Později se mohou ozvat jednotliví realizátoři projektů v souladu se strategii, místní akční skupina jim poté může pomoci k finanční prostředky z EU.

Pobeskydí

„Celý tento proces bohužel komplikuje administrativa, byrokracie a často i obavy a nechuť států svěřovat rozhodování na místní úroveň,“ uvedla Krystyna Nováková z MAS Pobeskydí. „Na 4. září připravujeme akci „Setkání s MAS“, jejíž součástí bude rovněž veřejné projednání strategie. Bohužel se tato akce nebude konat v obcích mikroregionu povodí Morávky, ale v Soběšovicích. Rádi ovšem přijmeme pozvání a seznámíme zájemce se strategií i v obcích mikroregionu povodí Morávky.“

Strategické plánování je obecně stěžejní aktivitou místních akčních skupin. Místní akční skupiny vznikly v České republice na počátku 21. Století zejména na venkově, zaměřují se zejména na obnovu venkova, na místní komunitní plánování.

Na závěr Krystyna Nováková uvedla: „Naší strategie bude dokončena do konce roku. Zcela jistě nevyřeší všechny problémy, se kterými se náš region potýká. Svůj účel však splní už tehdy, pokud obcím, podnikatelům, aktivním lidem a Místní akční skupině Pobeskydí umožní napřímit úsilí správným směrem – k realizaci aktivit, na jejichž potřebnosti se shodli ti, jimž není další rozvoj Pobeskydí lhostejný.“

Představení Malé galerie v raškovické knihovně 3

V následující sérii článku představuji čtenářům vesnickou galerii, která funguje v raškovické knihovně. Malá galerie funguje již více než 10 let a stará se o ni knihovnice Marie Zemanová. Fotografie se zvětší po rozkliknutí.

adventní výstava 2009

dětská výtvárná tvorba 2013

ekoprojekty základních a středních škol

hra barev a tvarů

má pařížská zastavení

Tajemství v názvech ukrytá

výstava 90 let měšťanské školy v Raškovicích

výstava obrazů Tomáš Provazník 2014

Rozhovor: s Alešem Nitrou o hudbě, o jeho kapelách a komponovaných večerech v raškovické knihovně

Už dlouhá léta se pohybujete v hudební oblasti. Čím Vás hudba oslovuje?
Hudba je pro mne jako pro většinu lidí součástí života, asi bych si bez ní svůj život neuměl dost dobře představit. Vnímám ji jako jazyk, kterým komunikujeme na trochu jiné úrovni než národními jazyky, jde hlouběji, je abstraktnější a velmi mocná při přenášení emocí, což se snažím mít jako muzikant stále na zřeteli. Nerad bych přenášel na spoluhráče či posluchače negativní emoce. Zároveň věřím, že jejím správným používáním můžeme naši realitu „vylepšovat“. Asi nejvíce zajímavým hudebním aspektem je souhra a improvizace, když fungují, je to nepopsatelný zážitek.
Již dlouho funguje skupina Almára, hrající hudbu někde mezi jazzem a Word music. Jak dlouho už almára funguje, v kolika letech jste s touto kapelou začínali? Byla to Vaše první kapela?
Almáru jsme dali dohromady, pokud si dobře pamatuji někdy kolem roku 2000 (to nám bylo od 26 do 30 let) – impulsem byla moje spolupráce s Markem Paučkem, z které vzešlo naše neoficiální album „Římská nula“ – nahrávali jsme jednotlivé skaldby asi dva roky při svých občasných hudebních setkáních, až jsme zjistili, že máme desku. Almára nebyla mou první kapelou, předtím jsem prošel od gymnaziálních let více skupinami různých stylů, od hard rocku po folk.
Ve svých kapelách máte celkem rozsáhlé hudební rozkročení, hrajete jazz, blues, Word music a tak dál. Jaký hudební žánr nejraději posloucháte, jaká hudba Vás baví?
Baví mne všechny styly, kterým se věnuji a mnoho dalších. Nejsem muzikant, který by ctil jediný styl, mám rád pestrost. Poslední dobou toho moc neposlouchám, více cvičím a hraju. Poslouchám spíše cíleně, abych se něco naučil. Už jsem se odklonil od „tvrdé“ muziky, kterou jsem dříve poslouchal i hrál, stále více se kloním k akustické muzice. Je jasné, že při té stylové otevřenosti, o které mluvím výše, jsem docela uzavřený mnohým stylům – nic mi neříká tvrdá metalová hudba (především agresívní, a té je většina), techno a mnoho dalších.
A jaká hudba se Vám nejlépe hraje?
Jak jsem říkal, na stylu až tak nezáleží, spíše na stejně naladěných spoluhráčích a posluchačích. Nejlépe se mi, asi jako všem muzikantům, hraje hudba, která jde ze mě.
Máte nějaký muzikantský sen?
Nevím, snad že by bylo fajn, kdybych se hudbou uživil, a to s tím, že bych hrál jen to, co mne baví.
Slyšel jsem, že jezdíte na kole do práce do Ostravy, kde učíte angličtinu. Jaké to je, muset každý den ujet více než 30 kilometrů? 
Tam a zpět je to necelých 60 km, nejezdím však tak často. Nejsem fanatik , beru kolo jako relaxační a dopravní prostředek spíše než jako sport. Jezdím, když je příhodně, tj. cirka od dubna do začátku října jednou, maximálně třikrát týdně.
S místní knihovnicí spolupracujete na vytváření pravidelných komponovaných večerů s hudbou a předčítanou literaturou. Jak tento koncept vznikl?
Nápad jsem dostal já, když mi došlo, že docela málo lidí v mých rodných Raškovicích vědělo, že se věnuji hudbě (neb jsem celý život spíše hrával jinde – většinou ve Frýdlantě nad Ostravicí) a že bych tedy „doma“ rád něco vytvářel. To propojení mne napadlo už dříve, když jsem s almárou dělal komponovaný pořad s jednou mladou autorkou. Jsem moc rád, že naše paní knihovnice i obecní úřad jsou tomuto pořadu nakloněni. Je to moc příjemné a zároveň výzva, vymýšlet nové a nové náměty a propojení, hledat vhodné knížky, číst je, hledat ukázky tak, aby se propojily s písničkami, a hrát různé styly.
Na jaká témata jste už tyto komponované večery měli, co bylo podle Vás nejzajímavější?
Už jich bylo docela dost: rychle si vzpomenu na tyto: Fenomén Betales, Rytmus v nás, Pohádkové vánoce, Na lidovou notu, Voskovec, Werich aj. Ježek, S kytarou kolem světa, Hudba z filmů, ... Pořad již běží dva roky, je to zhruba sedm až osm dílů ročně.
Co plánujete na další rok?
Mám nějaké náměty připravené a spoustu nápadů, musím je ještě dotáhnout. Rád bych připravil slovenské písničky, muzikály, zase něco k vánoců, Suchého a Šlitra, Karla Kryla, a tak dál.
Kdy budete v nejbližší době mít nějaký koncert v mikroregionu?
Pokud se počítá Frenštát, tak s jazzovým LAM Triem hrajeme v pátek 22.8. na náměstí od 17 hodin.

Profil Aleše Nitry.

OÁZA v Raškovicích: dějství druhé - Sen se začíná plnit

Tak se i stalo. Sen se začal plnit. Nejprve na papíře, kdy Zdeňkovy vize začal zhmotňovat projektant do podoby technické dokumentace, za nějaký čas se jako mávnutím kouzelného proutku v kurzech znenadání objevil jeden neuvěřitelný stavitel, který prohlásil: „Já Vám to pomůžu postavit“. A tak konečně, na jaře roku 2008 - v době Zdeňkových osmdesátých narozenin, začala starou hospodářskou budovu postupně nahrazovat hlavní budova OÁZY ŠŤASTNÉHO A ZDRAVÉHO ŽIVOTA. Když se na konci roku stavba zastřešila, považovali jsme to za malý zázrak.

Po celou dobu stavby se nepodařilo získat žádnou dotaci, někteří odmítnutí finanční podpory dokonce zdůvodnili tím, že projekt považují za příliš ambiciózní a mají obavu, že by se v tomto případě jednalo o zmařenou investici. Na druhé straně se ale našlo o to víc přátel ochotných nezištně přiložit ruku k dílu a těch, kteří dokonce přispěli i finančními dary. Všem jim patří velké díky.

Každý, kdo kdy postavil dům, ví, že hrubou stavbou to všechno teprve začíná: končí období, kdy stavba postupuje mílovými kroky dopředu a začíná mravenčí práce. Těch malých i velkých zázraků ale přibývalo a vlévaly Zdeňkovi i Lence krev zpátky do žil v dobách, kdy si sahali doslova na dno svých fyzických i psychických sil, o finančních prostředcích ani nemluvě.